Historie hospodaření na revíru Senožaty
Datum publikace:
Počátky umělého zalesňování spadají do doby kolem roku 1785-1791. Počátkem 19. století byla praxe taková, že přirozeným náletem se zmlazovala jedle a buk, částečně i smrk. Uměle se zalesňoval modřín, borovice a smrk. Pro umělou obnovu se používala převážně síje. Těžební postup byl doporučován převážně od severu k jihu a šířka holé seče neměla překročit 100 kroků. Šířka holé seče a směr obnovy byl doporučován z důvodu přirozené obnovy. Semena byla jižním a západním větrem lépe rozšiřována a dolet těchto semen byl dostatečný do vzdálenosti 100 kroků. Přesto bylo doporučováno vytěžené paseky osít semenem z důvodu rovnoměrného zmlazení. Zalesňovalo se převážně síjí. Mezi řádky se měla sít bříza pro zastínění a v příhodné době se odstranit. Na prudkých svazích byla doporučována sadba z toho důvodu, že semeno bylo často odplavováno. Sazenice pro umělou obnovu byly získávány z náletů. Školky byly doporučovány pouze pro některé druhy stromů (dub,javor,lípa,akát,jasan). Koncem 40. let 19. století se upouští od pěstování borovice a nadále se zalesňuje výlučně smrkem. Vylepšování se provádělo převážně sadbou. Od roku 1870 začala sadba převažovat.
Zařizovací elaborát z roku 1904 doporučoval těžební směr obecně od severovýchodu k jihozápadu. Hospodařit se mělo holou sečí. Byla zavedena hospodářská skupina výlučného hospodaření (dnešní les ochranný), do níž byly zařazeny příkré skalnaté stráně kolem Želivky, kde se mělo těžit dle potřeby buď v úzkých pruzích, nebo výběrem dospělejších stromů. K vypěstování kvalitních sazenic se v blízkosti holin zřizovaly lesní školky (semeniště), které se měly po jednom nebo dvojím vypěstování sadby přeložit jinam. Na majetku byl zaveden dvouletý pasečný klid. V roce 1914 bylo v oblasti Senožat navrhováno zalesnění v počtu 6 500-6 900ks sazenic na 1ha, v oblasti Kletečná 10 000ka sazenic/1ha.
Nové nařízení vypracované v letech 1935-1937 požadovalo nadále hospodařit úzkými pasekami a jen případ od případu se mělo hospodařit výběrně. V některých případech však stále převažovala přirozená obnova lesa. V umělé obnově se začal vysazovat smrk v počtu 10 000ks/ha. Potřebné semeno pro obnovu lesa měli sbírat myslivci a hajní, případně nádeníci za mzdu. Do poloviny 19. století převládalo semeno vlastní, později bylo nakupováno z luštíren a původ tohoto osiva není známý.
Z činitelů poškozujících kultury jsou uváděny suchá a horká léta a dále pozdní mrazy škodící na buku a jedli. Kolem roku 1919 trpěly kultury v oblasti Kletečné václavkou. Z hmyzích škůdců působil značné škody klikoroh. V polovině 19. století bylo nařizováno vyžínat v kulturách trávu (v plnosíjích vytrhávat), protože utlačuje smrk a v zimě se pod ní zdržují myši a škodí kulturám. Ještě počátkem 20. století vznikaly škody pastvou dobytka, neboť lesním zřízencům byla pastva v pasekách povolována. Značné škody vznikaly též hrabáním steliva. Do roku 1878 prodej steliva tvořil část příjmů z lesa, po tomto roce bylo hrabání zakázáno, ale krádeže steliva trvaly až do 20. století.
Jaromír Cihlář