Homepage

Mezi nejoblíbenější cíle turistů v masivu Hrubého Jeseníku patří jeho nejvyšší polohy, na nichž se rozkládají horské, neboli alpinské hole.

Ty se nachází ve všech horních partiích hlavního jesenického hřebene od asi 1 200 m n. m.  S narůstající nadmořskou výškou pomalu mizí sporadický výskyt nejodolnějších jedinců či skupinek smrku ztepilého a poměrně rozsáhlé pláně s travnatým krytem jsou pouze místy protkány porosty borovice kleče, která lépe odolává zdejšímu drsnému klimatu.      

Hranice mezi horskými lesy a samotnými holemi či tzv. „řídkolesím“, která je v Jeseníkách vesměs velmi zřetelná, se nazývá horní, nebo též alpinskou hranicí lesa.  Průběh horní hranice lesa doznával v minulosti pravděpodobně značných výkyvů, a to především v důsledku kontinuálních změn klimatu.  Velice zajímavý a z historických pramenů doložitelný je vývoj alpinské hranice a stavu horských holí vlivem lidské činnosti v průběhu několika posledních staletí. Studiem historických archivních pramenů, týkajících se hospodaření v horských lesích a holích v Jeseníkách, se zabývala řada autorů. Za všechny jmenujme inženýra Emila Hoška, autora desítek prací detailních historických průzkumů lesa.

Podle Hoška se vysokým polohám v prostoru horní hranice lesa člověk dlouho vyhýbal. Horské lesy a hole byly pouze sporadicky využívány pro lov zvěře, protože i lov v těchto polohách byl nebezpečný. Neexistovaly téměř žádné přístupové cesty a horské lesy měly charakter pralesů. Tento stav trval v některých panstvích až do poloviny 18. století. Např. v loučenských lesích pod Pradědem ještě v roce 1750 byly pralesy jen obtížně prostupné a dle historických pramenů s výskytem dravých šelem jako medvěd, vlk a rys.  Tou dobou se však již začaly horské hole v Jeseníkách běžně využívat pro pastvu dobytka, která se zde na dalších 200-250 let stala běžným jevem. Převážně se prováděla pastva ovcí a volů. Úpadek pastvy začal od poloviny 19. století z důvodu poznání, že pastva ve vysokých polohách značně škodí lesu, jehož hospodářský význam mezitím výrazně vzrostl, a hlavně díky konkurenci levné australské vlny, která se k nám začala dovážet. Poměrně intenzivní pastva skotu (až 400 kusů) probíhala od roku 1889 do roku 1942 na Pradědu a Petrových kamenech. Kromě pastvy byly horské hole od 18. století běžně využívány na tzv. travaření – tj. produkci sena, které bylo následně sváženo k využití do nižších poloh.

Pastevectví a travaření mělo sice lokálně vliv na posun (snížení) horní hranice lesa, větším rizikem pro stabilitu lesních ekosystémů v těchto polohách se však od konce 18. století stala neúměrná těžba dřeva v porostech pod alpínskou hranicí lesa, zpočátku bez snahy zajistit patřičnou obnovu horských porostů. Teprve od poloviny 19. století dochází ke snaze vlastníků tehdejších panství o stabilizaci horní hranice lesa a k přechodu k citlivějším formám těžeb.  Poměrně známé jsou v Jeseníkách např. tzv. cenové kultury – segmenty lesa po úspěšném zalesnění oceněné panovníkem finančním obnosem – cenou.  Od konce 19. století je patrná i snaha lesníků zajistit horní hranici lesa a erozí ohrožené lokality výsadbou porostů borovice kleče a borovice limby. Výsadba kleče měla za cíl zamezit výrazným škodám erozí i svahovým sesuvům a ochránit níže položené horské smrčiny. Tento úkol kleč dodnes úspěšně plní. Nenahraditelná je i krajinotvorná funkce kosodřeviny, protože porosty kleče jsou všemi žijícími generacemi návštěvníků vnímány jako nedílná součást zdejší malebné krajiny.

Dnes jsou všechny horské hole a lesy po horní hranici lesa v Jeseníkách součástí zvláště chráněných území či zařazeny do kategorie lesa ochranného. Úmyslná intervence člověka je zde omezena na minimální míru.  Lesy ČR, s. p., akceptují lokální redukci kleče prováděnou Správou CHKO Jeseníky v lokalitách, kde to vyžadují oprávněné zájmy ochrany přírody (například ochrana ohrožených druhů rostlin) a kde plošná likvidace klečových porostů neznamená zvýšení nebezpečí eroze.  V okolí turistické chaty Švýcárna je od letošního roku rovněž přichystán projekt experimentální pastvy několika kusů skotu. Až na tyto výjimky se však alpinská hranice lesa a horské hole v Jeseníkách mohou nadále vyvíjet zcela spontánně.