Homepage

Na Hodonínsku se rozléhají borové lesy, jejichž součástí je ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví. Kdo měl příležitost se procházet nekonečnými finskými borovými lesy, neubrání se pocitu, že tato oblast by mohla být takovým malým Finskem uvnitř ČR, kde chybí snad jen borůvčí a lišejníky. Tento dojem umocňuje zpěv skřivanů lesních a barevných samců rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus), vzácných obyvatel zdejších bořin.

V roce 2013 jsme měli to štěstí, že nám finští ornitologové dovolili nahlédnout do tajů života tamějších rehků a brzy na to se začala rodit myšlenka, zda bychom mohli podpořit a také sledovat populaci tohoto krásného druhu i u nás. A tak v roce 2014 jsme pokusně vyvěsili 15 budek na území Bzenecké Doubravy, přičemž budky svými rozměry a umístěním kopírovaly ty finské. K velkému potěšení se do pěti z nich okamžitě nastěhovali rehci a úspěšně vyvedli svá mláďata. Ihned se začala rodit myšlenka, jak by šlo tento zajímavý druh nejen více podporovat, ale také podrobněji sledovat ve spolupráci s ornitology z Akademie věd ČR a Univerzity Palackého v Olomouci. Pochopení jsme našli na LS Strážnice, kde lesní správce pan Ing. Ondráček tento nápad přivítal a projevil velkou vstřícnost a podporu. V roce 2015 a 2016 tak už viselo v tomto prostoru přes 100 budek a poté, co jsme v nich úspěšně „vychovali“ více než 300 rehků a skoro 300 sýkor, bychom rádi počet budek zdvojnásobili.

vzácný pohled na pár rehků zahradních (vlevo samice, vpravo samec)

samec rehka zahradního přináší potravu mláďatům

V roce 2016 ve 103 budkách zahnízdil rehek v 60 případech, z toho v některých budkách i opakovaně. Nicméně počet hnízdících párů je asi nižší než 60 zaznamenaných hnízdění, protože rehci v ČR, na rozdíl od Finska, hnízdí v jedné sezóně opakovaně. Přesto polovina všech budek byla obsazená rehky a to je velký příslib do dalších hnízdních sezón. Budky byly využívány nejen rehky, zaznamenali jsme i 36 hnízdění sýkor koňader, 3 sýkory uhelníčky a 1 sýkoru parukářku. Pouze 1/5 budek zůstalo zcela neobsazených, což svědčí o vysoké poptávce po dutinách ve zdejších bořinách. Po zkušenostech z Finska jsme se snažili maximálně snížit riziko predace snůšky zatlučením 2 hřebíků do vchodu budky. Tento postup zmenší otvor, ale nijak neovlivní přístup do budky rehkům. Možná se může zvídavý čtenář zeptat, proč je tedy vstupní otvor v budce tak velký, když se tam pak musí zatloukat hřebíky? Vysvětlení je jednoduché. Menší vstupní otvor by vyhovoval sýkorám, ale rehek by takovou budku neobsadil, protože upřednostňuje spíše polobudky. I přesto došlo k 10 případům predace a není bez zajímavosti, že u několika těchto predovaných budek zrovna hnízdil v bezprostřední blízkosti i častý predátor (nejen) vajec, strakapoud velký. V jiném případě dokonce sýkora koňadra doslova uklovala samici rehka sedící ve „své“ budce a sama tam poté nakladla vejce a vychovala mláďata. Protože jsme měli možnost zkoumat stejný druh i ve Finsku, máme příležitost tyto dvě od sebe téměř dva tisíce kilometrů vzdálené populace porovnat. Například jihomoravská populace klade o jedno vejce méně než ta finská (průměrně 5.7 versus 6.6 vajec). Obě populace však vykazují stejné sezónní trendy ve velikosti snůšky, konkrétně kladou největší snůšky uprostřed hnízdní sezóny. Zjištění obou těchto výsledků odpovídají pozorováním z jiných studiích o ostatních evropských rehčích populacích.

snůška rehka zahradního s jedním vyjímečně malým vejcem

úspěšně odchované mládě rehka zahradního těsně před opuštěním budky

Pravidelné monitorování budek rehků a sýkor nám však může odhalit výrazně více, než jen výše uvedené popisné charakteristiky. Například po celé Evropě bylo sledováno, jak efektivně se tento druh dokáže bránit proti hnízdním parazitům, jakým je kukačka obecná. Zahráli jsme si tedy na parazita a do rehčího hnízda s modrými vejci vložili jinak zbarvené vejce (téměř bílé se skořicově skvrnitým tupým pólem), které bylo získané z opuštěné snůšky sýkory koňadry. K našemu překvapení byla tato vejce vyhazována v 3/4 případů, což je nejvyšší zaznamenaná frekvence odmítnutí cizího vejce mezi 12 studovanými rehčími populacemi napříč Evropou. Pro zajímavost jsme provedli podobný experiment i u sýkory koňadry, které jsme vkládali kukačce podobné vejce a kupodivu i tato vejce byla odmítána. Překvapením to bylo zejména proto, že o sýkorách koňadrách je z dřívějších experimentů známé, že nedisponují schopností rozlišit a vyhodit cizí vejce z vlastního hnízda. Je tedy zřejmé, že zdejší populace rehků a sýkor ještě skrývají mnoho zajímavých odpovědí na otázky zoologů.

Věříme, že rehek zahradní si zaslouží naši podporu a pozornost i v budoucnu. A to nejen aby nám jeho zpěv zpříjemňoval výlety do těchto jedinečných končin, ale také pomáhal odpovídat na řadu vědeckých otázek. Nezanedbatelný přínos hmyzožravých pěvců je jistě i v jejich schopnostech redukovat populace všudypřítomných hmyzích škůdců. „Malé Finsko“ na jižní Moravě je tak možná menší co se týče rozlohy, ale jistě velké co se týče potenciálu, které se skrývá v místní (nejen) rehčí populaci.

Mikulica Oldřich a Samaš Peter