Homepage

V lesích máme jednotlivé stromy či celé porosty, které byly na základě velmi náročného hodnocení řadou odborníků uznány jako vhodné ke sběru semen. To znamená, že jsou opravdu kvalitní a semenný materiál z nich nasbíraný dává veškeré předpoklady k tomu, aby jejich vlastnosti zdědil i nově vypěstovaný les.

Muži s lany

V době zrání šišek (což je např. u jedle bělokoré měsíc září, u smrku ztepilého či borovice lesní jsou to zimní měsíce) do těchto porostů přicházejí štíhlí chlapíci ověšení lany, smyčkami a karabinami. U paty vybraných stromů si navléknou sedací úvazky, za pomoci zvláštní lanové techniky vystoupají do korun a tam veškeré šišky ručně otrhají a uložené v pytlích dopraví na zem.

Zdánlivě je to romantická činnost, ale ve skutečnosti těžká dřina se značnou dávkou rizika.

Trhači proto musí složit zvláštní zkoušky a mít oprávnění k provádění výškových prací. Jejich aktivita  pak podléhá velmi přísným bezpečnostním předpisům. I přesto se bohužel čas od času neštěstí přihodí: před několika lety se na Frýdlantsku  při své práci zřítil jeden z pracovníků a bohužel mu již nebylo pomoci.

Dřina zůstává

Tato fyzicky velmi náročná práce se za dlouhá léta změnila jen málo. Snad jenom v šetrnosti přístupu ke stromům: ocelové stupačky s ostrými hroty poškozujícími kůru byly nahrazeny lanovými smyčkami nebo jinými pomůckami na podobném principu. Ale ta těžká, vyčerpávající, smůlou vonící dřina, ta zůstala. A tak odvážné trhače šišek můžeme potkat i dnes: za jasných mrazivých dnů hluboko v lesích na sebe navlékají sedáky a stoupají do korun stromů, aby sklidili bohatou úrodu šišek…

Text: Jan Hetver
Foto: Alena Hlídková