Homepage

Kvílivý zvuk sirény klesá a znovu nabírá na síle. Jeden z nejhorších zvuků, které znám. Za léta služby u lesů jej znám dokonale a nikdy nevěstí nic dobrého. A tak čekám, jestli zazvoní mobil – buď z dispečinku hasičů, nebo od některého z kolegů. A čekám, až se na internetových stránkách hasičů objeví zpráva, co se vlastně stalo.

V běžném roce bývá lesních požárů na Lesní správě Černá Hora kolem pěti. Letos – zatím – hořelo 12krát. Většinou se naštěstí nejednalo o požáry velkého rozsahu, celkem bylo zasaženo cca 1,6 ha s přímou škodou na lesních porostech 174 127 Kč. Lesní správa Černá Hora spravuje lesy silně zatížené rekreací občanů, kteří svou neopatrností při zacházení s otevřeným ohněm a odhazováním nedopalků cigaret zapříčinili většinu požárů, které na území lesní správy proběhly. Letos se ale oproti dřívější době objevil nový fenomén – podezření na úmyslné zapalování lesa.

Z výše uvedených dvanácti požárů 3 vzplanuly v jednom lesním porostu v rozmezí šestnácti dnů v červenci, první dva žádnou škodu nezpůsobily, třetí „pokus“ způsobil škodu 96 tis. Kč, když shořely – jako vždy dle zákona schválnosti – již zajištěné kultury. V tomto případě jsou ale spíše v podezření anonymní narkomani „vařiči“, kteří v okolí Blanska způsobili několik požárů už v minulosti. O pravděpodobnosti hraničící s jistotou lze hovořit v případě revíru Senetářov, kde v rozmezí šesti dnů v srpnu hořelo 5krát, z toho v jednom dni ve dvou porostech v navzájem vzdálených částech revíru bezprostředně po sobě, vždy v podvečer kolem 18.–19. hodiny. Podle neoficiálního vyjádření pracovníků dispečinku HZS tyto požáry hlásil vždy stejný hlas velmi brzy po jeho vypuknutí.

Tyto požáry byly stranou obvyklých turistických tras, víceméně stranou lesních cest uvnitř porostů, kde nedávno proběhl těžební zásah a byl tam vhodný materiál pro založení ohně. I tato skutečnost podporuje domněnku o úmyslu zapálit. Všechny požáry šetří jak hasiči, tak policie, nahlášeny policii byly i ty požáry, které nezpůsobily žádnou škodu, právě z důvodu podezření na úmysl.

V souvislosti s lesními požáry jsme narazili na několik problémů, které by si zasloužily pozornost:

• Většina požárů (7) proběhla v pracovní den, 2 v sobotu, 3 v neděli.
• Všechny požáry byly zpozorovány ze země: 2 požáry zjistili revírníci, 1 požár technický pracovník smluvního partnera, 1 požár soukromý vlastník lesa, 1 požár majitel pily u lesa, 1 požár hlásil bývalý lesník – nájemník hájenky, 1 požár zpozorovali techničtí pracovníci sousedního ŠLP Křtiny, ostatní byly nahlášeny anonymně.
• Hlídání požářiště po odjezdu jednotek HZS. Zejména v mimopracovní dny se jedná o velmi obtížně řešitelný problém, dělnické profese jsou smluvními partnery zajišťovány prostřednictvím živnostníků, na které nemají ani oni, ani pracovníci LČR, s. p., žádný vliv – nelze jim práci (tedy hlídání požářiště) nařídit. Zatím se nám naštěstí vždy podařilo, díky dobrým osobním kontaktům na místní dobrovolné hasiče, přesvědčit je, aby u požářiště zůstali i s cisternou. Nechtěla bych se dočkat situace, že požářiště zase budou muset hlídat revírníci s adjunkty, jako tomu bylo u prvního požáru po transformaci lesního hospodářství v roce 1993, kdy 8 ha spáleniště opravdu hlídali 5 dní přes noc vždy 2 revírníci s dvěma 20 litrovými kanystry vody a rodinnými příslušníky.
  V případě požáru s největší škodou v tomto roce jsme s velitelem zásahu celé požářiště (0,63 ha) obešli s termokamerou, s výjimkou jednoho pařezu přístroj neukázal žádné ohnisko hoření, požářiště bylo předáno revírníkovi, jednotky HZS odjely, na místě zůstali místní dobrovolníci. Asi po hodině se objevila první žhnoucí místa a hasiči se do rána nezastavili.
• Zajištění dostatku vody na dohašování je téměř neřešitelné jinak než s pomocí dobrovolných hasičů. V třicetistupňových vedrech i zdánlivě uhašené požářiště po 2 hodinách vyschne a plameny vyskakují znovu. Různé kanystry a i např. 50 litrové plastové sudy jsou pro větší požáry naprosto nedostačující, na dovoz vody v nádržích o objemu 1 000 l, které lze poměrně snadno a levně zakoupit, nemají ani lesní správy, ani živnostníci dopravní prostředky s potřebnou nosností. Kdo má nádrž na vodu k dispozici – např. zemědělci – odmítá ji půjčit.
• Závory na přístupech do lesních porostů byly instalovány ponejvíce v období, kdy LČR,s. p., obchodovaly dřevo ve vlastní režii. Na jedné straně chrání lesy před zloději dřeva a neoprávněnými vjezdy motorových vozidel, na druhé straně při mimořádné události ztěžují vstup složkám integrovaného záchranného systému. Profesionální hasiči pochopitelně klíče mají, zrovna tak zásahové jednotky větších obcí. Dobrovolní hasiči ale ne, protože potom by závory ztratily svůj účel, pokud by klíče k nim měli všichni. Přitom dobrovolní hasiči dojíždějí k požáru často první a pak stojí u závory a čekají, až ji někdo otevře, protože dobře nainstalovaná závora se nedá objet. Revírníci bydlí daleko od revírů, stejně jako mnozí techničtí pracovníci smluvních partnerů, kteří klíče mají také.

Proto mě zvuk sirény, ohlašující požár, vždy zvedne hladinu adrenalinu. A lidi, kteří svou lhostejností, neopatrností nebo dokonce úmyslně zapalují lesy, by bylo vhodné velmi přísně trestat.

Ing. Petra Zavřelová
lesní správce LS Černá Hora