Homepage

Na jihozápadním svahu Vlčí hory u Kladské, nedaleko pod jejím vrcholem, lze spatřit jeden z nejtajemnějších pozůstatků třetihorních dob – bájemi a pověstmi opředený tis červený.

Tis patří mezi stálezelené stínomilné jehličnaté dřeviny, rostoucí v podobě keřů či vzrostlých, mnohdy vícekmenných stromů, dosahujících 20 metrové výšky. V kuželovité koruně se nalézají dvouřadé, dva až tři centimetry dlouhé zašpičatělé jehlice s tmavozelenou barvou na vrchní straně, na rubu světlejší až žlutozelené. Jehlice nevoní, postrádají pryskyřičné kanálky způsobující vůně u jiných druhů jehličnatých dřevin. Jehlice se obměňují zhruba po šesti letech. Kůra tisu červeného je hladká a červenohnědá, později se mění na červenohnědošedou. Tenká borka u mladých jedinců se odlupuje ve slabých plátcích různých velikostí.

Strom obsahuje jed

Celá rostlina je jedovatá, s výjimkou červených dužnatých pohárkovitých míšků (tisinek) obklopujících semena. Strom obsahuje silný a prudký jed nazývaný taxin. Ten je tvořen směsicí alkaloidů urychlujících otravu v trávicím systému. Současně zpomaluje srdeční činnost, a nakonec způsobí zástavu srdce. Smrt může nastat během několika málo minut po požití rostliny. Především některá domácí zvířata, jako jsou koně a ovce, reagují na otravu velmi rychle a již po požití několika jehlic nebo částí kůry umírají. U lidí se první příznaky projeví do jedné hodiny po požití a bez včasné lékařské pomoci postižený do dvou hodin umírá na zástavu srdce. Typickými příznaky jsou pocení, nevolnost, zvracení, bolení hlavy, pomalý tep, postupná ztráta vidění a svalové křeče. Červené lepkavé tisinky obklopující semena, mají nasládlou chuť, jsou jedlé a naši předkové z nich vyráběli víno.

Mocná magie

Tis patří mezi dlouhověké dřeviny, dožívá se často stovek let. Roste pozvolna a velmi pomalu. Nejlépe se mu daří na suťovitých stráních s vlhkou půdou, bohatou na živiny. Vlivem pomalého růstu má velmi husté a těžké dřevo. Díky těmto vlastnostem byl tis v středověku velmi vyhledávanou dřevinou nacházející široké uplatnění. Byl například používán na výrobu proslavených anglických luků. Vylouhovaný jed se přidával na hroty otrávených šípů a kopí, pevné dřevo na výrobu trvanlivého nábytku a šperků. Kola vyrobená mistry koláři vydržela abnormální námahu a zatížení. V současné době je tis hojně vysazován v parcích měst, podél silnic a továren, protože dobře snáší znečištěné ovzduší. Regenerační schopnost jej předurčuje k vytváření živých plotů u zahrad a domů. Vždy byl pro své vlastnosti považován za dřevinu smutku a byl hojně vysazován na hřbitovech, u kostelů a kaplí. V lidových bájích a pověstech je opředen kouzly a mocnou magií.

Pozor na děti

Tis patří mezi silně ohrožené druhy a je přísně chráněný. V místech jeho výskytu je nutno dbát zvýšené pozornosti. Především děti mohou díky své zvědavosti lehce přijít k vážné újmě na zdraví. Rodiče by je proto měli naučit rozeznat tis a vysvětlit jim jeho nebezpečnost, ale i jeho jedinečnou vzácnost a nutnost jeho ochrany.