Homepage

Se zájmem jsem si v jednom vydání časopisu Lesu zdar v loňském roce přečetl úvahu ing. Františka Lipowského, lesního správce z Lesní správy Jablunkov, o jeho zkušenostech a zásadách pěstování jedle v konkrétních podmínkách Lesní správy Jablunkov.

Se zájmem jsem si v jednom vydání časopisu Lesu zdar v loňském roce přečetl úvahu ing. Františka Lipowského, lesního správce z Lesní správy Jablunkov, o jeho zkušenostech a zásadách pěstování jedle v konkrétních podmínkách Lesní správy Jablunkov.

Se vším, co v daném článku uvedl, nelze jinak, než souhlasit. Je to souhrn zkušeností praktického lesníka, který v zásadě ctí biologické potřeby dřeviny klimaxového typu, kterou jedle bezesporu je a hodnotí dosavadní výsledky umělé i přirozené obnovy této dřeviny na své lesní správě. Všímá si a zdůrazňuje potřeby a zákonitosti růstové dynamiky jedle, kdy hlavní zásadou zdravého růstu a přirozených potřeb této dřeviny je v mládí odpovídající zástin s časově potřebným a dostatečným zakořeněním. V pozdějším věku pak příprava podmínek pro využití růstových schopností této dřeviny.

No ale někdo může namítnout, a často se tak stává : ….. tak se podívejte, jak jedle skvěle roste i na holinách a dokonce na rozsáhlých, kalamitních! Ano, ona na takových holinách skutečně tak skvěle roste a má i téměř metrové přírůsty, ale je jí to přirozené a vlastní? Zcela jistě není. To, že se tak projevuje je jen proto, že má především všechny potřebné podmínky a požitky pro první fázi vývoje rostlin (dřevin) pasečného typu, tzn. přípravných dřevin, které jsou svou orientací pionýry, tzn. jako první v přirozených podmínkách osidlují tyto holiny, rychle rostou, ale také rychle stárnou a hynou, jak uvádí také BACKMAN ve svých růstových zákonech. Vlastně tak hlavně připravují podmínky pro existenci zdravé a odolné klimaxové formy rostlin (dřevin) v následujícím období.

Svým způsobem pak lesníci často vědomě, někdy i nevědomě, z evidentně klimaxového typu dřeviny, jakou jedle bezesporu je, utvářejí dřeviny s projevy pionýrů, pokud jsou aplikovány na holiny větších výměr, kde nelze využít ani boční zástin mateřského porostu, který by alespoň částečně imitoval přirozené podmínky pro zdravý a přirozený vývoj této dřeviny, což mimo jiné zabezpečují také i přípravné dřeviny.

A není to jen jedle, která si v tomto smyslu zaslouží pozornost a správné zacházení. Každá dřevina je svým založením geneticky připravena k nějaké očekávané katastrofě, které pravidelně les historicky postihují. Dnes v nebývale krátkých intervalech. Proto také klimaxové dřeviny mají ve své genetické informaci část jedinců s pionýrskými vlastnostmi.

Podsadba jedle pod přípravnou dřevinou jeřábem.

Podsadba jedle pod monokulturou dubu.

Chytrá příroda to tak zajistila, že i rostliny (dřeviny) klimaxově zaměřené mohou dobře růst na holinách uměle založených nebo dříve vzniklých po různých přírodních procesech se vznikem holin. V takovémto prostředí však dominuje populace pionýrsky zaměřených jedinců a typ jedinců klimaxových je potlačován a naopak.

Po generace lesníci připravují sadební materiál v lesních školkách. V nich dochází k selekci rostlin. Jsou přednostně vybírány k reprodukci vždy ty zdánlivě nejlepší, nejvyšší, s nejlepší růstovou dynamikou apod. Zkusme vyslovit myšlenku. Nevybíráme již generace z klimaxového typu dřevin právě v lesních školkách přednostně typ pionýrsky orientovaný, jak bylo uvedeno v předešlém, a nezabezpečujeme tak spolehlivě posun klimaxového typu tímto výběrem blíže k pionýrům s nebezpečím důsledků z toho plynoucích? Je exaktně prokázáno, že při opakování nepříznivých situací v dalších generacích změny pokračují. Evidentně dochází ke genetickému posunu. Mění se charakter populace. Původně převážně klimaxová populace se může změnit na převážně pionýrskou. Ta pak má zúženou genetickou proměnlivost. Setrvá-li v této struktuře, má později i sníženou rezistenci a tudíž i nižší odolnostní potenciál.

V současné době řešíme v rámci téměř celého Moravskoslezského kraje, a dnes i jinde, spontánní hynutí smrku, který je také dřevinou klimaxového typu. Jeho hynutí je pozorováno především v porostech mladších a středního věku, a to na rozsáhlých plochách. Z výše uvedeného lze s rezervou dovodit, že jedním ze souhrnu vlivů může být i genetický posun této dřeviny, jak již bylo zmíněno, což může přispět svým dílem k rozpadu smrčin v oblasti. Znovu zdůrazňuji, jedním ze souhrnů vlivů, protože zcela evidentně zde působí především klimatické změny, sucho, degradace půd, dále václavka a kůrovec jako důsledek těchto vlivů.

Jisté je jen jedno. Jestli chceme mít do budoucna les zdravý, odolný, v podstatě přírodě blízký, k čemuž jsme u LČR vedeni na základě i odpovídajícím způsobem zpracovaného interního materiálu „Program trvale udržitelného hospodaření v lesích, výchova a obnova lesa“, musíme zachovat, pokud možno, hlavní potřeby našich dřevin, a to především těch klimaxového typu. Můžeme o těchto zásadách polemizovat, pochybovat, vyvracet je apod., ale současné přírodní procesy nám spolehlivě ukazují, ve stále kratších časových intervalech a důsledcích, že něco není v pořádku, a je jen na posouzení, zda jsou to v lesnictví jen klimatické změny a imise.

Ing. Vítězslav Závodný
LS Město Albrechtice

Úvodní foto: Podsadba jedle pod monokulturu modřínu.