Homepage

Národní parky České republiky = National Parks in the Czech Republic = Nationalparks der Tschechischen Republik

Zdeněk Patzelt

Přírodní rozmanitost českých národních parků představuje to nejkrásnější a nejcennější, co se naše společnost rozhodla chránit. Zdeněk Patzelt, fotograf, přírodovědec a zakládající ředitel Národního parku České Švýcarsko, to dokládá nejen v podobě 300 nádherných fotografií, ale i ve stručném a výstižném průvodním slovu a v popiscích k jednotlivým záběrům. Kniha je rozčleněna do čtyř částí (v pořadí Krkonoše, Šumava, Podyjí a České Švýcarsko), a každá z nich pak přináší obdobné obsahové členění – krajinné celky a polocelky se střídají s galeriemi rostlinných či živočišných druhů. To čtenáři usnadňuje poznání, co je ve kterém národním parku unikátní, nejcennější, nejtypičtější. Řazení krajinných záběrů pak autor zcela podřídil svému vnímání osobitosti jednotlivých území. Publikace o rozsahu 320 stran je velkoformátová, což při grafickém řešení umožnilo použít k umocnění obrazové náplně nejrůznější prvky knižní grafiky. Časté střídání záběrů celostránkových a dvoustránkových, ale i několika fotografií přes tři složené stránky, umožnilo uplatnit často velmi emotivní dimenze krajiny jednotlivých národních parků. Diverzitu krajiny pak autor přiblížil zařazením galerií obrázků menších formátů, kde představuje přes 160 druhů význačných druhů rostlin, hub a živočichů Krkonoš, Šumavy, Podyjí a Českého Švýcarska. Texty v publikaci jsou trojjazyčné – češtinu doplňuje i průběžný anglický a německý překlad.

Vydal Granit, s.r.o., Praha, 2011

Výchova štěněte loveckého psa (z německého originálu “Die Prägung des Jagdhundwelpen” z roku 2011)

Anton Fichtlmeier, Julia Numßen

V prvních týdnech života štěněte probíhá jeho rychlý tělesný vývoj a také je to nejdůležitější doba, kdy se vytváří vztah mezi psem a člověkem. Kdo nyní udělá chybu, bude ji později jen těžko napravovat. Dva z nejlepších cvičitelů loveckých psů čtenáři v této knize poradí, jak má chovatel a majitel štěně loveckého psa od samého počátku úspěšně vychovávat a cvičit, aby ho dobře připravili na jeho budoucí poslání. Čtenář zde najde vývoj a první základy výchovy štěněte – krok za krokem, jak může chovatel podporovat a rozvíjet vlohy psa, první vodičovy výchovné kroky, pevné základy pro práci na vodítku, aport a práci nosem.

Vydala Grada Publishing, a.s., Praha, 2012

Geologické zajímavosti České republiky

Hana Motyčková, Kamila Šírová Motyčková, Vladimír Motyčka a Jiří Šír

Publikace je určena především lidem, kteří rádi cestují po naší vlasti s cílem poznávat nejen stavební a historické památky, ale také zajímavé přírodní lokality. Představuje na 150 míst, kde je možné nalézt zajímavé, a často i unikátní geologické jevy, které mají kromě své přírodovědné hodnoty většinou i nemalou hodnotu estetickou. Text, kterému lze porozumět i bez speciálních geologických znalostí, je doplněn údaji, které zájemci o příslušnou přírodní památku usnadní její nalezení v terénu, což nebývá vždy snadné. Pozornost je věnována především běžně přístupným lokalitám, z jeskyní jsou uvedeny pouze ty, které bývají alespoň příležitostně zpřístupněné veřejnosti. Rozsah knihy pochopitelně neumožňuje uvést všechna místa České republiky, která jsou po stránce geologické něčím význačná, ale i tak je to jeden z největších souborů, jaký v naší vlastivědné literatuře vyšel. V obrazové části nalezne čtenář více než 450 fotografií zachycujících detailně popisovaná místa.

Vydalo Nakladatelství Academia, Středisko společných činností Akademie věd České republiky, v.v.i., Praha, 2012, v edici Průvodce.

Sopky a sopečné vrchy České republiky

Martin Janoška

Populárně naučná publikace se zabývá terénními pozůstatky třetihorní vulkanické činnosti, jejichž morfologické útvary vytvářejí v mnoha regionech typický ráz české krajiny. Čtenář se dozví, že kromě notoricky známého Řípu, Bezdězu, Milešovky, Trosek nebo Komorní hůrky u nás existují desítky dalších památek na sopečnou činnost. Mají podobu neobvykle utvářených skalisek nebo lomů, hlavně však osamoceně čnících vrchů, které odedávna přitahovaly z různých důvodů lidskou pozornost. Na sopečných kopcích, které připomínají krajinné majáky s vynikajícím rozhledem, se často ukrývají zbytky pravěkých hradišť, tyčí se na nich zříceniny středověkých hradů nebo osamocené věže rozhleden. Pozoruhodné jsou také z přírodovědného hlediska, neboť výhřevný skalní podklad převážně čedičových vyvřelin podmiňuje přítomnost odlišných, zpravidla teplomilných ekosystémů s výskytem vzácných rostlin a živočichů. Sopečné kopce jsou proto vyhledávaným cílem turistických výšlapů i přírodovědných vycházek. Stěžejní částí publikace je encyklopedický přehled jednotně popsaných 160 lokalit coby pozůstatků třetihorní sopečné činnosti na našem území. Každou lokalitu doprovází snímky celku i detailů, z nichž většina je i pro znalce české přírody a krajiny neotřelá a nová. Čtenář tu nejde lokality známé a atraktivní, hlavně však místa, o jejichž existenci má tušení jen hrstka zasvěcenců. Zájemci o přírodu uvítají srozumitelně podané informace o horninovém složení, geologické stavbě, mineralogických, botanických i zoologických zvláštnostech, nechybí však ani historické zajímavosti a užitečné turistické informace.

Vydalo Nakladatelství Academia, Středisko společných činností Akademie věd České republiky, v.v.i., Praha, 2013, v edici Průvodce.

Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky

Jan Bína a Jaromír Demek

Mnohotvárnost povrchu Čech, Moravy a Slezska se stala ve druhé polovině 20. století výzvou pro odborníky – geografy. Akceptovali ji a vytvořili víceúrovňový systém geomorfologicky pojatých územních jednotek s vlastními jmény. Tato kniha představuje průvodce tímto systémem. Dá se říci, že sleduje dvě hlavní linie. Za prvé uvádí do širšího povědomí zeměpisná jména vymezených malých i větších krajinných jednotek. Dále pak pro každou takovou pahorkatinu, brázdu, vrchovinu, kotlinu, tabuli, hřbet atd. přináší – v kontextu s pasážemi o vyšších jednotkách – stručné geomorfologické charakteristiky. Uživatelskou přívětivost zvyšuje přímé propojení textů s více než 250 originálně zpracovanými barevnými mapkami. A až se pak ze čtenáře stane poutník, a ten se rozhlédne z vyhlídkového místa (i tipy na ně v knize najde), možná se jeho prožitek z estetiky krajiny doplní i potěšením z toho, že v zásadě porozuměl tvářnosti a vývoji povrchu.

Vydalo Nakladatelství Academia, Středisko společných činností Akademie věd České republiky, v.v.i., Praha, 2012, v edici Průvodce.

Rostliny Středozemí

Václav Zelený

Důvodem pro druhé vydání knížky byla potřeba rozšíření počtu uváděných druhů ve speciální části v jednotné atlasové formě. U každého druhu jsou uvedeny informace v pořadí: latinské a české jméno, případně synonymum (pokud to bylo možné, i národní jméno světových jazyků středozemních států), čeleď, základní morfologické znaky druhu, doba květu, stanoviště, rozšíření ve Středozemí, a pokud druh má, tak i jeho praktický význam (i pro naši republiku). V nutných případech je upozorněno i na rozdíly zaměnitelných druhů či na taxonomickou složitost. Každý druh je pak na protilehlé straně vyobrazen podle významu na jedné nebo výce fotografiích. V prvním vydání bylo takto uvedeno zhruba 350 druhů, ve druhém vydání je tento počet rozšířen asi o 200 druhů, a to na základě autorových zkušeností z dalších exkurzí a připomínek odborníků a čtenářů. V poměrně rozsáhlé obecné části, která není v cizojazyčných knihách o rostlinách Středozemí nikde takto zpracována, byly provedeny jen drobnější změny a upřesnění textu – například je podrobně vysvětlen vegetační typ frygana, v samostatné kapitole jsou uvedeny plevele kulturní krajiny, zohledněny jsou změny v ochraně druhů i v systému chráněných území. Nové vydání je doplněno o novější literaturu a o několik snímků charakterizujících typická rostlinná společenstva. Autor knihy, doc. RNDr. Václav Zelený, CSc., vyučuje mnoho let na katedře botaniky a fyziologie rostlin České zemědělské univerzity v Praze, zejména zahraniční studenty. Jeho specializací je systematická botanika, s bližším zaměřením na užitkové rostliny tropů a subtropů, a dendrologie. Je vášnivým fotografem, velká většina snímků v této knize je z jeho archivu.

Vydalo Nakladatelství Academia, Středisko společných činností Akademie věd České republiky, v.v.i., Praha, 2012, v edici Atlasy (vydání 2., přepracované a rozšířené).

Jiří Uhlíř

Seznam nově zakoupených norem k datu 30. 7. 2013

• ČSN ISO 3339-0 Třídicí znak: 470021 Zemědělské a lesnické stroje a traktory. Třídění a terminologie. Část 0: Třídicí systém a třídění Vydána: 1.12.1993
• ČSN EN ISO 3767-1 Třídicí znak: 470050 Zemědělské a lesnické stroje a traktory, motorové žací a zahradní stroje – Značky ovládačů a sdělovačů – Část 1: Všeobecné značky Vydána: 1.8.2001
• ČSN EN ISO 3767-4 Třídicí znak: 470050 Zemědělské a lesnické stroje a traktory, motorové žací a zahradní stroje – Značky ovládačů a sdělovačů – Část 4: Značky pro lesnické stroje Vydána: 1.11.1997
• ČSN EN ISO 3767-5 Zemědělské a lesnické stroje a traktory, motorové žací a zahradní stroje – Značky ovládačů a sdělovačů – Část 5: Značky pro přenosné lesnické stroje Třídicí znak: 470050 Vydána: 1.11.1997
• ČSN 47 0120 Třídicí znak: 470120 Zemědělské a lesnické stroje a traktory. Metody měření času a stanovení provozních ukazatelů Vydána: 1.3.1988
• ČSN 47 0121 Třídicí znak: 470121 Zemědělské a lesnické stroje a traktory. Metody stanovení podmínek zkoušení na pozemcích Vydána: 1.4.1988
• ČSN 47 0178 Třídicí znak: 470178 Zemědělské a lesnické stroje a traktory. Metody zkoušení výhledu a osvětlení. Bezpečnost práce Vydána: 1.9.1987
• ČSN EN ISO 11681-1 Třídicí znak: 470195 Lesnické stroje – Bezpečnostní požadavky a zkoušení přenosných řetězových pil – Část 1: Řetězové pily pro lesní práce Vydána: 1.8.2012
• ČSN EN ISO 11681-2 Třídicí znak: 470195 Lesnické stroje – Bezpečnostní požadavky a zkoušení přenosných řetězových pil – Část 2: Řetězové pily pro vyvětvování stromů Vydána: 1.8.2012
• ČSN EN 609-2+A1 Třídicí znak: 470197 Zemědělské a lesnické stroje – Bezpečnost štípačů polen – Část 2: Šroubové štípače Vydána: 1.4.2010
• ČSN EN 609-1+A2 Třídicí znak: 470197 Zemědělské a lesnické stroje – Bezpečnost štípačů polen – Část 1: Klínové štípače Vydána: 1.4.2010
• ČSN EN ISO 11680-1 Třídicí znak: 470198 Lesnické stroje – Bezpečnostní požadavky a zkoušení motorových vyvětvovacích pil na tyči – Část 1: Stroje se zabudovaným spalovacím motorem Vydána: 1.7.2012
• ČSN EN ISO 11680-2 Třídicí znak: 470198 Lesnické stroje – Bezpečnostní požadavky a zkoušení motorových vyvětvovacích pil na tyči – Část 2: Stroje se zdrojem energie neseným na zádech Vydána: 1.7.2012
• ČSN EN ISO 11806-1 Třídicí znak: 470620 Zemědělské a lesnické stroje – Bezpečnostní požadavky a zkoušení přenosných, ručních, motorových křovinořezů a vyžínačů travních porostů – Část 1: Stroje se zabudovaným spalovacím motorem Vydána: 1.8.2012
• ČSN EN ISO 11806-2 Třídicí znak: 470620 Zemědělské a lesnické stroje – Bezpečnostní požadavky a zkoušení přenosných, ručních, motorových křovinořezů a vyžínačů travních porostů – Část 2: Stroje s pohonnou jednotkou nesenou na zádech Vydána: 1.8.2012
• ČSN EN 14930+A1 Třídicí znak: 470636 Zemědělské a lesnické stroje a zahradní zařízení – Ručně vedené a ruční stroje – Určení dostupnosti horkých povrchů Vydána: 1.9.2009
• ČSN ISO 6814 Třídicí znak: 476000 Lesnické stroje – Mobilní a samojízdné stroje – Termíny, definice a třídění Vydána: 1.7.2005 ČSN EN ISO 11850 Třídicí znak: 476001 Lesnické stroje – Obecné bezpečnostní požadavky Vydána: 1.7.2012
• ČSN ISO 8084 Třídicí znak: 476002 Lesnické stroje – Ochranné konstrukce chránící obsluhu před vnikajícími předměty – Laboratorní zkoušky a požadavky na provedení Vydána: 1.7.2005
• ČSN EN 13525+A2 Třídicí znak: 476003 Lesnické stroje – Štěpkovače dřeva – Bezpečnost Vydána: 1.5.2010
• ČSN ISO 8083 Třídicí znak: 476004 Lesnické stroje – Ochranné konstrukce chránící před padajícími předměty (FOPS) – Laboratorní zkoušky a požadavky na provedení Vydána: 1.3.2007
• ČSN EN 1316-1 Třídicí znak: 480065 Listnatá kulatina – Třídění podle jakosti – Část 1: Dub a buk Vydána: 1.4.2013
• ČSN EN 1316-2 Třídicí znak: 480065 Listnatá kulatina – Třídění podle jakosti – Část 2: Topol Vydána: 1.4.2013
• ČSN P CEN/TS 15119-2 Třídicí znak: 490095 Trvanlivost dřeva a výrobků na bázi dřeva – Stanovení emisí z impregnovaného dřeva do okolního prostředí – Část 2: Dřevo a dřevěné části výrobků zařazené do třídy 4 nebo 5 (v kontaktu se zemí, sladkou nebo mořskou vodou) – Laboratorní metoda Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 152 Třídicí znak: 490661 Ochranné prostředky na dřevo – Stanovení preventivní účinnosti ochranného ošetření proti houbám způsobujícím zamodrání zpracovaného dřeva – Laboratorní metoda Vydána: 1.5.2012
• ČSN EN 117 Třídicí znak: 490698 Ochrana dřeva – Stanovení toxických hodnot proti druhu Reticulitermes (evropský termit) (Laboratorní metoda) Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 975-1 Třídicí znak: 491200 Řezivo – Vizuální třídění listnatého dřeva – Část 1: Dub a buk Vydána: 1.9.2009 Oprava : Opr.1
• ČSN EN 848-1+A2 Třídicí znak: 496123 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Jednostranné frézky s rotujícím nástrojem – Část 1: Jednovřetenové svislé stolní frézky Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 848-2+A2 Třídicí znak: 496123 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Jednostranné frézky s rotujícím nástrojem – Část 2: Jednovřetenové horní frézky s ručním/strojním posuvem Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 848-3 Třídicí znak: 496123 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Jednostranné frézky s rotujícími nástroji – Část 3: Číslicově řízené (NC) vyvrtávačky a horní frézky Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 859+A2 Třídicí znak: 496126 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Srovnávací frézky s ručním posuvem Vydána: 1.11.2012
• ČSN EN 860+A2 Třídicí znak: 496127 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Jednostranné tloušťkovací frézky Vydána: 1.11.2012
• ČSN EN 861+A2 Třídicí znak: 496128 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kombinované srovnávací a tloušťkovací frézky Vydána: 1.11.2012
• ČSN EN 940+A1 Třídicí znak: 496129 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kombinované obráběcí stroje na dřevo Vydána: 1.8.2012
• ČSN EN 1870-4 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 4: Několikakotoučové rozřezávací pily s ručním zakládáním a/nebo odebíráním Vydána: 1.9.2012
• ČSN EN 1870-5+A2 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 5: Kombinované stolové kotoučové pily/spodní kotoučové pily pro příčné řezání Vydána: 1.11.2012
• ČSN EN 1870-7 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 7: Jednokotoučové rozřezávací pily na kmenové výřezy se strojním posuvem stolu a s ručním zakládáním a/nebo odebíráním Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 1870-8 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 8: Jednokotoučové omítací rozřezávací pily se strojně poháněnou jednotkou pily a s ručním zakládáním a/nebo odebíráním Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 1870-9 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 9: Dvoukotoučové pily pro příčné řezání se strojním posuvem a s ručním zakládáním a/nebo odebíráním Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 1870-13+A2 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 13: Vodorovné kotoučové pily s přidržovačem na řezání formátů Vydána: 1.10.2012
• ČSN EN 1870-14+A2 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 14: Svislé kotoučové pily na řezání formátů Vydána: 1.10.2012
• ČSN EN 1870-15 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 15: Několikakotoučové pily pro příčné řezání se strojním posuvem obrobku a s ručním zakládáním a/nebo odebíráním Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 1870-16 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 16: Dvoukotoučové pily pro pokosné řezání V-profilů Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 1870-17 Třídicí znak: 496130 Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 17: Ručně ovládané vodorovné kotoučové pily pro příčné řezání s jednou jednotkou pily (ručně ovládané radiální ramenové pily) Vydána: 1.5.2013
• ČSN EN 691-1 Třídicí znak: 496133 Dřevozpracující stroje – Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Část 1: Společné požadavky Vydána: 1.5.2013
• ČSN 75 0150 Třídicí znak: 750150 Vodní hospodářství – Terminologie vodárenství Změna : Z1 Vydána: 1.2.2013
• ČSN 75 0161 Třídicí znak: 750161 Vodní hospodářství – Terminologie v inženýrství odpadních vod Změna : Z1 Vydána: 1.2.2013
• ČSN 75 0250 Třídicí znak: 750250 Zásady navrhování a zatížení konstrukcí vodohospodářských staveb Vydána: 1.9.2012
• ČSN ISO 6107-7 Třídicí znak: 750175 Jakost vod – Slovník – Část 7 Vydána: 1.4.2011
• ČSN 75 2130 Třídicí znak: 752130 Křížení a souběhy vodních toků s dráhami, pozemními komunikacemi a vedeními Vydána: 1.2.2012
• ČSN 75 2410 Třídicí znak: 752410 Malé vodní nádrže Vydána: 1.4.2011
• ČSN 75 6101 Třídicí znak: 756101 Stokové sítě a kanalizační přípojky Vydána: 1.4.2012
• ČSN EN 476 Třídicí znak: 756301 Všeobecné požadavky na stavební dílce kanalizačních systémů Vydána: 1.8.2011
• ČSN 75 9010 Třídicí znak: 759010 Vsakovací zařízení srážkových vod Vydána: 1.2.2012

Seznam všech platných norem (pouze níže zmíněných vybraných řad) je na intranetu LČR v sekci Archiv LČR. – program sgArchiv IW – sekce normy.

Ivo Šlesinger