Ochrana lesa na Lesní správě Domažlice
Datum publikace:
Pro zachování zdravého lesa, který splňuje všechny požadavky naší společnosti, tj. produkce dřeva jako obnovitelného zdroje, dále pak dnes stále důležitější rekreační funkce a funkce ostatní (vodohospodářská, půdoochranná apod.), musíme lesu ve všech věkových stádiích věnovat náležitou péči. K těm patří i ochrana lesa.
Vzhledem k vysokému zastoupení smrku (75 %) jsou porosty nejvíce ohroženy kůrovci, nejčastěji pak nejhojnějším lýkožroutem smrkovým. Tento drobný brouček v případě pro něj příznivých podmínek se může stát škůdcem kalamitním. Jeho larvy se živí lýkem smrků (proto lýkožrout) a při silném napadení strom odumírá. Pokud se nepodaří takto napadený strom vyhledat a asanovat včas, dospělí brouci opouští napadený strom a nalétávají na další okolní stromy a vytvářejí ohniska. Takovýto stav nemůžeme připustit, a proto celoročně napadené stromy vyhledáváme a asanujeme, abychom zabránili vzniku kůrovcové kalamity. Teorie, že kůrovec zanikne sám, jsou naprosto nepodložené, což se projevilo v některých oblastech naší republiky, ve kterých se tato teorie prosazovala. Důsledkem jsou nenávratné škody na životním prostředí.
Pro rozvoj kůrovců jsou nejvhodnější léta po rozsáhlých větrných a sněhových kalamitách, ve kterých v případě pozdního zpracování mohli dokončit svůj vývoj. Proto i malé lokální nahodilé těžby je nutno zpracovat a odvézt z lesa včas. Jako příklad uvádím množství zpracovaného kůrovcového dřeva za poslední roky po kalamitách: 2008 – 13 291 m3, 2009 – 11 258 m3, 2010 – 2 581 m3, do konce června 2011 – 394 m3.
Pro kontrolu a obranu proti kůrovcům požíváme nejčastěji takzvaných stromových lapáků. Jedná se o smrk pokácený před koncem zimy a přikrytý větvemi. Tím vlastně napodobujeme kalamitní dříví. Kůrovci v období rojení tyto stromy obsazují a zakládají v nich novou generaci. Takto vlastně soustřeďujeme nálet brouků do námi určených míst a revírníci pak při kontrolách lapáků určí nejvhodnější termín jejich asanace, což je nečastěji jejich vytažení k cestě a urychlený odvoz do zpracovatelských závodů.
Často kromě stromových lapáků lze použít i feromonových odparníků umístěných v plastových lapačích, do kterých kůrovci nalétávají a jsou následně hubeni.
Jak jsem již uvedl, hlavním předpokladem udržení kůrovce v základním stavu je celoroční vyhledávání napadených stromů a jejich včasná likvidace, což se na naší lesní správě provádí. Problém bývá s některými soukromými vlastníky, kteří na naši výzvu ke zpracování buď nereagují, nebo s velkým zpožděním, což vede k poškození lesa i u sousedních vlastníků, kteří o svůj les pečují.
Dalším problémem při zakládání smíšených lesních porostů jsou škody okusem terminálních výhonů, které způsobuje zvěř. U lesních dřevin, které jsou v porostech méně zastoupeny (tj. jedle a buk), používáme při obnově porostů nejčastěji ochranu sazenic oplocováním lesnickým pletivem, případně dřevěnými oplocenkami. U méně atraktivních dřevin se používá nátěr terminálních výhonů nejedovatými repelenty. Ohryz a loupání kůry v našich podmínkách nejčastěji způsobuje jelení zvěř. Poškozené místo se pak stává vstupní branou pro dřevokazné houby a následně pak hniloby kmene. Tyto hniloby snižují kvalitu dřeva v následujících letech, ale také snížení stability porostů, které se následně hlavně při mokrém, těžkém sněhu lámou v okolí poškozeného místa.
Ze živočišných škůdců je nutné se též chránit před žírem klikoroha borového. Jedná se o brouka z čeledi nosatcovitých, jehož tělo se zdá být pancéřované. Tento brouk škodí okusováním kůry v krčcích jehličnatých sazenic a při silném žíru sazenice hyne. Bráníme se proti němu tím, že krčky sazenic jsou v lesní školce před odvozem do lesa ošetřeny schválenými chemickými přípravky. V případě dalšího žíru již zasazených sazenic je nutné jednotlivé sazenice znovu chemicky ošetřit.
Pro zdárné odrůstání nově vysazeného porostu je nezbytné sledovat vývoj bylinného a křovinného patra (tzv. buřeně) na pasekách. V případě, že tyto rostliny utlačují sazenice, je nutné přistoupit k takzvané ochraně kultur proti buřeni. Jedná se o uvolnění sazenic ožnutím v ploškách, nebo použitím chemických přípravků proti buřeni. Vlivu buřeně se snažíme zabránit tím, že se v co nevyšší míře snažíme využít tzv. přirozenou obnovu. Jedná se o využití schopnosti lesních porostů samovolně se obnovovat – pod starým porostem narůstá z jeho semen nová generace mladých stromků. Tento způsob však vyžaduje značný lesnický cit a zkušenost. V našich podmínkách dosahujeme kolem 50 % přirozené obnovy – to znamená, že asi polovina nových porostů je založena uměle a polovina vznikla přirozeně.
 Lapáky na lýkožrouta smrkového |
 Polom z lokální bouřky z 10. 07. 2011 |
Dalším důležitým škodlivým činitelem jsou bořivé větry, sníh a námraza. Proti těmto přírodním vlivům se bráníme zakládáním smíšených porostů a jejich včasnou výchovou. Výchova porostů je nejdůležitější v době do čtyřiceti let jejich věku. Cílem prořezávek a prvních probírek je dosažení hlubokých korun hlavně u smrkových porostů. Toho se dosáhne vyřezáváním nadbytečných, hlavně nemocných a netvárných jedinců a tím i uvolnění jedinců, kteří budou tvořit následný porost.
V letošním roce naštěstí nedošlo k žádné výraznější kalamitě způsobené přírodními živly. Pouze lokální bouřka dne 10. července způsobila asi 200 m3 zlomů a vývratů v okolí Pece.
Jako význačný škodlivý činitel se letos na jaře projevil pozdní mráz. Hlavní příčinou bylo prudké oteplení o Velikonocích, kdy došlo k předčasnému rašení v podstatě u všech dřevin. Mladé, křehké letorosty a listy potom následně spálil pozdní poměrně silný mráz. To nakonec poznali všichni zahrádkáři hlavně na úrodě právě kvetoucích stromů.
Když už jsem uvedl nejdůležitější škodlivé činitele na Lesní správě Domažlice, nesmím opomenout ten živočišný druh, který své jméno nosí neoprávněně a to je člověk myslící (nebo rozumný) – Homo sapiens. Pokud se někdo jmenuje lýkožrout smrkový, je nám jasné, že požírá lýko smrků. To má od přírody dáno a pro naši činnost se stal škodlivým tvorem, se kterým se musíme naučit dělit se o přírodu. Ale člověk, který má ve svém druhovém jménu něco o myšlení nebo rozumu, by se měl v lese chovat úplně jinak. Neustálý nárůst černých skládek v lese, i když ve všech obcích jsou umístěny nádoby na odpad a to většinou tříděný, o moc velkém rozumu nesvědčí. Poházené odpadky při turistických stezkách a u turistických odpočívadel nesvědčí o touze některých návštěvníků využívat les k rekreaci a relaxaci. Vyřezávání vánočních stromků a to i jedlí v draze budovaných oplocenkách někdy i celoplošně nesvědčí o úctě návštěvníků k lesu, o jízdě na terénních motorkách a čtyřkolkách v lesních porostech ani nemluvě.
Slušní návštěvníci jsou v lese vždy vítání, ale je třeba si uvědomit, že les slouží i potřebám mnoha živočichů a rostlin. Chránit les před škodlivými vlivy vyžaduje překvapivě malé úsilí, když si člověk lesa bude vážit a chovat se k němu jako k přírodnímu pokladu, kterým také skutečně je.
Jaromír Kugel