Homepage

V hospodářsky udržovaných lesních porostech je stromů s dutinami relativně málo, protože proschlá a znehodnocená dřevní hmota bývá zpravidla při probírkách odstraněna. Spousta živočichů vázaných svým způsobem života na úkryty ve stromových dutinách tak nenachází vhodná místa k přespání či vyvedení mláďat. Některé druhy se tomu dokáží přizpůsobit a obsadí myší díru nebo dutý pařez, jako např. vosy nebo sýkora uhelníček, jiné na lokalitě bez dutých stromů nenajdeme. Pomoci jim přitom je vcelku snadné. Stačí stlouct pár prken a ptačí domeček brzy uvítá první obyvatele.

V semenářském závodě Lesů ČR v Týništi nad Orlicí vyrábí spousty krásných budek pro ptáky, netopýry, čmeláky, i např. pro ježky. Cena je u nich přiměřená, kvalita provedení výborná. Co některým jako starý praktik musím vytknout, je konstrukce sýkorníku se střechou zkosenou dozadu, nahrávající predaci kunou. Tato štíhlá šelmička vyniká nejen lezeckými schopnostmi, ale i chytrostí. A to do té míry, že oklamala dokonce zkušené ornitology! Domnívali se totiž, že malé budky se střechou sklopenou dozadu plení plši a myšice. Ani je nenapadlo podezírat kunu, protože otvorem o průměru 32 mm, jak uváděli, „se protáhnout nedokáže“…

Celá kuna se jistěže takovým otvorem neprotáhne, ale má šikovné tlapky, kterými vnitřní prostor dokonale prošmejdí. Usadí se pohodlně na střeše, natáhne své dlouhé tělo směrem k otvoru, jednou tlapkou se opírá o přední stěnu a druhou provede svou loupežnickou práci. Dnes je to možné zdokumentovat pomocí fotopasti, já na to přišel poté, co jsem budky zamazal blátem, aby se kleptomanským houbařům tolik nelíbily. Na zaschlém jílu byly stopy drápů kuny krásně patrné, přičemž pod budkou zpravidla zůstalo peří z ulovených ptáků. Dokáže tak dostat i netopýra, pokud se na výpravu vydá ještě za světla. A pokud vám takto kuna „vyčistí“ celou linii budek, zajisté máte snahu jí v tom zabránit! Proto je nutné s predací přemnožených kun počítat a budky umisťovat na hladký kmen buku nebo habru, příp. za otvor umístit dřevěný hranolek, který kuně zabrání sáhnout hluboko do budky. U velkých budek s otvorem nad 70 mm je nutno boční stěny oplechovat a střechu udělat s přesahem nad otvorem 10 cm i do stran (7 cm), protože kuna většinou loví natažená ze střechy.

Správně vyrobená a vhodně instalovaná budka je potom pravidelně obsazovaná. Nejhojnějším ptačím obyvatelem budek je sýkora koňadra. V listnatých lesích budky často obsazuje sýkora modřinka nebo lejsek bělokrký, ve smíšených či jehličnatých brhlík a sýkora uhelníček. Ptačí budky obsazují taktéž roztomilí plšíci lískoví a nevrlí plši velcí, kteří své vyrušení doprovází výhružným vrčením a prskáním. Letošní suché léto nebylo pro jejich reprodukci příznivé, samice nebyly v dobré kondici, vrhy byly pozdní, tj. v srpnu až září, často jen se 2-3 mláďaty, jen v blízkosti potoka to bylo více. Teplý podzim s úrodou žaludů a bukvic ale tyto hlodavce dobře připravil na zimu, a už v polovině října byli pěkně zakulacení.

Přítomnost netopýrů lze poznat při podzimním čištění podle specifického trusu, který je dobře patrný zejména u budek zářících novotou. Černé, téměř kulaté malé bobky patří nejčastěji netopýru velkouchému nebo ušatému, méně často v budce tráví den netopýr velký. Tento druh přebývá i na půdách lesních samot a chat, pokud majitelé nechají otevřené půdní okno. Jiné druhy netopýrů přespávají za okenicemi, proto je žádoucí do štítu domu umístit alespoň jednu speciální budku pro netopýry, ale jakožto koloniální druhy využijí i několik takto umístěných budek. Tyto budky jsou tzv. samočistící, tzn., že trus padá na zem a netopýři tráví den v úzké komoře, kam za nimi žádný predátor nemůže. Zimu přespí netopýři nejčastěji v jeskynních chodbách zavěšení na stropě, aby na ně zatoulaná liška či kuna nedosáhla. Na jaro se však vrací do domovského okrsku, patří mezi věrné hosty bezpečných budek, stejně tak jako ptačí obyvatelé.

Práce kolem budek může být mnohem pestřejší, než např. chov holubů či klecových ptáků. Podle použitého materiálu na stavbu hnízda jde poznat, jaký pták či plch v budce vyvedl mladé. O různá překvapení však nebývá nouze, před sršni a vosami je třeba mít se stále na pozoru. Také přítomnost blech a jiných parazitů při čištění trochu znepříjemňuje život, ale celkově je tato činnost zajímavá a velmi potřebná. Je proto chvályhodné, že LČR ve Zlínském kraji tyto aktivity podporují a přispívají tak ke zvýšené pestrosti živočišných druhů obývajících naše lesy.

Karel Zvářal