Homepage

Ve svém příspěvku do Lesu zdar ze dne 13. 11. 2013 pojednávajícím o nejvhodnějším způsobu zavádění jedle do porostů jsem napsal, že následná ochrana jedle před škodami zvěří je jiná kapitola. Tímto bych se rád k této vyslovené myšlence vrátil. Podotýkám, že budu uvádět vlastní zkušenosti spojené s tímto problémem pouze na lesní správě Jablunkov.

Předem pár suchých čísel, které, myslím si, přece jen více deklarují snahu jablunkovských lesníků znovu zvýšit podíl jedle v nově zakládaných kulturách. Za období posledních 10 let (2005 – 2014) bylo na LHC Jablunkov jedlí obnoveno celkem 103,29 ha lesa. Z této plochy bylo formou umělé sadby (na holinu) obnoveno celkem 70,59 ha, formou podsadeb pak 25,09 ha, přirozená obnova byla vykázána na ploše 7,61 ha. S jedlí pracujeme víceméně rovnoměrně na všech revírech.

Dovolím si uvést vlastní pohled na věčné dilema dnešního lesníka, které zní: „Jaká je úspěšnost dopěstování jedle do stádia zajištěnosti kultury, případně udržení jejího dostatečného podílu v kulturách 1. a 2. věkového stupně v oblasti výskytu srnčí a vysoké zvěře?“ Lesní správa Jablunkov má poměrně dlouhou společnou zelenou hranici s Polskem – cca 17 km, a se Slovenskem – cca 12 km. To uvádím jenom proto, že Poláci mají v příhraničí kromě zvěře srnčí i cílený chov zvěře jelení, kdežto naše vlastní pronajímané honitby přiléhající ke společné česko-polské hranici mají cílový stav zvěře jelení nulový. Jedná se o honitby Hluchová – revír Nýdek, Stožek – revír Písek a Gírová – revír Mosty. Ostatní naše honitby v pronájmu navazující na honitby slovenských státních lesů, případně na honitby sousední lesní správy, mají stavy jelení zvěře už normované. Bohužel, zvěř nějak nectí státní hranice ani hranice lesních správ a volně migruje.

U LS Jablunkov používáme pro ochranu jedle oplocení, nástřik proti letnímu okusu a samozřejmě i nátěr proti okusu zimnímu. Oplocenky používáme zásadně jenom na plochy s provedenou umělou obnovou jedle na holině. Podsadbu ani přirozenou obnovu není potřeba oplocovat. Zde stačí pouze nátěr a to většinou jenom nátěr proti zimnímu okusu.

Nejmenší náklady na ochranu jedle máme „kupodivu“ na revírech přímo hraničících s Polskem. Na revíru Písek již řadu let nepoužíváme k ochraně jedle oplocenky. Bohatě zde vystačíme s nátěrem proti zimnímu okusu, obdobná situace je i na revíru Nýdek. Na obou těchto revírech se objevuje nádherná přirozená obnova jedle, kterou vlastně není ani potřeba nijak zvlášť ochraňovat. Na ostatních revírech je situace malinko jiná. Jsou zde lokality, kde naprosto bez problémů jedle odrůstá a to dokonce i bez jakékoliv ochrany. Většinou ale jsme nuceni jedli dávat za plot, nebo použít letní i podzimní nátěr.

Obecně nutno připustit, že jedle ve 2. věkovém stupni jsou více či méně poškozovány zimním ohryzem. Proti těmto škodám se snažíme jedle chránit zeleným ovazem, nebo nátěrem kmínků repelenty. Ale i zde lze jednoznačně vypozorovat, že škody tohoto typu jsou nejméně markantní právě na revírech Písek, Nýdek ale např. i v oblasti Gírové, která je už součástí revíru Mosty.

Mohu konstatovat, že nezaznamenáváme případ, kdy vysázené jedle, případně jedle evidované z přirozené obnovy se po pár létech z porostů z větší části „tak nějak“ vytratí. Jsem přesvědčen, že pokud budeme věnovat jedli i nadále náležitou pozornost, pak se příští generace lesníků dočká jejího daleko většího zastoupení v porostech mladšího a středního věku. Stálou bdělost a pozornost budeme nuceni věnovat zároveň i stavům zvěře.

Na závěr si dovolím konstatování: nejmenší náklady na ochranu jedle evidujeme v porostech, které jsou součástí pronajatých honiteb, kde není vůbec plánovaný chov jelení zvěře (Hluchová, Stožek, Gírová). Právě tato zvěř má na naší lesní správě největší podíl na škodách okusem a samozřejmě i stoprocentní podíl na zimním ohryzu. Určitě stojí za zmínku, že se v těchto třech honitbách o průměrné velikosti cca 1 400 ha loví dohromady v průměru ročně cca 110 ks zvěře srnčí a 30 ks zvěře jelení.

U ostatních pronajatých honiteb je tlak zvěře na jedli větší, a proto chci věřit, že i noví či staronoví nájemci budou držet stav zvěře v rozumných počtech. V opačném případě zde bude mít vlastník lesa o to větší náklady spojené s ochranou jedle.

Ing. František Lipowski
lesní správce LS Jablunkov

Popis fotografií shora dolů:
1) revír Písek – přirození obnova jedle pod porostem, bez oplocení, nátěr terminálů.
2) revír Písek – odrůstající jedlová mlazina původem z PO, bez oplocení