Homepage

Lesníci z lesní správy Luhačovice v současné době navazují při obnovách listnatých porostů na bohatou lesnickou tradici v maximálním využívání tvořivých sil přírody.

Pěstební systém, který je zde uplatňován, vychází z přímého vztahu mezi výchovou a obnovou lesních porostů. Listnatým porostům je věnována intenzivní péče do 50-60 let a následující zásahy v dospívajících kmenovinách jsou zaměřeny na vytváření optimálních podmínek pro přirozenou obnovu.  Ty spočívají v péči o vývoj korun cílových stromů (až dvojnásobné zvýšení plodnosti, zvýšený přírůst), ale také v péči o podúroveň, která podstatnou měrou reguluje světlostní a teplotní podmínky a tím i humifikaci. Aby nedošlo k zabuřenění půdy, je nutné pečlivě sledovat intenzitu těchto zásahů ve vztahu ke stanovišti.

Obnově vždy předchází důkladná rozvaha technologického rázu a časově je obvykle rozložena do třiceti let (zpravidla 20+30+50 % plochy v jednotlivých decenniích).  Na výchozích liniích se obnova zahajuje maloplošnou clonnou sečí, která postupně přechází v okrajovou clonnou seč.  Domycování se provádí po dosažení tzv. biologické samostatnosti, kterou představuje určitá výška zmlazení (cca 1 m), jeho přirůstavost a tím i nepotřebnost další ochrany mateřským porostem.

Seč přípravnou, kterou se snižuje zakmenění na hodnotu cca 0,9-0,8, provádíme přibližně ve  100 letech porostu. Často již po tomto zásahu dojde k nasemenění. Seč semennou (zakm. 0,8-0,6) je vhodné časově usměrnit  do semenných let,  které však nejsou časté. Proto se využívá i malých úrod, resp. úrod na jednotlivých stromech, které se vyskytují téměř každoročně. Prosvětlovací seč (zakm.  0,6-0,5) je prováděna zásadně po dvou až třech letech po vyklíčení semen. Těží se při ní nejsilnější stromy, resp. všechny stromy, jež by mohly způsobit škody na zmlazení při dalším zásahu. Provedení  domýtné  seče  se  pak  řídí  především vývojem zmlazení s přihlédnutím k potřebě dalšího postupu obnovy. Obecně lze doporučit domýcení porostu nad zmlazením, které dosáhne výšky rovnající se průměrné výšce nejvyšší bylinné buřeně vyskytující se na dané lokalitě.

V počátku  porostní obnovy jsou  jednotlivé fáze clonné seče obvykle prováděny v klasickém sledu, po jejím rozvinutí jsou postupně slučovány ve dvě fáze, a to prosvětlení snížením zakmenění na 0,7-0,5 dle obnovovaných  dřevin a seč domýtnou. Protože je využíváno bočního světla, které proniká do porostu po uvolnění okraje, lze snížit intenzitu těchto zásahů oproti klasické clonné seči. Intenzita prosvětlení je rovněž  dána  expozicí,  směrem  postupu  obnovy a dostatkem vláhy.

Vytvoření kvalitních mlazin vyžaduje obnovu na dostatečně  velkých a souvislých plochách.  Postup je usměrňován tak, aby nedocházelo k vytváření strmých okrajů mezi navazujícím zmlazením. Rovněž příliš rychlý postup obnovy, domycování porostních částí nad  nedostatečně vytvořeném a vyvinutém zmlazení vede k neúspěchu, který se vyznačuje neúplně zmlazenou plochou, následným  zabuřeněním, zmlazením ve skupinkách  se  strmými  okraji,  zvýšeným  výskytem škod zvěří a nezbytností  doplnění umělou  obnovou.

Dokonalou realizaci přirozené obnovy porostů lze zabezpečit pouze při důkladně promyšlené technologií těžby a přibližování dříví. Důležité je dodržení  směru pádu stromů (v nejkratším směru korunou ven z nárostu), předkacování pouze jednoho nákladu pro přibližovací prostředek (UKT, SLKT), směrování pádu korun zpravidla do jednoho místa a vytahování skácených kmenů upínáním za čep, což snižuje poškozování nárostů. Vyznačení a vybudování přibližovacích  linek je nutným předpokladem bezeškodného soustředění dříví a efektivního postupu obnovy. Je nutné zdůraznit i maximální využívání přibližovacích prostředků za příznivých povětrnostních podmínek  a ve vhodném ročním období (nejlépe v zimě na sněhové pokrývce).