Genová základna na LS Telč

Datum publikace:

Mezi nejvýznamnější souvislé lesní celky, které se nacházejí na Lesní správě Telč, patří komplex lesů v okolí Javořice nejvyššího vrcholu Českomoravské vrchoviny. Má výměru cca 4 000 hektarů. V roce 2005 zde byla vyhlášena genová základna o výměře 978 hektarů pro buk lesní a smrk ztepilý.
genove-zakladny-2012.jpg 

Jedná se o kvalitní provenience těchto dřevin o rozloze, jež postačuje k udržení biologické různorodosti populace. U dřevin, pro které je genová základna vyhlášena, se přednostně využívá přirozená obnova. Je-li nutná umělá obnova, používají se u dřevin, pro které je genová základna vyhlášena, sazenice, které se pěstují pouze z osiva získaného z této genové základny. Nejcennější část této základny má rozlohu 62,1 ha, tvoří ji porosty o stáří cca 180 let, nad kterými byly zároveň vyhlášeny přírodní rezervace, a to Mrhatina, Nekolov a Roštýnská obora.

Tyto porosty jsou pravděpodobně původní místní proveniencí smrku a buku. Toto je možno odvodit z historických pramenů, které rozlišují periody vývoje pěstování lesů na telčsku do pěti období.

  1. Období od středověku do roku 1770: Obnova lesa byla ponechána zcela přírodě (spontánní a neřízená obnova) a to i po velkých živelných kalamitách.
  2. Období počátku umělé obnovy lesů v letech 1770 – 1820: Začíná obnova lesů síjí (výsevem osiva do půdy) a později výsadbou sazenic, přičemž se používaly téměř všechny listnaté i jehličnaté dřeviny. Lesníci se začínají učit od přírody a hojně využívají přirozenou obnovu.
  3. Období v letech 1820 – 1870: Dochází vlivem praktických zkušeností se snadnějším pěstováním jehličnanů a vlivem literárních názorů z Německa k téměř výhradnímu pěstování borovice lesní a smrku ztepilého. Osivo se pro obnovu lesů ve velkém množství sbíralo v panských a selských lesích.
  4. Období od roku 1870 – 1920 : Vyznačuje se díky železnici masovým dovozem cizího levného osiva a to převážně od firem z Rakouska. Mimo osiva smrku a dalších jehličnanů se začíná dovážet osivo exotů, např. douglaska tisolistá. V této době se opouští od síjí a přichází se výhradně k použití sadby školkovanými sazenicemi vypěstovanými v lesních školkách.
  5. V období od roku 1910 – 1920: Dovoz osiva z ciziny ustává a přistupuje se k relativně jemnějším obnovním postupům s využitím přirozené obnovy. Počínají se uplatňovat poznatky o vlastnostech prostředí a selektivní snahy v semenářství.

Ing. Jiří Doležal

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

CAPTCHA kód