Homepage

O poutní cestě Křtinská a místě zvaném „U tří panen“ jsem vám vyprávěl již ve své poslední reportáži. Máte-li zájem, pojďme tedy spolu na další procházku. Určitě se na ní nebudeme nudit a obohatím vás o nové poznatky a zajímavosti spjaté s revírem Bukovinka.

Naším prvním cílem bude místo zjevení Panny Marie Křtinské. Vejdeme-li do obce Bukovinka po státní silnici z Račic, a to právě od již citované lokality U tří panen, narazíme vpravo u silnice na malou kapličku. Zde stojíme přímo na místě, kde byla podle legendy objevena po silné bouři v křoví socha Panny Marie Křtinské. Některé verze dokonce uvádějí, že byla nalezena ve větvích rozkvetlého kaštanu. Sochu potom opatrovali poustevníci žijící při místním kostelíku. Tato legenda se tradovala v zábrdovickém klášteře premonstrátů, kteří ještě uvádějí, že se socha r. 1210  dostala z Bukovinky do Křtin. Stalo se tak zásluhou samotného zakladatele zábrdovického kláštera – Lva z Klobouk. Lidové vyprávění k tomu dodává, že socha byla do Křtin přenesena ve slavnostním průvodu. Druhého dne ji však v kostele nikdo nenašel, byla opět v Bukovince. Přenesli ji tedy znovu a s ještě větší slávou. Socha se však opět vrátila. Až místním kdosi poradil, že ji musí nést velice pokorným způsobem, že nesmí mít na sobě drahá roucha a že musí jít bosí. Poté, co to takto učinili, již socha ve Křtinách zůstala.

Do roku 1875 stával na místě zjevení sloup s vyobrazením Panny Marie. V roce 1875 nechal majitel křtinského zámku hrabě z Bubna-Litic v prostoru nalezení této zázračné sochy, postavit kapličku. Toto místo je pravidelnou zastávkou procesí, která do Křtin přicházejí již po osm století. Zastavují se zde jak jednotliví poutníci, aby v modlitbě děkovali, prosili a nacházeli naději, tak i turisté a pohřební průvody, které doprovázejí na nedaleký místní hřbitov své zemřelé.

Dalším nezapomenutelným místem, které navštívíme je Lhotecko. Jestliže se vydáme revírem z Bukovinky do Březiny přímo po lesní trati Lhotky, málokoho napadne, jaká zajímavá historie se k tomuto místu váže. V roce 1980 bylo cíleným povrchovým průzkumem zjištěno, že dávným předchůdcem Lhotecka byla dnes již zaniklá středověká osada – Lhota. Pod pojmem zaniklá či pustá osada myslíme vesnici, kterou její obyvatelé z různých důvodů opustili a ponechali svému osudu.

Lhota se nachází v lesním, mírně k jihu klesajícím terénu, nalevo od dvou pramenů, které posléze ústí do potoku Říčky. V těsné blízkosti, severně od zaniklé osady se rozprostírá protáhlá obdélníková lučně-polní enkláva, oživená v minulosti myslivnou, hájovnou, starou hospodou a dnes četnými chatami. Již zaniklá  jednořadá osada směřovala od severozápadu k jihovýchodu a byly zde objeveny stopy asi po 10 usedlostech. V jedné z usedlostí se potom sondou dokonce zjistily nálezy typické pro středověké vesnické stavby, a to keramika odpovídající XIV.-XV. století a 3 okraje mohutné zásobnice. Dále je zde zřetelné využití orné půdy tzv. plužin. Předpokládá se, že Lhota zanikla zhruba v průběhu XV. století, pravděpodobně za husitských válek.

Václav Kalinec, revír Bukovinka