Homepage

Pokud někdy pojedete do Dyjákovic v okrese Znojmo a zamíříte na sever od této obce do lesa zvaného Šiml, dostanete se do míst, kde dominují topoly. Rostou zde klony topolů euroamericana. Těmto vyšlechtěným stromům však směle konkuruje topol šedý (Populus x canescens (Aiton) Sm.), který je přirozeným křížencem topolu osiky a topolu bílého (linda). Vznikl zde kříženec rychlého růstu, který má válcovitý rovný kmen a jemné větvení. Na rozdíl od vysazených klonů se zde topol šedý za jistých podmínek masivně přirozeně zmlazuje.

Je však tento nový druh stabilní i po genetické stránce? Jak mnoho jsou v této populaci zastoupeny geny lindy a kolik je v nich osiky? Proč zrovna zde rostou fenotypově nádherné stromy a jinde mají k dokonalosti daleko? Je vše zásluhou získaných genů či prostředím anebo obojí dohromady, a když, tak jakou měrou? Je lepší rozmnožovat topol šedý generativně nebo vegetativně? Jedná se o dobrou alternativu místo topolových plantáží? Bude o toto dříví na trhu dostatečný zájem? Jací škůdci mohou ohrozit jeho zdárný růst? Na kterých lesních typech je ještě vhodné tyto topoly pěstovat? Bude zkratka topolu šedého (TPE) figurovat v seznamu dřevin pro popis v lesním hospodářském plánu? Otázek je mnoho. Odpovědi na některé z nich se již pokoušíme nalézt i na Lesní správě Znojmo.

Na Lesní správě Znojmo hromadně odumírají jasany. Jako dobrá alternativa za chřadnoucí jasan se v oblasti luhu jeví místní populace topolu šedého. Topol šedý se přirozeně zmlazuje nejen na pasekách, ale i pod porostem. Nutno však dodat, že úspěch přirozeného zmlazení závisí na průběhu počasí v době klíčení semenáčků, a to zejména na vlhkosti. Protože na jaře zde nastávají pravidelně periody sucha, zmlazení probíhá nejčastěji tam, kde je půda chráněná stíny stromů. Pokud semenáčky přežijí suché periody, musí se ještě poprat s mezidruhovou a vnitrodruhovou konkurencí. Mezidruhovou konkurencí je v této oblasti zejména akát. Vnitrodruhová konkurence je však velmi prospěšná. Semenáčky, jak vidíme na výpěstcích ve školkách, jsou fenotypově velmi rozdílné, některé stromky mají více znaků podobných osice, jiné zase více znaků podobných lindě. Avšak v místě přirozeného výskytu se velmi rychle přirozeně vyselektují jedinci více podobní lindě. Později ve stadiu mlazin mnohdy dochází k odumírání topolů šedých pravděpodobně působením houbových patogenů. I tak zůstává na ploše dostatečný počet jedinců. Je otázkou, zda je třeba pomoci topolu šedému intenzivní prořezávkou, či nechat znovu vyselektovat nejodolnější jedince přirozenou cestou. Autor tohoto článku je spíše názoru, že je lepší s výchovnými zásahy nespěchat.

Umělá obnova tímto topolem má svá úskalí. Přestože zvěř na přirozené obnově topolu šedého prakticky neškodí, sazenice ze školek přímo miluje a je nutné je intenzivně chránit. Sazenice dobře prospívají na slunných stanovištích v luhu a potočních luzích až do 3. lesního vegetačního stupně. Na jiných stanovištích vhodných pro osiku již tak dobře neprospívají. Otázku vhodnosti stanovišť pro výsadbu je však třeba ještě prozkoumat. Z dosavadní praxe se jeví, že jsou lepší výsadby mezi 2-3 tis. ks/ha, také toto však musí být předmětem výzkumu, protože na Lesní správě Znojmo jsou zatím jen čtyřleté kultury. Rychlý výškový růst sazenic v příznivých podmínkách vede k nestabilitě sazenic. Při velikém sponu se korunky stromů nemohou navzájem podporovat a při větru nebo námraze se ohýbají a vyvracejí, takže je k nim nutné dávat kůly, což však k odolnosti stromků nepřispívá.

K záchraně a podpoře topolu šedého vypsalo Ministerstvo zemědělství grant, na kterém se podílí také náš podnik – Lesy ČR a který získal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. Na výzkumu se také podílí lesní školka Baroza, s.r.o. a Lesní závod Židlochovice nabídl prostory k založení semenné plantáže nebo matečnic. Doufáme, že se podaří úspěšně odpovědět nejen na výše uvedené otázky, ale odstraní se i mnoho dalších problémů a dojde tak k rozšíření tohoto křížence a k uplatnění jeho dřeva na trhu.

Ing. Přemysl Voborník
zástupce lesního správce, LS Znojmo