Homepage

V posledních několika letech se na lesní správě Černá Hora začaly vyskytovat ve větší míře škody na kulturách a mladých lesních porostech ohryzem kůry na bazálních částech kmínků hlodavci. Nejvíce postihovanou dřevinou bývá buk, i když ušetřeny nejsou ani javory či duby.

Pokud mám hovořit ze svých zkušeností revírníka hospodařícího na revíru Kuřim, který se rozkládá na sever od Brna a spadá do skupiny revírů s nižší nadmořskou výškou – okolo 300 m n. m. – a vyšším zastoupením listnáčů, trpí zde škodami hlodavci nejvíce právě buk. Zjevně i proto, že polovinu mého revíru tvoří obora Kuřim, kde se kůrovcem rozvrácené smrkové porosty nahrazují stanovištně vhodnější bukovou výsadbou, čímž se zvětšuje podíl buku z celkové plochy obnovovaných porostů.

Co se týče věku poškozovaných kultur, škody jsou často již na čerstvě vysázených stromcích (rychlené obalované semenáčky mají hlodavci obzvláště v oblibě), ale i ve víceletých kulturách. A právě v těch téměř nebo již zcela zajištěných bývají škody největší. Že je porost napaden a poškozován hlodavci většinou poznám až na jaře, když stromky špatně raší nebo usychají. Pominu-li problematické vylepšování, zvýšené náklady na pěstební činnost a prodlužování doby zajištění, při pohledu na chřadnoucí a rozpadající se zajištěnou kulturu má člověk pocit zmaru a bezmoci.

původně zajištěná buková mlazina, poškozená hlodavci (vylepšená javorem klenem)	čerstvý požerek
výmladkový habr se stopami aktivity hlodavců	starší poškození kmínků dubové výsadby

Otázkou je, jak pomoci a ohrožené porosty účinně ochránit. Možnosti jsou, avšak každá má nějaké své, ale… Například do chemické ochrany spadá kladení otrávených návnad či pastí, tedy klasická instalace staniček s jedem do hlodavci ohrožených listnatých kultur. Vzhledem k novým zákonům a nařízením Evropské unie je tento způsob obrany víceméně pro podmínky lesního hospodářství nepoužitelný. I kdybychom překonali papírovou válku s úřady, tak nařízení o samotné aplikaci jedu pouze do nor hlodavců je v zajištěné kultuře prorostlé buření a ostružinou dosti obtížně realizovatelné. Nemluvě o cenách, které si za tuto činnost účtuje náš smluvní partner.

Dalším způsobem chemické ochrany stromků je nátěr jejich kmínků repelenty proti ohryzu. Vzhledem k finanční a pracovní náročnosti tohoto výkonu se samozřejmě natírá pouze kostra porostu. Hlodavce to ovšem neohrozí na životě a platí, že co není natřeno “má smůlu”.

Biologická ochrana, tedy podpora hnízdění sov a dravců, je zcela určitě žádoucím a ekologickým způsobem boje proti přemnoženým hlodavcům, ale jedná se bohužel o dlouhodobou záležitost. Také je problémem náročná instalace „sovníků“ a budek pro poštolky, jejich kontrola a čištění. Tento způsob si vyžaduje dostatek času a zodpovědné pracovníky. Zde mě napadá, že by to mohla být například vhodná činnost pro nabírané pracovníky z řad nezaměstnaných. Určitou pomocí v biologické ochraně je také případný zákaz odstřelu lišek, dlouhodobě vyhlášený v naší režijní honitbě a jejich omezený lov v oboře Kuřim. Liška je totiž jedním z významných predátorů hlodavců. Z mé vlastní zkušenosti a z vedených rozhovorů se zdejším oborníkem je zřejmé, že se početní stav lišek v této části revíru v poslední době zvýšil. Uvedený způsob lze ovšem aplikovat jen tam, kde již v podstatě není žádná drobná zvěř, jako je tomu u nás. Jedním ze stoprocentních biologických likvidátorů hlodavců jsou pak divočáci. Těch tu naopak máme dost, ale jde spíše o pověstné “vyhánění čerta ďáblem”, jelikož listnáče v převážné většině ochraňuji proti okusu oplocenkami, prasata pak narušují jejich celistvost a následně do nich vniká ostatní spárkatá zvěř, čímž dochází k poškození okusem. V oboře s daňky a muflony je to někdy pro kultury těchto dřevin až likvidační.

Mechanickou ochranou hlodavci ohrožených kultur bych nazval ožínání i téměř zajištěných porostů, a to hlavně na konci vegetačního období – měsíce září. V místech bez vysoké buřeně se v zimě výrazně omezuje možnost pohybu hlodavců a zvyšuje se přístupnost pro predátory. Zrovna tak lze do této kategorie zahrnout i provádění výřezu plevelných dřevin v době vegetačního klidu. Škody jsou v této době největší – obdoba okusových dřevin pro zvěř, nebo ne zcela důsledné vyřezání těchto dřevin, kdy se odstraní jen jedinci bránící vývoji cílové dřeviny. Hlodavci totiž před bukem upřednostňují jívy, lísky, jeřáby a jiné hospodářsky méně významné druhy.

Má – li někdo z kolegů vhodný podnět či dobré zkušenosti v ochraně mladých lesních porostů proti hlodavcům, rád je uvítám.

V závěru doufám, že můj článeček nevyzněl příliš pesimisticky. Věřte, že ona si příroda přes všechno naše snažení nakonec, jako téměř vždy, nějak poradí. Pokud jsem někoho trochu inspiroval, jsem tomu rád a ostatní alespoň potěšil tím, že každý z nás má nějaké ty provozní problémy a nejsou na ně sami.

Ing.Tomáš Kubín
revírník, LS Černá Hora