Homepage

Na LHC Znojmo v přírodní oblasti 35 Jihomoravské úvaly jsou každoročně prováděny lesní síje dřevin dubu zimního a ořešáku černého.

Při samotné síji se na plochách naorávají rýhy jednoradličným pluhem ve vzdálenosti 1,30 m. Na hydraulice traktoru je nastavena plovoucí poloha, aby hloubka rýhy byla vždy stejná. Následně se roznese do rýh semeno. Jak semeno dubu, tak ořešáku se do rýh dává ve stejné vzdálenosti, a sice 30 cm od sebe. Dávka žaludů je 250-300 kg/ha a u ořešáku je spotřeba suroviny 1000-1200 kg/ha podle velikosti ořechů. Semeno by nemělo zůstat více jak 10 cm pod povrchem půdy. Ořechy získáváme z vlastních uznaných porostů, které mají stáří okolo sta let. Následující rok na jaře těstě před rašením semen se plocha celoplošně ošetří Roundupem. Rašící semenáčky pak stejnoměrně vyrůstají z půdy a je jednodušší další ochrana proti buřeni. Na živných a vlhkých stanovištích v lužních lesích nebývá obnova síjí vždy úplně úspěšná z důvodu agresivní buřeně. Proto je vhodnější síji provádět na sušších stanovištích a to žaludem dubu zimního. V síji žaludů je vhodné místo prvního ožínání řádky prokopat a prokypřit motykou a meziřádky ošetřit chemicky.

Ořešák černý (juglans nigra) je introdukovaná severoamerická dřevina dovezená začátkem 19. století a je stále považován za nepůvodní dřevinu. V původní domovině je areál rozšíření ve východní a severní části Ameriky. Na severu zasahuje k velkým kanadským jezerům k jižnímu Ontariu a Michigenu. Růst ořešáku černého a jeho produkční možnosti byly předmětem studií v USA, ale i v Evropě. Udává se, že dosahuje výšek 30 – 50 metrů na nejvhodnějších stanovištích. V Evropě byl ořešák poprvé vysazen v Porýní. Vzhledem k jeho ekologickým nárokům je lesnicky rozšířen především v přírodní oblasti 35 Jihomoravské úvaly a to zejména v lužních lesích prvního vegetačního stupně.

Ořešák černý je světlomilnou dřevinou a z hlediska nároků na půdu je jednou z nejnáročnějších dřevin. Vyžaduje hlubokou a svěží půdu, bohatou živinami a humusem, proto mu vyhovují hluboké propustné lužní půdy na jižní Moravě, kde případný deficit srážek oproti své domovině nahrazuje spodní voda v dosažitelné hloubce. Porosty jsou mimořádně kvalitní a dosahují vyššího tloušťkového i výškového růstu než porosty dubu a jasanu. Samotné dřevo ořešáku černého je nejcennějším dřevem ze všech dřevin u nás. Zakládání porostů ořešáku prostřednictvím síje ořechů je jednodušší a méně nákladné než výsadba sazenic, a to z toho důvodu, že sazenice ořešáku nesnáší přesazení. Ořešák v našich podmínkách netrpí chorobami a je výrazně odolnější proti okusu zvěří. Sazenice v prvních letech vykazují velké výškové přírůsty a při správné ochraně proti buřeni mohou být kultury ořešáku zajištěny již ve třech letech. Ořešák černý vykazuje určitý antagonizmus vůči jiným dřevinám a rostlinám rostoucím v zóně dosahu jeho kořenů. Je to způsobeno toxickou látkou zvanou juglon, která se nalézá v listech, kůře, kořenech i oplodí. Některé druhy rostlin jsou vůči juglonu rezistentní jiné ovšem velmi citlivé (borovice lesní, vejmutovka a rajčata).

Břetislav Karas
revírník, LS Znojmo

foto:
– uznaný strom ořešáku černého
– síje ořešáku černého založená na podzim roku 2011