Homepage

Státní podnik Lesy ČR každý rok zvolí jednu dřevinu jako strom roku. Kupříkladu v roce 2016 byla stromem roku třešeň ptačí, v letošním roce 2017 jím byl zvolen ořešák černý (Juglans nigra L.). Této dřevině je pak v daném roce věnována větší pozornost. Ořešák černý je pěstován v lesních porostech na území České republiky jen vzácně. Z lesnického hlediska se jedná o dřevinu na okraji zájmu lesního hospodářství. Tato mnohdy nedoceňovaná dřevina skýtá velký potenciál pro produkci kvalitních a velmi cenných sortimentů dříví a jistě by si jistě zasloužila většího využití.

Ořešák černý (Juglans nigra L.), anglicky Black Walnut, německy Schwarznuβ je druhem introdukované severoamerické dřeviny, jejíž vysazování má v Evropě více než třistaletou tradici.  S jednotlivými solitérami či skupinami dřevin se v rámci České republiky můžeme setkat v parkových výsadbách, historických zahradách či arboretech. Později byla tato dřevina pokusně zaváděna i v lesním hospodářství (nejstarší porost ořešáku černého byl ve střední Evropě založen na bučovickém velkostatku roku 1823).

Z hlediska botanického zařazení druhu spadá ořešák černý do čeledi ořešákovitých (Juglandaceae), která zahrnuje 7 rodů s téměř 60 druhy, které rostou v Americe, dále obsazují široký areál v jihovýchodní Evropy po jihovýchodní Asii a Japonsko. Do čeledi Juglandaceae patří mimo ořešáku (Juglans), který má přes 25 druhů, i příbuzné rody lapina (Pterocarya) nebo ořechovec (Hickory).

Popis dřeviny

Ořešáky černé jsou mohutné stromy s rovným, válcovitým kmenem a metlovitou korunou. Solitéry mají kmen krátký s košatou korunou. Stromy dosahují až 45 m výšky a průměru kmene až 1,5 m. Ořešáky se dožívají věku přes 250 let. Stromy plodí skoro každoročně, v některých letech však mají plodů více. Listy ořešáku jsou zpeřené, většinou jsou lichozpeřené, ale vrcholový lístek může být občas nevyvinutý, a tak se může list jevit jako sudozpeřený. Složený list je dlouhý až 45 cm s 10 až 17 i více štíhlými ostře zubatými lístky. Listy i dřevo obsahuje třísloviny juglaniny, juglon a některé další látky, které jsou aromatické až páchnoucí a způsobují zabarvení po potřísnění šťávou. Strom je jednodomý. Květy se vyskytují odděleně na téže rostlině, samčí jehnědy jsou až 10 cm dlouhé a vyrůstají na horním konci loňských prýtů. Malé samičí květy jsou po 2 až 5 na koncích mladých výhonků. Plody jsou kulovité o velikosti 4 až 6 cm v průměru, obsahující ořech ukrytý v zelené slupce (exokarpu), která později žloutne. Klíčivost ořechů je vysoká. V lesním hospodářství se zpravidla sazenice ořešáku nepěstují, neboť semenáčky mají silný kůlovitý kořen a sazenice se špatně přesazují. Porosty jsou nejčastěji zakládány síjí.

Stanovištní nároky

Jedná se o světlomilnou dřevinu, náročnou na vláhu. Blízká hladina spodní vody není na závadu. Nejlépe roste na hlubokých svěžích půdách bohatých na živiny a na humus. U nás je ořešák černý odolnější více vůči mrazu než ořešák královský, ale v nevhodných lokalitách může trpět pozdními mrazy. Vyžaduje dlouhou vegetační dobu.

Rozšíření ořešáku v lesích státního podniku Lesy ČR

Podle údajů M. Hriba* z roku 2000 se v lesích spravovaných státním podnikem nachází ořešákové porosty na celkové redukované ploše 526,1 ha. Z uvedeného přehledu zastoupení ořešáku dle organizačních jednotek Lesů ČR je zřejmé, že ořešák je nejvíce pěstován na lesním závodě Židlochovice (více 50 % výměry). Dále je 28 % ořešáku pěstováno na LS Strážnice, 16 % na LS Znojmo, 1,72 % na LS Bučovice a 1,03 % na LS Bystřice pod Hostýnem. Ostatní organizační jednotky mají podíl na celkové redukované ploše nižší než 1 %.

Pěstování ořešáku černého na lesním závodě Židlochovice

Ořešák černý se v současné době pěstuje na LHC Židlochovice na 1,6 % výměry porostní půdy, což je 273 ha. Porosty ořešáku černého se na LZ Židlochovice vyskytují především v 1. vegetačním stupni (97 % výměry), zbývající výměra je ve 2. vegetačním stupni. Zájem o pěstování této dřeviny vyvrcholil ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století což se projevuje v nejvyšším plošném zastoupením 6. a 7. věkového stupně v současné době. 

Ořešákové porosty byly a jsou zakládány více než z 80 % na stanovištích spadajícím do souboru lesních typů 1L – jilmový luh. Zbývající lesní typy jsou  1D – obohacená habrová doubrava, 1S habrová doubrava, 2D – buková doubrava a 2H – hlinitá buková doubrava. V současnosti nelze podíl ořešáku černého příliš navyšovat, neboť se jedná o geograficky nepůvodní druh dřeviny, jehož výměru nechtějí orgány ochrany přírody navyšovat.

Obnova porostů ořešáku černého 

Obnova porostů ořešáku je prováděna na lesním závodě Židlochovice pouze síjí. Sazenice nejsou používány. Před vlastním výsevem jsou plochy připraveny pomocí půdní frézy, která odfrézuje pařezy a část svrchního půdního horizontu (povrchová příprava) nebo na některých plochách zpracuje půdu do hloubky cca 15 cm (hloubková příprava půdy). Vlastní síje jsou pak s úspěchem prováděny pomocí rýhovacího sázecího stroje, jen místo sazenic se do rýhy vkládají plody (ořech i s oplodím). Výsev je prováděn do řad vzdálených od sebe cca 180 cm. Na jeden hektar se vysévá asi 500 kg suroviny. Nejlepší výsledky vykazují plochy obnovené na podzim. Síje lze však provádět i na jaře. Pro provádění síjí v jarních měsících není třeba žádná speciální příprava osiva před setím. Na podzim sebrané osivo je venku pod porostem pouze rozprostřeno do vrstvy asi 20 cm, přikryje se proti vysychání a mrazům, případně se zabezpečí proti škodám černou zvěří či hlodavci. Literatura uvádí však i další možné způsoby stratifikace vysypáním ořechů do vrstvy a překrytí vrstvou 10 cm hlíny. Na jaře je pak osivo použito k síji již bez oplodí. Pokud lesník zapomněl sebrat osivo na podzim, lze provést sběr přirozeně stratifikovaného osiva pod porostem i v časných jarních měsících.

Porosty ořešáku černého se zakládají jako čisté monokultury nebo s výchovnou dřevinou. Jako výchovná dřevina se nejlépe osvědčila lípa či habr. Tyto dřeviny současně zajistí i předepsané procento melioračních a zpevňujících dřevin. Prakticky je pak na ploše postupováno tak, že při provádění síjí se vynechá každý čtvrtý řádek, kde je provedena dosadba lípy nebo habru. Tímto způsobem je naplněn podíl melioračních a zpevňujících dřevin ve výši 25 %. Síje jsou většinou již poměrně husté s rychlým růstem v mládí (výška 8-10 m v 10. roce).

Péče o mladé lesní kultury

Ochrana mladých lesních porostů proti buřeni se na lesním závodě provádí chemicky meziřádkovou aplikací herbicidu pomocí zakrytých postřikovačů nesených na malotraktoru nebo mechanicky mulčováním či rotavátorováním meziřadí. V prvním roce po provedení síje je prováděna v řádku i okopávka, dále je-li třeba vyžínání v řádku.

Proti poškození zvěří se většinou používá oplocení ploch zahradním pletivem výšky 160 cm. V lokalitách s výskytem zvěře jelení nebo dančí je výška oplocení 200 cm.  Výhodou ořešáku je, že doposud v našich podmínkách netrpí žádnou chorobou a škůdci. Okus zvěří je taktéž minimální, významnější je jen poškození vytloukáním. Ořešák je jedna z mála dřevin, kterou nepoškozuje ani bobr evropský. Nevýhodu ořešáku je náchylnost k napadení dřevin jmelím (Viscum album L.), a to jak solitérních stromů, tak celých porostů. Nejvíce jsou napadány porosty v blízkosti zdroje semen, která roznášejí ptáci v trusu. Kupříkladu v okolí přírodní rezervace Plačkův les a říčka Šatava, kde jsou staré porosty silně napadené jmelím, je výskyt jmelí v okolních porostech ořešáku černého výrazně vyšší. Jmelí jako poloparazit ovlivňuje zdravotní stav stromů, snižuje přírůst a celkovou kvalitu porostů.

 Výchova porostů

Síje ořešáku rychle odrůstá, sadba lípy, habru je částečně v podúrovni ořešáku. Důležité je, aby byl na dané ploše po zalesnění dostatečný počet jedinců na dané ploše. Při menším počtu dochází k větvení jedinců, což nedává záruku pro založení kvalitního porostu (stromy se větví příliš nízko). Při dostatečném počtu jedinců je při následujících výchovných zásazích z čeho vybírat. Při výchově postupujeme podobně jako u výchovy dubu.

Při prořezávce jsou přednostně vyřezáni netvární, větevnatí a škodící jedinci (většinou rychleji rostoucí náletové dřeviny  TP, VR, BB).  Při výchově porostů obnovených síjí je většinou nutné již při prvním zásahu (v 5ti – 6ti letech) snížit počet jedinců na cca 7- 8 tis. kusů na hektar.

Provádí se především negativní výběr v úrovni a nadúrovni. Je třeba odstranit i obrostlíky a předrostlíky či jinak netvárné jedince. Nesmí však dojít k porušení zápoje. Druhý zásah následuje přibližně po 5ti letech. Při probírkách v následujících letech uvolňujeme cílové stromy v úrovni porostu (pozitivní výběr).

Cílem porostní výchovy je kvalita a vysoký podíl cenných sortimentů. Optimální doba obmýtí se pohybuje v rozmezí 110 – 140 let.

Dřevo

Dřevo starších stromů má úzkou běl a černohnědé jádro. Zpeněžení dřeva u LZ Židlochovice je relativně vysoké, což je dáno vysokým podílem jakostních výřezů. Ceny nejkvalitnějších výřezů I. třídy se v posledních letech u Lesního závodu Židlochovice pohybují kolem 50 tis. Kč za m3.

Dřevo je vhodné na dýhy, hudební nástroje na korpusy hudebních nástrojů, koncertních křídel a pian. Uplatnění najde také v nábytkářském zpracování k výrobě nábytku, ozdobných podlah, schodů, zábradlí či pro a další speciální účely jako je puškařství. Po stránce mechanických vlastností je ořešákové dřevo středně pevné a tuhé.

Zpracoval Ing. Jan Dovrtěl a Ing. Josef Stejskal z LZ Židlochovice využitím publikace Pěstování ořešáku černého (Juglans nigra L.) v lesích jižní Moravy, Dr. Ing. Michal Hrib, Sborník prací institucionálního výzkumu MZLU v Brně.