Den stromů v lesonické Oboře
Datum publikace:
„Stromy jsou svědky těch časů, na které naše vzpomínky nestačí.“
Celodenní akce oslovila celkem 380 děti z okolních základních a mateřských škol, kterým v kostce ukázala, jak se v lesích hospodaří, co v lesích roste a žije. Děti odcházely s vědomím, že stromů a lesů je třeba si vážit a využívat dřevo jako obnovitelnou surovinu lze pouze dle zákona. Tzn., že každý kdo les pokácí, musí zase vysázet les nový.
Lesníci LČR a pracovníci Odboru životního prostředí se věnovali dětem na čtrnácti tematicky různě zaměřených stanovištích. Učili je přímou zážitkovou formou poznávat stromy, jejich šišky, listy, pupeny i dřevo. A to vše nejen zrakem, ale také hmatem a čichem, což nebylo snadné ani pro paní učitelky. O to zajímavější byly reakce všech zúčastněných. Na dalších stanovištích se hovořilo o významu stromů, o památných stromech, o lese, o hospodaření v lese, o práci a důležitosti lesníků pro celou naši společnost, o využívání dřeva v každodenním životě každého z nás. Se zájmem žáci počítali letokruhy, aby určili věk stromů a aby zjistili, že o les se musí starat minimálně tři generace lesníků, než vyroste a než se pokácí. Získali zároveň představu, co všechno musí lesníci dělat. Dozvěděli se, jak se les sází, vychovává a jakým způsobem probíhá těžba, jakým způsobem se stromy měří i jak se bojuje proti kůrovcům.
Neoblíbenějším stanovištěm byla bezesporu ukázka přibližování dřeva koněm pana Durdy a neméně zajímavé bylo pro děti z blízka vidět, jak se na Foralově pile ze stromů řežou trámy. Diskutovalo se o všech možných funkcích, přínosech a využití lesa, o tom jak se mají lidé v lese chovat, že odpadky do lesa nepatří. Jedním z úkolů bylo roztřídit hromádku nejrůznějších druhů odpadů. Na jiném místě si žáci vyzkoušeli speciální hrou, kolik detailů jsou schopni v lese vidět, jak velké mají pozorovací schopnosti, kolik věcí člověk v přírodě normálně vůbec nevnímá. Při hře „Poznej svůj strom“ se zavázanýma očima poznávali kůru stromů a u vedlejšího stanoviště házeli šiškou na cíl. Odborné seznámení s myslivostí probíhalo v místní hájovně.
Samostatnou zmínku si zaslouží ukázky dravců záchranné stanice IKAROS. K vidění bylo celkem 20 různých druhů dravců. Od malého sýčka až po orla, či supa. Při vyčerpávajícím výkladu pana Hořáka se děti předháněly, kdo si podrží dravce na ruce a vůbec se nebály. Když jim vypuštěný sup několikrát přeletěl přímo nad hlavou, vzbuzoval patřičný respekt. Výjimečným zážitkem nejen pro děti bylo vypouštění rychlých sokolovitých ptáků raroha a následně sokola, který dokáže letět rychlostí až přes 400 km/hodinu.
Kromě odborných výkladů a odpovídání na spoustu všetečných otázek musely děti prokázat také svoji pracovní zručnost. Vyráběly totiž ptačí budky a stloukaly krmítka. Vyvěšování budek je považováno za důležitou přirozenou součást integrované ochrany lesa proti lesním škůdcům.
Před konáním tohoto Dne lesů byla mimo jiné vyhlášena soutěž o nejhezčí ztvárnění stromu. Na úplný závěr proto proběhlo vyhodnocení výkresů či modelů stromů. Ty nejpovedenější byly k radosti dětí odměněny drobnými dárky a vystaveny na Krajském ředitelství v Jihlavě. Příjemnou atmosféru dotvořilo posezení u ohně, na kterém si všichni opekli buřty, chvíli poseděli a plni příjemných dojmů se rozjeli ke svým domovům.
Bývalá obora v Lesonicích nebyla pro toto dění vybrána náhodou. Nachází se zde totiž společně s cca 80 ha hospodářského lesa na poměrně malé ploše celkem 44 vyhlášených památných stromů: 23 jírovců, 17 dubů, 1 jasan, 2 lípy a 1 javor klen. Každý takovýto památný strom chráněný dle zákona o ochraně přírody a krajiny má ochranné pásmo kolem stromu ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene, aby nedocházelo k jeho poškození.
Ke zmiňovanému javoru klenu, který měl kdysi 9, dnes již pouze 7 kmenů vyrůstajících z jednoho místa, se váže dávný příběh devíti bratrů. Jednou šla selka z Lesonic ke kořenářce pro radu, ale místo ní ji uvítala tajemná paní lesa. Selka se jí svěřila se svým trápením: „Máme devět synů a jednu malou dcerku. Všichni chlapci však odešli do světa… Zařiď, prosím, ať se nám alespoň jeden vrátí.“ Paní lesa dala selce devět semínek javorů, ať jedno z nich vybere a zasadí v lese. „Podle toho, které vyberete, tak ten syn se vám vrátí.“ Doma selka s mužem přemýšleli, které semínko vybrat… Mezitím jejich malá dcerka na nic nečekala, semínka vzala a rychle utíkala do blízkého lesa, kde je zasadila na jednom místě všechna. Rodiče bědovali, co to provedla. Časem v lese vyrostlo v kruhu devět krásných mladých javorů – a tehdy se stal velký div – všech devět synů se vrátilo domů.
Ing. Rostislav Čech