Homepage

Pokud se řekne “král lesa” většinou se vám vybaví statný jelen s impozantním parožím. Mnozí z návštěvníků lesa však netuší, že hvozdy Karlovarského kraje obývají rovnou dva druhy jelenů.

U nás původní jelen lesní (dříve nazývaný jelen evropský) a navíc jeho menší příbuzný, který se do Čech dostal až na přelomu 19. a 20. století z daleké Asie.

Seznamte se – Jelen sika japonský

Sika byl do Čech dovezen na počátku minulého století z Japonska. Původně se stal obyvatelem obor na jihu Plzeňska. Odtud se ve čtyřicátých letech minulého století, často díky poškozenému oplocení i díky své schopnosti přeskakovat až dvoumetrové překážky, dostal do volné přírody. Životu v lesích uprostřed Evropy se rychle přizpůsobil a začal se velmi rychle šířit z Plzeňska i na území Tepelské vrchoviny a Slavkovského lesa. Zde zdomácněl a stal se běžným.

Skvrnitý krasavec

Na rozdíl od u nás původního jelena lesního, který dosahuje hmotnosti až 250 kg, je sika podstatně menší. V kohoutku měří přibližně 120 cm a váží přibližně 80 kg. V létě ho poznáte snadno podle kaštanově hnědé srsti s řadami bílých skvrn. Na hřbetu se táhne černý pás končící u ocasu čistě bílou skvrnou – obřitkem. Zimní srst je naopak nenápadně šedohnědě zbarvená. Hlava je poměrně krátká a z profilu trojúhelníková. Jeleny zdobí poměrně krátké parohy, které mívají maximálně 8 výsad. Žijí většinou samotářsky a na podzim, v době říje, často zaslechnete jejich vábení sloužící k přivolání laní. Skládá se ze tří vysokých a táhlých pískavých tónů. V zimním období však můžete narazit i na skupiny několika různě starých jelenů.

Samice – laně – žijí v malých rodinných skupinách s mláďaty – kolouchy, pouze v zimě se siky shlukují do větších tlup, které mohou čítat i desítky kusů. Během dne zalehávají v krytu houštin a teprve za soumraku vycházejí za pastvou na louky a pole. Jejich potravou jsou nejčastěji listy, větvičky i plody stromů a keřů, byliny, houby. Jídelníček si zpestřují i polními plodinami a ovocem.

  

Sika versus lesník

V zimním období les neposkytuje zvěři tak pestré možnosti potravy. Díky tomu si sika vystačí i s borůvčím a velmi rád okusuje větvičky jehličnatých či listnatých sazenic lesních dřevin. Lesníci proto každoročně provádí jejich nákladnou ochranu před zvěří. Sazenice lesních dřevin je nutno před začátkem zimy ošetřit repelentními přípravky, které zvěř odpuzují svou barvou a pachem. Listnaté dřeviny, ale i některé jehličnany jako např. jedle nebo modříny, však lépe ochrání oplocenky z drátěného pletiva nebo dřevěných dílců.

Zvěř je sice přirozenou součástí přírody, pokud jsou však její početní stavy vysoké, dokáže napáchat poměrně velké škody i na mladých lesních porostech. V mlazinách, kde se tlupa zvěře soustřeďuje, dochází velmi často k ohryzu a loupání kůry stromů. S tímto poraněním se lesní dřeviny neumí vyrovnat a tak se poškozené místo kmene stává vstupní branou pro dřevokazný hmyz i houby, které po několika letech způsobí znehodnocení dřeva hnilobou s následnou ztrátou pevnosti kmene. Díky tomu strom snadno podlehne silnému větru nebo přívalu těžkého sněhu.

foto S. Šedivý