Homepage

Dobří sousedé ptáci zpívají jako o život, kvetou první otužilé byliny, po zasněžených pláních zbyla jen vzpomínka. Je jaro! Každoroční znovuzrození života provází období, které je pro lesníka symbolem mimořádné aktivity. Na jarní únavu musí zapomenout. K životu se totiž probouzí škůdci lesa, na které musí být řádně připraven.

Ještě před vyrašením stromů musí být čerstvé paseky zalesněny, všechny cesty by průjezdné, vývraty a zlomy ze zimy zpracovány.

Nejvíce pozornosti věnuje lesník tradičně lýkožroutu smrkovému. Tento nepatrný brouk je pro smrkové porosty velmi nebezpečný a při jeho přemnožení může dojít ke zkáze lesa na rozsáhlém území. Larvy se vyvíjejí v lýku a jimi vyžrané chodbičky přeruší tok mízy. Požerek, tedy obrazec, který vytvoří, je charakteristický pro konkrétní druh lýkožroutů a lýkohubů. Pokud je požerků lýkožrouta na jednom stromu více, způsobí úplné přerušení toku mízy a strom hyne. Proto jsou tito podkorní škůdci tak nebezpeční. Rojí se již časně zjara, obvykle v půlce dubna, při teplém počasí bez sněhové pokrývky i dříve. Obranná i kontrolní opatření musí být instalována v dostatečném předstihu před rojením.

Ještě v předjaří, když je zem zmrzlá, musíme dokončit těžbu a přibližování dřeva v místech, kam bychom se díky bažině nebo mokré louce nedostali. Je důležité z lesa včas odvézt všechno dříví, které je atraktivní pro kůrovce, zejména musíme zpracovat čerstvé kalamitní dříví. Z něho může velmi brzy z jara kůrovec vylétnout a napadnout stojící stromy. Lesník v ohrožených lokalitách plánuje umístění kontrolních a obranných opatření. Zpravidla volí mezi lapákem a lapačem.

Lapák je čerstvě pokácený, podložený a odvětvený zdravý strom. Jak postupně zavadá, výrazně voní a láká tak lýkožrouty, kteří se do něj zavrtávají. Po spáření kladou samičky vajíčka, vylíhlé larvy pak vykusují larvální chodby a následně se kuklí. Nový brouk se pak přes kůru prokousává na denní světlo a cyklus se opakuje. Ještě před dokončením vývoje brouků musí být lapák asanován, zpravidla z lesa odvezen a zpracován. V krajním případě je postříkán insekticidem nebo mechanicky odkorněn. Vývoj brouka i jeho množství v lapáku musí lesník každých sedm až deset dní kontrolovat.

Lapač je zpravidla plastové zařízení s feromonovým odparníkem, do kterého je brouk lapán. Feromonový odparník uvolňuje do okolí látky shodné nebo podobné těm, které vylučují sami brouci při lákání partnera. Dovnitř brouk vleze pohodlně, ven však nemůže. Také lapač se musí kontrolovat nejméně jednou za deset dní.

Samozřejmě, že lesu neškodí jen kůrovec. Významným škůdcem pro jehličnaté lesy je kalamitní škůdce bekyně mniška. Housenky těchto motýlů způsobují při přemnožení tzv. holožír, kdy na stromech okousají všechny jehlice. Mniška patří mezi defolianty, tzn., že se živí výhradně listím nebo jehlicemi. Jehličnaté stromy při opakovaném holožíru často a na rozsáhlých plochách usychají. Ke zjištění množství škůdce se v jarním období na kmenech stromů nanáší lepové pásy. Na nich se zachytí housenky, které vylézají z půdy, kde přezimovaly.

Hned po rozmrznutí půdy je vhodné začít se zalesňováním. Na každou plochu máme již z předcházejícího roku vypracován zalesňovací projekt. V projektu je naplánováno jaký druh sadby (buk, dub, smrk, javor..), kam (dolní podmáčená část paseky, slunná jižní stráň…) a jakým způsobem (výsadba do jamky, štěrbiny…) zalesníme.

Lesník hlídá, jak je se sadbou manipulováno, jak je skladována a zda je správně zasazena. Kořeny sazeniček nesmí oschnout a ani nadzemní nesmí být do výsadby vystavena slunci. Umělá obnova lesa musí být ukončena vždy před vyrašením sazenic. Každá z nich je po vyzvednutí ve školce ošetřena hned několika přípravky. Pro zpomalení rašení používáme inhibitory. Pro ochranu proti klikorohu borovému insekticidy. Klikoroh borový je významným škůdcem sazenic na čerstvých pasekách. Tento zavalitý nosatec ožírá kůru. Pokud ohryže kmínek po celém obvodu, sazenička hyne.

Kořeny sazeniček jsou podrobeny tzv. mykorhizaci, což je namočení kořenů do roztoku se zárodky hub, které žijí v symbióze s kořeny a zásobují sazeničku vodou a živinami.

Lesník musí také zkontrolovat, jaké škody napáchala v zimě zvěř. V mladých porostech eviduje množství okousaných stromků a zjišťuje, které jsou jen poškozené a které jsou nenávratně zničené. Ve starších porostech, kde se zvěř zdržuje, sleduje ohryz kůry na kmenech. Tato zjištění jsou pečlivě zaznamenána a slouží k vyčíslení a následné vymáhání těchto škod na příslušném uživateli honitby.

Ing. Václav Köhler