Homepage

Do XII. století byly původní smíšené, převážně bukové lesy v této řídce osídlené krajině Drahanské vrchoviny téměř nedotčeny. V průběhu XIII. století zde ale proběhla rozsáhlá kolonizace, která zcela změnila ráz krajiny. Na konci století, asi kolem roku 1270, nechal nedaleko současné obce Holštejn postavit Hartman z Jedovnic na skalním ostrohu hrad. Ten plnil funkci významného správního centra po třista let. Následně byl koncem XVI. století opuštěn a bohužel zchátral. Přístupná zřícenina Holštenského hradu s pověstnou hladomornou leží v přírodní rezervaci „Bílá voda“ blízko u „Holštejnského propadání“.

Pod hradem vzniklo postupem času městečko a v okolí vznikaly nové osady. U všech těchto osad byly mýceny lesy a zakládány tzv. ,,plužiny“. V této době bylo téměř kompletně odlesněno okolí současných obcí Lipovec, Senetářov a Šošůvka. V severní části na území kolem obcí Housko a Molenburk byla vytěžena téměř polovina původních lesů. Došlo k velmi negativním ekologickým dopadům v celé oblasti. Zvýšil se značně vliv větru, čímž se snížila vlhkost ovzduší a zrychlilo se vysychání půdy. Snížila se hladina spodní vody, docházelo ke splavování půdy dešťovými srážkami a zaplavování níže položených území.

Během husitských válek byla část obcí zničena a mnohé další během jednoho století postupně zanikly. Jednalo se např. o osady Bohdalůvka, Hošperk a původní osadu Housko. Tuto historii již připomínají pouze místní názvy jako lesní loučka „Bohdalovská“, nebo asi kilometr od současného Houska v polích název „U kovárny“. Tím, že do počátku XVI. století zanikla značná část osad i s jejich plužinami, nebo částmi plužin, došlo k nástupu přirozené obnovy lesa a tím ozdravění krajiny. Od období vrcholné kolonizace ve XIV. století do současnosti se plocha lesů zvětšila téměř o 40 %. Plocha lesů dotčeného území dnes zaujímá více než 60 % krajiny.

Původní listnaté lesy s převahou buku a jedle s příměsí ostatních dřevin se obnovovaly po zániku plužin přirozeně bez pomoci člověka. Údaje z roku 1835 uvádí druhovou skladbu lesa s převahou buku a jedle s příměsí dubu, javoru, jasanu, břízy, borovice a smrku. Během XIX. století však probíhala intenzivní těžba bukových porostů s následnou výrobou dřevěného uhlí, které se používalo k výrobě v blanenských železárnách. Vzniklé holiny se zalesňovaly v naprosté převaze smrkem, což bylo (a stále je) ideální stavební dříví. Část vzdálenějších a nepřístupnějších bukových porostů tuto dobu „přežila“ díky tomu, že železárny později přešly na výrobu za pomoci koksu a poptávka po dřevěném uhlí prudce klesla. Velkoplošné smrkové monokultury byly ale dále obnovovány i téměř celé XX. století.

zbytky hradního zdiva

vhoz do hladomorny

výhled na obec Holštejn

V posledních desetiletích se cíleně zvyšuje zalesňování listnatými dřevinami, které plní funkci meliorační a zpevňující, tj. zlepšují stav půdy a hlubším zakořeněním lépe odolávají větru. Také vytvářejí přírodní bariéry omezující šíření škůdců smrkových porostů, zejména kůrovců. Perspektivou je stav lesa co nejvíce se blížící přirozené skladbě dřevin.

Brauner Otto
revírník, Lesní správa Černá Hora, revír Holštejn

Seznam použité literatury :
Absolon K.: Moravský kras, Academia Praha, 1970
Černý E.: Výsledky výzkumu zaniklých sředověkých osad a jejich plužin, Muzejní a vlastivědná společnost Brno, 1992
Kreps M. : Dějiny blanenských železáren, Blok Brno, 1998
Wankel J. : Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, Muzejní a vlastivědná společnost Brno, 1988