Homepage

Fenomén Lesní pedagogiky se stále více dostává do povědomí veřejnosti. Ukazovat les, poznávat jeho zákonitosti a popularizovat práci lesníků je důležitý článek enviromentální výchovy nejen dětí, ale celé společnosti. Lesní pedagogiku je proto potřeba rozšiřovat nejen na děti, ale na všechny potenciální návštěvníky lesa. Odborná lesnická veřejnost musí rozhodně komunikovat s okolním světem, neboť námi spravovaný les, který je naším národním bohatstvím, bývá hojně navštěvován a je volně přístupný komukoli. Každý by proto měl mít možnost získat informace, jak a proč v lese hospodaříme, co všechno se ukrývá pod pojmem lesní práce a jaká je vlastně pracovní náplň lesníka.

Kdo je to lesník

Nejzákladnějším kamenem lesní pedagogiky přesto vždy byl a je vstřícný a trpělivý lesník, který dokáže kdykoli a komukoli zodpovědět nejen základní, ale i tu nejvšetečnější otázku o lese a práci v něm. 

Na Lesní správě Litoměřice jsme za poslední dva roky zaznamenali velký nárůst zájmu o aktivity lesní pedagogiky, zejména ze základních a mateřských škol v okolí. Vznikl tak již okruh škol, se kterými dlouhodobě spolupracujeme a zapojujeme další a další ročníky. V podstatě jim aktivity „šijeme na míru“. Věnujeme se ale například i klientům diagnostického ústavu nebo dětem v nemocnicích. Pro veřejnost se na jaře chystáme zopakovat úspěšný podzimní Den s LČR, který proběhne v rámci Týdne lesů.

Jak to začalo

Lesní pedagogika u nás nevznikla ze dne na den. V podstatě jen zastřešila a rozšířila individuální aktivity některých našich kolegů z dřívější doby. Začínalo se vycházkami, besedami o lese ve školách a školních družinách nebo v turistických oddílech. Na lesní správě pracují dva lesní pedagogové, ale pokud je třeba zajistit větší akci (Den s LČR), ochotně pomáhají i ostatní zaměstnanci.

 
Lesní pedagogika láká do lesa stále více zájemců.
Kromě dětí lesníci chtějí přilákat i více dospělých,
kteří jinak do lesa moc nechodí.

Zajímavosti pro všechny

Různorodost cílových skupin nás nutí ke každému přistupovat skutečně individuálně. Je například poměrně jednoduché děti do lesa přivézt. Důležité ale je školáky zaujmout, zaměstnat a zároveň naplnit podstatu Komenského spisu „Škola hrou“. S dospělými to bývá přesně naopak. Ti zpravidla potřebují zodpovědět nějakou otázku nebo vyřešit konkrétní problém, něco je takzvaně pálí. Většinou se s námi v lese nepotkají, neboť do něj ani nepřijdou. Veřejnosti musíme proto chodit naproti nebo ji alespoň směrovat tam, kde na své otázky odpověď dostane (základny lesní pedagogiky, lesní správy, naučné stezky…). Dítěti totiž většinou předáváte novou informaci, dospělým často jen vyvracíte fámy a mýty.

Má to smysl

Lesní pedagogika má proto jistě smysl, může být pomocnou rukou ve výchově nastupujících generací. Zájem o ni značí i návrat lidí do lesa, odklon od vymožeností konzumní společnosti. V době módy ekologických aktivistů a rádobyochránců přírody je na nás, na lesnících, abychom svou práci obhájili a zároveň zpopularizovali les jako takový pro nejširší vrstvy obyvatel. Lesu a jeho návštěvníkům ZDAR.

Petr Bláha