Homepage

Letošní lyžařské závody lesníků ve dnech 23. 1. – 26. 1. 2014 hostila na svém území LS Ruda nad Moravou. Pořadatelem byl jako každoročně SPAL-L (Sdružení pro aktivity lesníků – lyžařů). Organizace se ujali pracovníci lesní správy spolu s dalšími dobrovolníky z řad lesníků a přátel lyžování.

Základnou pro většinu závodníků a organizační výbor se stal Poutní dům na Dolním Hedeči nad městečkem Králíky. Akce sestávala ze dvou soutěžních dnů. V pátek byl naplánován obří slalom a v sobotu běh na lyžích se střelbou na sklopné terče. Závodilo se ve věkových kategoriích odstupňovaných po deseti letech.

Do organizace závodů ale vstoupil jeden vcelku významný faktor pro zimní sporty, a tím byl sníh. Když začátkem ledna nebylo v místě běžeckých závodů po sněhu ani památky, říkali si pořadatelé času dost. Když čtrnáct dní před závody byla zrušena Jizerská padesátka, říkali si pořadatelé, my závody uskutečníme. Ale když týden před závody bylo nad nulou i v noci, přírodní sníh jenom od 1200 m n. m. a i ten technický začal na sjezdovkách tát, začali se pořadatelé potit. Naštěstí meteorologický model hlásil na termín závodů citelné ochlazení a vedení Skiareálu Buková hora, kde se měl konat obří slalom, nešetřilo optimismem. Ovšem v běžeckém areálu na Svaté Trojici byl pouze sněhový poprašek a proto pořadatelé rozhodli, že jedinou možností, kde na Moravě uskutečnit běžkařské zápolení lesníků, je Praděd.

A tak se stalo něco neskutečného. V den, kdy začali přijíždět účastníci, je vítal zasněžený Poutní dům a v noci klesla teplota pod bod mrazu. Konečně jsme si mohli připadat jako na zimních závodech.

V pátek účastníky přivítal kvalitně upravený svah na Heroltické sjezdovce Skiareálu Buková hora, který ten den patřil jenom jim. Do branek se vydalo 69 mužů a 17 žen, závod se jel dvoukolově a všichni závodníci se snažili podat na svahu co nejlepší výkon. Kdo nevyhrál, alespoň si užíval dvoukilometrového svahu, kvalitního zázemí a sněhu.

Večer na zájemce čekal lesnický večer o jesenické fauně a flóře, noční prohlídka kláštera, ale především příprava na druhý den závodů.

V sobotu ráno čekaly na závodníky přistavené autobusy, které je převezly na Švýcárnu, a odtud se již účastníci přesunuli na start běžeckého závodu, který byl u Kurzovní chaty tři kilometry pod Pradědem. Závodníky přivítalo krásné slunečné počasí, ale také čtrnáctistupňový mráz a čerstvý vítr, který prověřil odolnost každého z nich. 25 žen běželo osmikilometrový okruh, pro 83 mužů byla nachystána trať dlouhá třináct kilometrů. Jelo se na přírodním sněhu, který byl vzhledem k teplotám značně zmrzlý, a stopa byla tím pádem hodně rychlá. Během závodu se začaly povětrnostní podmínky měnit a závodníci, kteří startovali na konci závodního pole, si užili i odvrácenou tvář nejvyšší moravské hory. Na střelnici čekaly závodníky sklopné terče, na které se střílelo ze závodních vzduchovek, a vzhledem k mrazu nebylo tak jednoduché trefit se do černého. Za každou netrefenou ránu dostal závodník penalizaci 30 sekund. Každý se snažil zajet co nejlepší čas, ale zároveň bylo vidět, že si všichni užívají krásných scenérií jesenických hor. Po závodech následoval zpáteční přesun na Dolní Hedeč a je třeba ocenit disciplinovanost závodníků a organizaci pořadatelů, protože hlavně díky nim tato nejcitlivější část závodů dobře dopadla.

A pak už na všechny čekal jen závěrečný slavnostní večer s vyhlášením výsledků, předáním cen, fotografováním a rautem. Opět se dlouho do noci probíraly výsledky, obnovovala se stará přátelství a navazovala nová. A myslím, že nebudu hovořit jen za sebe, když řeknu, že většina lidí jezdí na tuto akci nejen za účelem sportu, ale také kvůli setkání s pohodovými lidmi, kteří se umí bavit a nepokazí žádnou legraci. Potkávají se zde lidé z různých lesnických a dřevařských firem z celé republiky, kteří si vždy mají co povědět. Každá akce potřebuje své dobrodince a pro SPAL – L jsou to tyto lesnické podniky: Lesy ČR, s. p., Vojenské lesy a statky ČR, s. p., a PDS s. r. o. Těmto firmám patří poděkování za dlouhodobou spolupráci. Pro pořádání samotných závodů je třeba ocenit i regionální sponzory, kteří přispěli penězi a cenami pro závodníky. A nejvíce chci poděkovat všem, kdo přispěli svou prací a časem. Je totiž příjemné vidět, jak se lidé semknou a nadchnou pro jeden podnik a uskuteční ho bez ohledu na čas a peníze.

A na úplný závěr jen drobná poznámka o tom, jak vrtkavá je štěstěna při pořádání takovéto akce. Týden po uspořádání závodů byl na Pradědu vítr přesahující sto kilometrů za hodinu a sněhu ve stopě pomálu.

Kompletní informace o výsledcích jsou k dispozici na www.sportlesniku.cz.

Devatenáctý ročník závodů je minulostí a nezbývá než popřát pořadatelům toho dvacátého trochu lepší počasí a hodně sil, neb je jich zapotřebí. A vy všichni, kdo každoročně uvažujete, zda jet či nikoli, neváhejte a v roce 2015 přijeďte.

Petr Skoček