Homepage

Jak se chřadnutí projevuje

Příznaky chřadnutí smrčin lze rozdělit na chronické a akutní. Chronickým projevem je například zvýšený opad jehličí a listů stromů. Tento jev, odborně zvaný defoliace, vyjadřuje celkový zdravotní stav lesů a v jednotlivých letech značně kolísá v závislosti na vývoji počasí. Jeho dynamika v posledních dvou desetiletích výrazně reagovala na zlepšení imisní situace po roce 1992. Přesto si defoliace v posledních letech zachovává mírně rostoucí trend a naznačuje tak, že zdravotní stav lesů reaguje na zlepšení podmínek s velkým zpožděním.

Dalším chronickým projevem chřadnutí smrkových lesů je žloutnutí jehličí a prosychání korun smrků. Nejvíce je viditelné v předjaří, ale často zůstávají koruny nažloutlé po celý rok a v takových porostech pak během léta usychá více stromů bez zjevné příčiny. Žloutnutí smrků lze pozorovat v mnoha oblastech ČR od nejmladších věkových stádií porostů.

Usychání celých stromů je již akutním projevem chřadnutí. V důsledku často se opakujícího suchého počasí se aktivizuje václavka, která je běžnou parazitickou houbou na kořenech většiny našich dřevin. Stromy jsou velmi oslabené a tím vznikají podmínky pro přemnožení podkorních hmyzích škůdců. Tento stav často vyúsťuje v kůrovcovou kalamitu, při níž vznikají kůrovcová ohniska a silně proředěné porosty až holiny v rozsáhlých oblastech. Proředěné a holinami narušené porosty jsou také náchylnější k poškozování větrem.

Jak se u nás chřadnutí smrků bráníme

Lesní správa Město Albrechtice leží na západním okraji území postiženého akutním odumíráním smrkových lesů. Zatím nejsou zcela jasné příčiny, proč jsou právě oblast severní Moravy a Slezska a sousedící oblasti Polska a Slovenska takto postižené. S největší pravděpodobností jde vedle následků emisí, které zejména v minulosti poznamenaly celou střední Evropu, o komplex příčin. Může mezi nimi mít velký význam i lýkožrout severský, který je na severní Moravě častější než náš domácí druh lýkožrout smrkový a proti němuž je obrana mnohem obtížnější.

Příkladem opatření, které se snažíme uplatňovat již delší dobu, je změna druhové skladby lesů. V podstatě jde o odklon od smrku při obnově lesa a větší používání listnatých dřevin a jedle.

Pro vyšší využívání odolnějších dřevin děláme skutečně mnoho. Jde však o finančně náročné opatření a současně i obtížné z pracovního hlediska. Obojí dále zhoršují stále vysoké stavy zvěře, která poškozuje vysazené sazenice a hlavně zabraňuje jejich přirozené obnově.

Přestože je jedle jehličnan, její výhodou je hluboký kořenový systém. Jedle tak dobře prokořeňuje půdu a je odolná vůči větru a při správném pěstování i vůči škůdcům. V přirozených lesích v minulosti byla naším nejrozšířenějším jehličnatým stromem, mnohem častějším než smrk, který převažoval až v nejvyšších horských polohách. Všude jinde byl u nás dominantní dub, buk a právě jedle.

Ing. Milan Košulič