Hornoblatenské lesy pozměnila dávná historie

Datum publikace:

Lesy České republiky spravují v Karlovarském kraji lesních porosty a pozemky v majetku státu. Ty se rozkládají od nejnižších poloh kraje v okolí Ohře až po hřebeny Krušných hor. Na těch nejvýše položených hospodaří Lesní správa Horní Blatná, která sídlí ve stejnojmenném městečku.
priroda-pohltila-zbytky-dolu-301.jpg 

Lesy, které spravuje, byly svědky vývoje osídlení tohoto drsného kraje.  Původní pralesovité porosty, tvořené smíšenými lesy, byly během intenzivní těžby a zpracování rud vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami. Lidská činnost tvář horské přírody i krajiny na mnoha místech trvale pozměnila.

Kolonizace oblasti začala pravděpodobně již ve 14. století díky rostoucí poptávce po cínu. První prospektoři postupovali původními pralesy proti proudu horských potoků. V jejich náplavách rýžovali od jara do podzimu cínovec. Zimu v horách tehdy nebylo možné přečkat bez odpovídajícího zázemí a zásobování. Po prvních rýžovnících zůstaly dodnes kolem potoků nepřehlédnutelné stopy v podobě hald štěrku, tzv. sejpů, zbylých po rýžování rudy. Kdysi rušná místa postupem času pohltil horský les. 

Trvalé osady začaly vznikat až později, v dobách, kdy byly vyčerpány zásoby cínovce v náplavách a byly zakládány první povrchové i podzemní doly a budována zařízení na zpracování vytěžené cínové rudy. Vznikaly hamry i stoupovny poháněné vodními koly, sloužící k drcení horniny a další zařízení sloužící k rozdružování drti plavením.  Na mnoha místech vznikaly cínové hutě. V průběhu 16. století došlo k rozkvětu hornictví. Vznikaly hornické osady a horní města – Horní Blatná, Přebuz, Jáchymov či Boží Dar. Bohatá naleziště cínu, stříbra, manganu i dalších kovů přinesla celé oblasti prosperitu. Rozvíjela se i řemesla vázaná na cín. Byly z něj vyráběny předměty denní potřeby, ale i cínové plechy, dráty a bez cínu jako součástí slitin se samozřejmě neobešla výroba zvonů či vojenských zbraní.

Život v oblasti pozměnila druhá polovina 17. století spojená s ničivou třicetiletou válkou a protireformací a rekatolizací obyvatel. Díky ní byla velká část tehdejších horníků s luteránskou vírou nucena odejít do sousedního Saska. Válka sebou přinesla i úbytek obyvatel v důsledku epidemií moru i drancování a válečným útrapám, spojených s přechody a pobyty armád.

trosky-dolu3-537_290x194.jpg    zbytky-dolu4-537_290x194.jpg Příroda pohltila zbytky dolů

Těžba pokračovala i v 18. století. Díky importu levnějšího cínu z Asie v průběhu 19. století však přestávala být těžba rentabilní a mnoho pokusů o její oživení končilo krachem. K rozvoji došlo ve 30. a 40. letech 20. století. Německý válečný průmysl potřeboval velké množství rud a cínové doly pracovaly na plné obrátky. To sebou přineslo i mnoho utrpení, protože k těžbě byli na západ Čech totálně nasazeni dělníci i váleční zajatci z různých koutů Evropy. Nelidské pracovní podmínky v ubytovacích lágrech a dolech mnozí z nich zaplatili životem. Po válce došlo k odsunu německých obyvatel a vylidnění mnoha horských obcí. Ty v následujících letech často zanikly. Někdejší slávu dolování tak dnes připomínají pouze pomístní názvy a v tichých lesích ukryté štoly, haldy a opuštěné trosky důlních staveb.

Související články

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

CAPTCHA kód