Homepage

Poblíž hlavní silnice z Liberce do Děčína můžeme v obci Jítrava spatřit „stádo slonů“. Na první pohled máme dojem, jako bychom hleděli na skupinku slonů směřujících do hloubi Jítravských lesů. Nenechme se však zmýlit, jedná se „pouze“ o jedinečný geologický útvar. Malebné skály takto provokují fantazii turistů již od nepaměti.

Rodný list Bílých kamenů je již hodně zažloutlý. Vznikaly v době, kdy bylo v České kotlině moře a po souši se proháněli dinosauři. Asi před 100 miliony let byla zdejší oblast dnem křídového moře. Po tisíce let se na dně usazovaly mocné vrstvy křemitých pískovců. Časem vlivem tektonické činnosti vystoupily z moře. Konečný tvar dodala skále eroze. Vítr, voda a rozdíly teplot původně mocné vrstvy přeměnily na písek a prach. Zbyly jen fragmenty odolných pískovců, které dnes obdivujeme. Proces eroze skal se nezastavil a můžeme jej na skalách pozorovat i dnes. Tisíce návštěvníků zanechaly na skalách nesmazatelné stopy.

Kameny jsou zhruba 25 m vysoké. Charakteristické bílé zbarvení způsobuje vyšší obsah kaolinitu v pískovci, proto jsou na mapách označeny jako Bílé kameny. Ve skalách je vlivem eroze množství oválných dutin, menších jeskyní a tunelů.

Skály jsou snadno dostupné. Automobil můžeme zaparkovat u čerpací stanice na odbočce do Jítravy. Na stejném místě staví i autobus. Od zastávky autobusu jsou již kameny na dohled a vede k nim pohodlná naučná stezka „Lužické a Žitavské hory“. Výlet je tedy vhodný i pro rodiny s malými dětmi. 

Ve skalách si také můžeme ověřit zajímavé zvukové efekty. Ve skalních stěnách se nachází místo zvané šumová brána. Když se postavíme před stěnu a promluvíme, člověk stojící za námi nás neuslyší, Skála zvuk zcela ztiší a pohltí.

Dalším zajímavým místem je skalní tunel, který funguje jako přírodní zesilovač. Zvuk tichého mručení na jedné straně několikanásobně zesílí pro posluchače na straně druhé, v tu chvíli Bílé kameny skutečně ožívají.

Jak už to tak bývá, každé zajímavé místo má svou pověst. O Bílých kamenech se vypráví, že je zde ukryta pokladnice trpasličího lidu. Ten před dávnými časy z kraje odešel. Lidé tu byli zlí a ničili krajinu. Trpaslíci si vybrali čistou duši, místní pastýřku a svěřili jí právě na Bílých kamenech klíč od svojí pokladnice, aby jej uschovala, až se jednou vrátí.

Je jen na nás lidech abychom se chovali slušně a pečovali s láskou o naši krásnou českou krajinu. Snad se nám někdy poštěstí opět na Bílých kamenech spatřit trpaslíky.

Ing. Václav Köhler