Štemplovská hůrka
Datum publikace:
Nejde sice o sopku v pravém slova smyslu, přesto se poblíž vrcholu nacházejí pozůstatky hlubokého lomu, kde se v minulosti těžila vyvřelá hornina čedič. Zvláštní, zadumanou atmosféru tohoto místa podtrhuje dlouhá dvouřadá alej starobylých lip, která má svůj začátek poblíž zámeckého parku v obci Štemplovec. Touto alejí přijdeme k východnímu okraji lesního komplexu, který má celkovou rozlohu přibližně 7 ha. Dáme-li se v tomto místě doprava po prošlapaném chodníku, který vede po obvodu lesního komplexu, brzy zjistíme, že se vlastně nacházíme na obrovské přírodní vyhlídce kruhového tvaru a při další chůzi se nám postupně otevírají výhledy do všech světových stran. Nejprve v dálce zahlédneme věže kostela na vrcholu Cvilín, rozhlednu na Strážišti, zvedající se siluetu pohoří Jeseníků s nejvyšší moravskou horou Praděd. Ze západního okraje určitě nepřehlédneme věž zámku ve Velkých Heralticích a v dálce Velký Roudný. Z tohoto místa můžeme pokračovat méně používaným chodníkem po jižním obvodu lesa, kde se nám za dobré viditelnosti naskytne pohled na Beskydy s Lysou horou.
Takto dojdeme až k poutnímu místu spojenému se jménem světce Jana Nepomuckého – nachází se zde kaplička, ke které se každoročně v měsíci květnu konají poutě. Původní – dřevěná kaplička byla na vrcholu Hůrky postavena již kolem roku 1800, stála na místech dnešního lomu a musela ustoupit těžbě. Místo ní byla v roce 1902 postavena tato zděná stavba. K důvodu, proč byla původně kaplička vystavěna, se vážou tři pověsti. Podle první z nich prý kůň šlechtice vykopl na Hůrce ze země mešní kalich, který tam zakopal nějaký lupič. Šlechtic to považoval za znamení, aby tam nechal postavit kapli. Podle druhé slíbil kapli postavit šlechtic, kterého vlekl za třmen splašený kůň. A podle třetí pověsti kapličku slíbila postavit za záchranu života šlechtická dáma, která byla při procházce na Hůrce přepadena. Ať už je pravda jakákoliv, zdá se, že se poutě na Štemplovskou hůrku začaly konat již velmi dávno, pravděpodobně hned po vystavení kapličky, mají tedy tradici několik staletí.
Tak jako můžeme svůj pohled při procházce Štemplovskou hůrkou upřít k výhledům do okolní krajiny, můžeme ho stejně tak zaměřit dovnitř lesního komplexu, protože jde o lokalitu zajímavou také z lesnického hlediska. Zatímco ještě v roce 1988 se z lesnických hospodářských knih dozvídáme, že téměř celý zdejší les byl s výjimkou okrajů nepůvodní smrkovou monokulturou, dnes je to místo, které můžeme považovat za krásnou sbírku lesních dřevin. Setkáme se zde s porostem javorovým, bukovým, dubovým, lipovým ale i akátovým, najdeme porost jedle bělokoré a porost jedle obrovské, část plochy zaujímají také smíšené porosty buko-smrkové. K těm se váže lesnická zajímavost – byly totiž z části zakládány jako takzvané dvojsadby. Při těchto dvojsadbách se při výsadbě stromků sázely do jedné jamky vždy dvě sazenice-jedna větší smrková a druhá menší buková, tento postup je výjimečný a dříve se volil především na místech s vysokým výskytem srnčí zvěře. Větší smrk chránil mladý buk před okusem a vytloukáním a svým částečným zastíněním vytvářel i přirozené podmínky pro kvalitní růst buku. Přestože šlo o postup poměrně nákladný, výsledkem jsou zajímavé smíšené porosty, které do budoucna slibují nejen kvalitu, ale především vysokou stabilitu vůči škodám bořivými větry, sněhem nebo kůrovci.
Štemplovská hůrka je příkladem snahy o změnu druhové skladby, o kterou se lesníci snaží v celé oblasti Opavska, kterou výrazně poznamenal rozpad nepůvodních smrkových porostů způsobený masívním výskytem václavky s následným druhotným přemnožením kůrovců. Věříme, že si z procházky po Štemplovské hůrce odnesete vzpomínku na příjemně strávené chvíle na krásném místě. Při zpáteční cestě lipovou alejí se pokochejte krásou starých stromů. Kéž bychom i my, stejně tak jako ony staré lípy, dovedli překonat všechny nepřízně času…
Ing. Musil František