Homepage

Zima již uplynula a těžiště činnosti v lesním hospodářství se přesouvá z pomoci zvěři v nouzi a z těžebních zásahů do činnosti pro lesníka asi nejdůležitější – obnovy lesa.

Právě v této době vyvrcholily přípravy a naplno se rozběhly práce v obnově lesa, tedy ve výsadbě nových lesních porostů. Je to práce nesmírně důležitá, neboť právě při jejím provádění se pokládají základy budoucích lesních porostů a základy jsou jak známo vždy nejdůležitější. Plody této práce budou sklízet naši potomci za pro člověka předlouhých 80 až 100 let, avšak z hlediska přírody je to jen krátká epizoda.

Přesto to nemění nic na skutečnosti, že je tato činnost velice významná. Proto je velice důležité, aby tato činnost byla prováděna poctivě a podle správných technologických postupů. K tomu, aby sazenice dobře zakořenily a co nejvíce se jich ujalo a nadále řádně rostlo, je potřeba několik předpokladů.

Prvním je citlivé a včasné vyzvednutí sazenic z lesních školek, kde jsou pěstovány. Zde je nutné při vyzvedávání nastavit správnou hloubku podřezání a nadzvednutí sazenic. Poté je velmi podstatná rychlost a kvalita vyzvedávání sazenic z půdy ve školkách, jejich svazkování a převoz do lesních porostů. Velice důležité je to, aby sazenice byly co nejkratší dobu mimo půdu a jejich kořeny tak nemohly utrpět újmu přísuškem. Proto je nutné dbát na správné založení vyzvednutých sazenic, jejich přikrytí půdou a při transportu co nejrychlejší převoz do lesa.

Zde jsou pak tyto sazenice zakládány do tzv. sněžných jam. To jsou zařízení, většinou jámy, zahloubené v terénu překryté konstrukcí a stínidly, případně jinou konstrukcí, ve kterých je v zimě upěchován navezený sníh a na něj pak rašelinohlinitý substrát, do kterého jsou sazenice založeny. Sníh zvyšuje vlhkost v jámě a zároveň snižuje teplotu, tak aby sazenice neztrácely vodu a zároveň předčasně nerašily. Narašené sazenice mají totiž horší ujímavost po výsadbě. Vše je tedy směřováno k tomu aby se co nejvíce eliminovaly nepříznivé vlivy, které by mohly komplikovat ujímavost a následný růst sazenic v porostech.

Velmi důležité pak je i zacházení se sazenicemi při jejich přenosu ze sněžných jam na konkrétní plochy obnovovaných lesních porostů. Také zde je velmi důležité, aby kořínky, zvláště pak ty nejjemnější, udržely svou vlhkost. Proto se bere pouze taková dávka sazenic, kterou jsou pracovníci schopni za směnu vysázet a i při tom musí být sazenice uloženy v pytlích, případně v taškách s kořeny přikrytými vlhkou trávou nebo jinou substancí. Pak již nastává okamžik, kdy se sazenice dostává do lesa. Zde pak je opět důležité, aby byly sazenice lesních dřevin správně zasazeny, to znamená do správné hloubky, kořeny aby nebyly v jamce zkroucené, nevlídná buřeň řádně v okolí jamky odstraněna a sazenice tak měly všechny potřebné předpoklady ke zdárnému růstu. Avšak i manipulace se sazenicemi při výsadbě je podstatná, stačí jen několik minut, kdy zůstanou kořínky sazenice bez krytu na slunci, a již dojde k jejich vyschnutí a sází se v podstatě mrtvola.

Proto zajištění výsadby sazenic není nic jednoduchého a zvláště pak logistika vyžaduje precizní plánování a provedení prací. Konečného výsledku této náročné práce v podobě těžby zralých vzrostlých mýtních stromů v takto zakládaných lesních porostech se nedočkáme, avšak je to práce pro budoucí generace a to je pro každého lesníka určitým způsobem poslání a takto to také většina lesníků vnímá. Je to značně odlišné od práce v zemědělství, kde probíhá celý cyklus od zasetí, případně výsadby ke sklizni zpravidla v jednom roce, v případě ovocnářství několika let. Plody práce lesníků vždy sklízeli, sklízejí a budou sklízet až další generace. Je pro nás lesníky tedy důležité zanechat po sobě dobré a kvalitní porosty – dědictví pro naše potomky.