Homepage

Lesní správa Náměšť nad Oslavou se nachází na rozhraní dvou krajů – Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina. Katastrální plocha lesní správy má rozlohu 85 065 ha, přičemž 17 870 ha pozemků je určeno k plnění funkcí lesa. Jedná se o dva lesní hospodářské celky. Území je geomorfologicky značně rozmanité a rozpětí nadmořských výšek je od 190 m n. m. v Dyjskosvrateckém úvalu až po 679 m n. m. v Křižanovské vrchovině.

V posledních letech se začíná čím dál výrazněji projevovat nepopíratelná klimatická změna, která je v naší poloze v rámci Evropy charakterizována především výraznými extrémy počasí. Jsou to převážně extrémní bouřky, extrémní vedra, nebývale teplé zimy a nerovnoměrné rozložení srážek v průběhu roku. Tyto extrémy se samozřejmě projevují i na lesním hospodářství. Je třeba poznamenat, že úhrn srážek za rok se na území ČR nemění, avšak jejich distribuce v průběhu roku a jejich forma doznává velkých změn.

Značným problémem, se kterým se naše lesní správa potýká, je nezdar zalesnění způsobený teplotními extrémy a nedostatkem srážek v průběhu léta. V posledních letech je charakteristické relativně vlhké jaro, které je bohužel následováno horkým a suchým létem. Tato skutečnost se stává pravidlem a škody na zalesnění se stupňují. Zajímavostí může být také to, že ne všechny části lesní správy jsou zasaženy stejnou měrou. V letošním roce byl zasažen především lesní hospodářský celek Náměšť nad Oslavou, který bychom obecně charakterizovali spíše jako srážkově příznivější vzhledem k průměrné nadmořské výšce. Opakem je lesní hospodářský celek Rosice, jež je charakterizován přechodem Předhoří Českomoravské vrchoviny do Jihomoravských úvalů a spíše bychom zde očekávali akcentaci srážkového deficitu na založené kultury. Vše bylo ovlivněno hlavně výskytem lokálních bouřek, které se z velké části Náměšťsku vyhýbaly, kdežto v oblasti Rosic pozitivně zmírnily rozsah škod.

V letošním roce je škoda na lesní správě Náměšť nad Oslavou vyčíslena na 1 254 000 Kč, což zcela určitě není zanedbatelná částka. Největší škody se týkají především prostokořenných sazenic, ať už listnatých či jehličnatých dřevin. Již několik let se snažíme nalézt řešení této situace a jako nadějné se jeví zvýšení podílu zalesnění krytokořenným sadebním materiálem. Ten sám o sobě vykazuje menší škody na opakovaném zalesnění vzhledem k odstranění šoku sazenic z přesazení a odstranění problematiky převozu a uskladnění prostokořenných sazenic. Například u sazenic dubu pozorujeme i v případě odumření nadzemních částí sazenic stále přežívající kořenový systém, který je schopen v následujícím roce vytvořit ze spících pupenů novou nadzemní část a přečkat tím pravděpodobně jedno nepříznivé vegetační období. Dále se jeví nezbytné klást důraz na volbu vhodné dřeviny na případná stanoviště a významný je též přesun části zalesňovacích prací u vhodných dřevin do podzimního období. Podzimní období, ačkoliv je v literatuře spojováno s rizikem vymrzání, dává naději na okamžitý rozvoj kořenového systému a tím i lepší ujímavosti při nástupu optimálních teplot půdy v jarních měsících. Zalesňování v jarních měsících je třeba řešit více operativně v závislosti na počasí, čemuž nám může pomoci i nově rozvíjený program Intersucho, který umožňuje přesněji predikovat vývoj počasí a především vývoj dostupnosti vláhy v půdě.

Je stále více zřejmé, že v současné době není lidstvo schopno pozitivním způsobem změnit postupný vývoj klimatu na naší planetě, avšak naše zeměpisná šířka nám dává možnost s projevy tohoto vývoje bojovat a ovlivnit tak naše lesnické činnosti směrem, kterým udržíme a zlepšíme stav našich lesů pro budoucí generace.

Ing. Jaroslav Adámek, adjunkt,
LS Náměšť nad Oslavou