Homepage

Jablunkov a jeho nejbližší okolí se může právem pyšnit krásami živé i neživé přírody. Jednou z rozhodujících složek živé přírody jsou zdejší lesy.

Budeme-li více zvědaví, jak asi zdejší lesy vypadaly dříve, než je člověk vědomě či nevědomě začal přetvářet ke svému obrazu, pak z různých historických i současných badatelských pramenů opírajících se o prokazatelná fakta zjistíme, že se stav lesa tenkrát co do dřevinné skladby naprosto lišil od stavu dnešního. Nutno podotknout, že těmito změnami prošly vlastně téměř veškeré středoevropské lesy, nejen lesy Jablunkovska.

V období před cca 250 až 300 lety byla skladba dřevin ve zdejších lesích přibližně taková: jedle spolu s bukem byly dřevinami naprosto převažujícími. Jejich podíl se odhaduje na 80 %, přičemž podíl jedle a buku byl více méně vyrovnaný. Další hlavní dřevinou zde byl smrk, jeho podíl dosahoval cca 15 %. Zbylých 5 % tvořily dřeviny jako javor klen, jasan, jilm, v nejníže položených lokalitách pak i dub. Pro toto období jsou zcela neznámé introdukované (nepůvodní) dřeviny jako např. douglaska, smrk pichlavý nebo jedle obrovská. A jaká je druhová skladba zdejších lesů dnes? A jaký trend přeměn druhové skladby můžeme dnes pozorovat?

Odpověď na tyto otázky najdeme v lesních hospodářských plánech pro lesní celek Jablunkov, které v desetileté periodě zachycují skutečný stav lesa, tudíž i jeho aktuální druhovou skladbu.

Podívejme se blíže na poslední ch 30 let. V roce 1990 se veškeré jehličnaté dřeviny podílely cca 75 % na tvorbě lesních porostů, listnaté pak z 25 %. V roce 2000 už podíl jehličnanů klesl na 72 %, adekvátně se navýšil podíl listnáčů na 28%. Rok 2010 pak opět zaznamenává pokles podílů jehličnanů a to na 67 %, podíl listnáčů už dosahuje 33 %.  Pokud budeme považovat smrk a buk za jakési reprezentanty jehličnanů a listnáčů, pak podíl těchto dvou hlavních dřevin ve zdejších lesích v posledních 30 letech vypadal následovně: smrk – rok 1990 cca 70 %, rok 2000 cca 69 %, rok 2010 cca 64 %, buk – rok 1990 cca 20 %, rok 2000 cca 24 %, rok 2010 cca 28 %.

Jsem přesvědčen, že trend posledních 30 roků jasně dokládá, že k postupné přeměně druhové skladby zdejších lesů ve prospěch listnáčů dochází, i když někomu by se tato přeměna mohla zdát poněkud pomalá. Nicméně musím podotknout, že uváděná čísla podílů smrku a buku zachycují stav lesa v jeho všech věkových stádiích, to znamená, že podíl těchto dřevin na tvorbě porostů je sledován od nejmladších až po ty nejstarší porosty. Určitě stojí za zmínku i podíl jedle v daném období. V roce 1990 byl její podíl na tvorbě porostů cca 1 %, nezměněný stav byl i v roce 2000, v roce 2010 pak její podíl stoupl na 1,5 %.

Podíváme-li se na dřevinnou skladbu v porostech nově založených např. v posledních 15 letech, pak podíl jednotlivých dřevin je zde přibližně takovýto: smrk – 38 %, buk – 49 %, jedle – 5,5 %, dub – 2 %, klen – 1,8 %. Tato čísla už jasně naznačují zrychlený trend druhové přeměny jablunkovských lesů.

Osobně zaznamenávám při různých diskuzích a dosti často i ve sdělovacích prostředcích, že lesníci pořád nejraději sázejí a pěstují smrk. Dělají to snad prý jen proto, že tato dřevina je ekonomicky pro ně nejzajímavější. Je pravda, že smrk je i dnes pro lesníky skutečně ekonomicky zajímavý. Nicméně dle mého názoru není vůbec pravda, že zdejší lesníci nevěnují pozornost i ostatním dřevinám, především pak buku a jedli.

I přes daleko větší ekonomickou i pěstební náročnost buku a jedle (ale i ostatních listnáčů), jsou tyto dřeviny v posledních cca 20 letech stále více vnášeny do lesních porostů. Je potřeba si uvědomit, že výsledek zalesnění například jedlí, bude pro návštěvníka lesa na první pohled patrný přibližně za 10 až 15 roků. Do této doby se mnohý z nás může ptát, jestli na vykácené ploše lesa vlastně něco nového roste. Kdo ale chce skutečně změnu dřevinné skladby zdejších lesů pozorovat, a kdo neočekává, že za několik roků zde budou lesy vypadat tak, jak asi vypadaly před několika stovkami let, pak musí přiznat, že ze strany lesníků je zde věnováno velké úsilí směřující právě ke změně druhové skladby.

Platí, že les roste 100 let. Nikdo proto nemůže očekávat, že ke skutečné a zásadní druhové změně lesa na celé jeho ploše dojde dříve, než právě za 100 let.

Ing. František Lipowski,
lesní správce