Homepage

V sobotu 17. září jsme s dětmi z turistického kroužku při ZŠ Meziměstí vyjeli na první výlet letošního školního roku. Nemířili jsme tentokrát daleko, jen do Broumova do Klášterní zahrady, kde se konal Dětský den s Lesy ČR.

Vzhledem k tomu, že tato minulá akce před patnácti měsíci se dětem velmi líbila, přihlásilo se nám 40 dětí – většinou menších, ale nechyběli ani sedmáci či deváťák. Měli jsme trochu obavy z hlídání prvňáčků, vždyť do školy chodili teprve dva týdny, ale jak se ukázalo, strach byl zbytečný.

Zahájení jsme kvůli zpoždění autobusu nestihli, našemu „davu“ se ale dostalo hned po vstupu do zahrady zvláštního uvítání pořadatelů.

Větší děti si vyzvedly soutěžní listinu a rozběhly se po zahradě plnit úkoly. Občas někdo z nich za námi přiběhl pochlubit se, jak si v soutěžích vede, ale většinu z nich jsme zastihli až před polednem u pohádky. Menší děti se držely v houfu u nás.        

Začali jsme s malováním obrázků zvířat na připravené desky. Nejdříve se děti bály namalovat své zvířátko, snad se jim zdálo, že svým neumělým výtvorem zkazí obraz s nádherně předkreslenými krajinami. Potom si dodaly odvahy a přikreslily barevné hady, ryby, veverky, jeleny, ptáčky a namalovaný les, louka, skály i řeka krásně ožily.

U dalších úkolů se už nikdo neostýchal. Úkoly byly poměrně náročné, což je dobře, protože plnění snadných úkolů děti nebaví a brzy je omrzí. V zahradě jsem však neviděla za celé dopoledne jediné unuděné, „otrávené“ dítě, neslyšela jsem nikoho hrubě mluvit a nadávat ostatním, nikdo se nikde nestrkal a nedožadoval se pozornosti.

Pořadatelé měly soutěže skvěle připravené a hlavně – nachystali dostatek činností pro všechny věkové kategorie. Zatímco například školák hledal mezi odřezky dřeva daný druh stromu, jeho malinký sourozenec si zatím stavěl se zaujetím věž z dřevěných kostek. Poskládat z několika rozřezaných a promíchaných odkolků správné kruhy byl úkol, který zamotal hlavy nejen dětem, ale i mnohým dospělým. Náročné bylo také určit správné názvy u sazenic stromů, ale nápověda byla hned u vedlejšího stolečku, stačilo se jen pozorně dívat. Úkol myslím nikdo nevzdal, protože odměna byla lákavá – každý toužil odnést si domů sazeničku stromečku.

Na jiném stanovišti si zájemci mohli osahat kožešiny z různých zvířat a ještě si od odborníka vyslechnout zajímavosti ze života lesních zvířat. Do hádání, kdo hebké kožíšky „nosil,“ se zapojovali se zájmem mnozí dospělí. Nadšené byly děti ze střelby z luku a kuše a samozřejmě ze svezení na koníkovi. Koníčkům i slečnám, které je vodily do kruhu, se před polednem už určitě motala hlava. S velkým nadšením se u menších dětí setkal lov dřevěných ryb. Některé rybolov nevzdaly, dokud jich neměly plný podběrák.

Louka plná odpadků nevypadala moc vábně, naštěstí ji pilní sběrači s košíky pokaždé ve chvilce vysbírali. Sběr zvládali dobře, ale roztřídění do správných kontejnerů už tak bezproblémový nebyl. Tady si pomocnice nevydechly, stále znovu a znovu vysvětlovaly, jak se odpad třídí, a pomáhaly napravovat chyby.

Nespokojeně se na množství návštěvníků dívalo možná jen káně. Od jeho mladého majitele se lidé dozvěděli zajímavosti ze života dravců. Pozorných posluchačů tady bylo vždy dost, někteří si i vyzkoušeli dravce posadit na ruku.

Na žádném stanovišti se netvořily fronty, protože všude byly úkoly i mimosoutěžní, kterými si děti mohly zkrátit čekání. Bylo vidět, že děti plní úkoly nejen pro zisk razítka, ale vrhají se s radostným zápalem i na úkoly, za jejichž splnění „nedostanou nic.“ Dostatečnou odměnou pro ně byl pocit, že to zvládly. Bylo milé pozorovat, jak při zápolení s některým složitým úkolem pomáhají okolostojící děti, které soutěžící vůbec neznaly, nebo jak dospělí nevydrželi pouze okukovat a se zápalem se do soutěže pustili společně se svými potomky.

Pro naše prvňáčky byly úkoly natolik vyčerpávající, že ani neobešli všechna stanoviště. Když uslyšeli o začínající pohádce pod dubem, usadili se pohodlně na lavičky a sledovali příběh pejska a kočičky. A nebyli sami, koho divadélko potěšilo, lavičky pod dubem byly plně obsazené.

K našemu velkému potěšení jsme se před polednem dopočítali všech našich dětí. Odměny za svou snahu dostaly všechny, i ty, které nezvládly obejít všechna stanoviště. Naštěstí slečny u výdeje odměn měly pochopení, a tak jsme v poledne odcházeli velice spokojeni. Děti prožily zajímavé dopoledne, odnášely si pěkné věcné odměny, pochlubily se v soutěžích svými znalostmi z přírody a získaly nové informace o životě zvířat a rostlin. Myslím, že podobný pocit měli i všichni dospělí, kteří do zahrady přišli. Ti si na rozdíl od dětí většinou uvědomují, kolik práce s přípravou a realizací akce měli pořadatelé, jejichž jedinou odměnou je dobrý pocit z toho, že udělali mnoho pro sblížení dětí s přírodou.  

Za turistický kroužek ZŠ Meziměstí J. Chaloupková
Foto:archiv APRB