Úvodní stránka

Tisy – dlouhověké dřeviny

Tisy mají v našich podmínkách keřovitý nebo stromovitý vzrůst; dosahují výšky přibližně 15 metrů. Jsou považovány za dlouhověké dřeviny a vyskytují se často ve vícekmenných formách. Kůra tisu je zpočátku hladká, červenohnědé barvy, která se později mění až na šedočernou. Jehlice tisu mohou být až 3 centimetry dlouhé, na líci mají barvu temně zelenou, na rubu světlejší, vytrvávají 4 – 8 let. Tisy jsou převážně dvoudomé rostliny. Samčí i samičí květy, které vykvétají brzy zjara, vyrůstají obvykle na oddělených stromech. Semeno je zčásti obklopeno jasně červeným, dužnatým míškem. Tisu vyhovuje vlhčí stín až polostín s hlubší živnou půdou.

Dříve u nás tis rostl ve větším zastoupení než dnes. V současnosti se jeho původní populace vyskytují například na Křivoklátsku, v Lužických horách, Labských pískovcích, v předhůří Šumavy, v Povltaví u Štěchovic, na historickém rozhraní Čech a Moravy v oblasti Hřebečského hřbetu na Svitavsku, dále pak v Beskydech a v Moravském krasu.

Celá rostlina, kromě plodového červeného míšku, je pro řadu živočichů i pro člověka prudce jedovatá. Proto se mu v minulosti říkalo strom smrti. Jedovatost způsobuje směs alkaloidů zvaná taxin. Z historie je známa řada případů otrav dobytka, zejména koní.

Dřevo tisů: nejtvrdší a nejtěžší dřevo ze všech domácích jehličnanů

Za důvod významného úbytku tisu jsou považovány zejména mimořádné vlastnosti jeho dřeva. Nádherné, husté tisové dřevo se širokým červenohnědým jádrem a úzkou světlejší bělí je nejtvrdší a nejtěžší z našich domácích jehličnatých dřevin. Kdysi se mu říkalo „železné dřevo“, protože latě vyrobené z tisu prý vydrží déle než kovové tyče. Také nejstarší známý dřevěný předmět vyrobený rukou člověka – kopí, jehož stáří se odhaduje na 50 tisíc let – je z tisu. Kvůli své pružnosti bývalo tisové dřevo oblíbeno zejména na výrobu luků, kuší a dalších zbraní; v obdobích válek se dokonce stávalo nedostatkovým zbožím.

Tisy mají i svůj svátek, patří však mezi silně ohrožené druhy

Tis je jednou z mála našich domácích dřevin, které mají svůj svátek, respektive hned několik, v našem národním kalendáři. Je jím například 23. březen, kdy má svátek Ivona, dále 19. květen (Ivo), 7. červen (Iveta); jedná se o jména keltského původu, znamenající „tisový luk“ nebo také „válečník ozbrojený tisovým lukem“.

Dnes je tis zvláště chráněným druhem v kategorii silně ohrožený. Vzhledem ke své vzácnosti, obtížnému pěstování a nízkému ekonomickému přínosu byl dlouhou dobu při hospodaření v lesích v podstatě opomíjen. Teprve v posledních zhruba 20 letech probíhají snahy o jeho postupný návrat do našich lesů, v nichž je využíván na podporu biologické a estetické rozmanitosti. Lesy ČR dnes této dřevině věnují významnou pozornost a zajišťují ochranu a návrat tisů do našich lesů.

V Hradci Králové 27. února 2012

Zbyněk Boublík
Tiskový mluvčí Lesů ČR, s. p.
Tel.: +420 724 813 301,
E-mail: Boublik@lesycr.cz

Poznámky pro editory:

• Státní podnik Lesy ČR obhospodařuje více než 1,3 milionu hektarů lesního majetku (což představuje šestinu plochy ČR a zhruba polovinu lesů v ČR) a pečuje o více než 39 tisíc kilometrů vodních toků (tj. přibližně o jednu třetinu délky vodních toků a bystřin v ČR).
• Lesy ČR jsou držiteli Osvědčení o účasti v regionální certifikaci lesů systémem PEFC na celé výměře spravovaného lesa. Uvedené osvědčení je dokladem, že LČR v lesích hospodaří v souladu se schválenými standardy trvale udržitelného hospodaření.