Homepage

V roce 1978 bylo údolí Bílého potoka vyhlášeno přírodním parkem. Park je tvořen více než 15 km dlouhým tokem Bílého potoka v sevřeném skalnatém údolí. Nemalé procento zdejších lesů je přírodě blízkého charakteru.

Především jde o bučiny, suťové lesy a doubravy. Je zde mnoho mohutných starých stromů, javorů klenů, buků lesních nebo babyk obecných. Největší chloubou zdejšího údolí jsou však porosty jedle bělokoré.

Ve zdejších lesích a skalách hnízdí řada významných druhů ptáků jako například výr velký nebo čáp černý. V současné době probíhá ve spolupráci  LČR s Českou společností ornitologickou vyznačování doupných a dalších stromů významných pro hnízdění ptáků. Tyto stromy budou ponechány v porostech k úplnému dožití a následnému rozpadu, což má význam nejenom pro ptáky, ale i pro řadu další lesních organismů vázaných na staré a odumírající stromy.

Jarní počasí umožnilo zahájení lesních prací, zejména zalesňování. V údolí Bílého potoka se veškeré práce musí provádět s ohledem na zdejší extrémní podmínky. Půda na zdejších svazích je silně ohrožena erozí, proto je nutné využívat šetrné dopravní technologie, šetřící zmlazení a půdní povrch, jako jsou koně a lanovky. Pří následném zalesňování musí být vysázeno minimálně 30 % melioračních a zpevňujících dřevin např.: buk lesní, dub zimní, javor klen nebo habr obecný. Jen tímto způsobem je možné zachovat zdravé a stabilní porosty, které plní nejen hospodářské ale i ekologické funkce.

Součástí údolí je osada Šmelcovna. První osídlení zde bylo již ve 13. století založením osady Podolí. Dnešní název osady pochází až z roku 1794 a vzniklo z německého ,,schmelzen‘‘, tj. tavit. První písemná zmínka o štolách je z roku 1575. Tavilo se zde hlavně železo, ale také stříbro. Vypráví se pověst o dvanácti stříbrných sochách apoštolů v životní velikosti, které jsou uchovány někde v okolí hradu Veveří.

Na Šmelcovně se nacházely hamry a mezi lety 1722-1850 zde stála Veverská huť, majetek pánů z nedalekého hradu Veveří. Po uzavření hutě a hamrů se do konce 19. století místní ruda vozila k tavbě do blízkých hutí v Zastávce a Štěpánovicích. V té době byla upravena cesta z Kosov přes Kubův most, která je nazývaná Báňská horská cesta. Posledním majitelem hutí byl baron Klein, který doufal, že údolím povede železnice. Když se tak nestalo, byly odvezeny stroje a budovy strženy. Dnešní osada je tvořena několika usedlostmi a množstvím chat a chalup. Dominantou je kaplička z 19. století a hospoda U Čadíků.

Park láká stále více návštěvníků, kteří jsou ohromeni nejenom krásnou přírodou, ale i bohatou historií zdejšího regionu.

Milan Šalplachta,
revírník reviru Okrouhlík