Úvodní stránka

Setkáváme se s požadavky aktivistických organizací na zastavení obnovy starých lesů a zajištění ochrany všech porostů starších 120 let. Podle nás však tyto požadavky vycházejí spíš z pocitů a dojmů, než z odborných znalostí. Proto jsme sepsali 10 nejčastějších mýtů a vysvětlujeme, jaká je skutečnost.

Mýtus 1: Kácení lesů starších 120 let je třeba zastavit, jsou unikátní a nenahraditelné

V České republice se porosty obnovují v průměrném věku 115 let, bukové a dubové ještě později.  Takto „staré“ lesy tedy nejsou unikátní ani nenahraditelné, ale běžně se vyskytující, průběžně těžené a přirozeně či uměle obnovované. Podle Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství z roku 2021 je v České republice 9 % porostů tohoto věku a dalších 11,6 % ve věku 101 až 120 let. O staré lesy tedy nepřicházíme, protože průběžně dorůstají a nahrazují je stárnoucí mladší stromy. Skutečně cenné lesní porosty obvykle rostou v chráněných územích různé kategorie a hospodaření v nich se tomu přizpůsobuje.

Mýtus 2: Stát staré lesy dostatečně nechrání

Skutečně cenné lesní porosty rostou obvykle v chráněných územích různé kategorie a hospodaření v nich se tomu přizpůsobuje. Lesy ČR aktuálně ponechávají více než 5500 hektarů lesních porostů samostatnému vývoji, tedy bez lesnického zásahu a síť dalších bezzásahových oblastí připravují ve Východním Krušnohoří a jinde. Bezzásahovost ale má svá rizika. V lese ponechaném ladem totiž nelze zajistit bezpečnost lidí ani jejich majetku a rizikem jsou i požáry. Následky takového přístupu se odrazí v krajině, ale zásadně ovlivní i životy lidí.

Mýtus 3: Lesy ČR neposlouchají vědce ani odbornou veřejnost a kácí bez ohledu na ně; kácení starých porostů ohrožuje biodiverzitu

Kontinuální obnova a výchova lesa zvyšují druhovou pestrost porostu, odolnost i biodiverzitu celého lesního ekosystému. Tyto základní obnovní postupy doporučuje Adaptační strategie na změnu klimatu podpořená z Norských fondů, kterou zpracovali vědci z různých odborných institucí, a Lesy ČR ji začlenily do svých strategických dokumentů. Podle vědců jsou tedy právě tyto obnovní postupy nejúčinnějším nástrojem při adaptaci lesů na klimatickou změnu. Zastavení obnovy i těžeb vnímají zcela naopak. Dokládají to i výsledky aktualizace mapování biotopů bukových porostů Krušných hor zpracované Agenturou ochrany přírody a krajiny (2023), podle níž se díky citlivé obnově i pěstebním postupům kvalita porostů zlepšuje.

Mýtus 4: Lesům ČR jde jen o zisk

Lesy ČR se hlásí k aktivnímu lesnickému managementu v duchu trvale udržitelného lesnického hospodaření, což znamená péči o věkově i druhově pestré lesy na základě tří pilířů – enviromentálního, sociálního a ekonomického. Ty se vzájemně prolínají a Lesy ČR věnují všem třem stejnou pozornost. Udržovat lesní cesty, budovat v lesích altány, lavičky a odpočívadla, obnovovat studánky, stavět nové lesní nádrže, zadržovat vodu v krajině a nepožadovat od návštěvníků žádné příspěvky na údržbu lesa ani bezpečný provoz na cestách, je možné jen díky prostředkům získaným z produkce dřeva. Kromě toho podnik odvádí prostředky do státního rozpočtu, takže se z jeho zisku financuje třeba obrana státu, sociální dávky nebo nákladná léčba některých pacientů. Lesy ČR také podporují řadu sociálních a společenských projektů, činností a aktivit včetně aplikované vědy a výzkumu formou darů, sponzorské spolupráce a vlastní Grantové služby. Zpracování dřeva zkrátka není žádnou katastrofou. Vychází z lesních hospodářských plánů a je přirozenou součástí péče o les, který těžbou nezaniká.

Mýtus 5: Lesů stále ubývá, kácíte více, než vyroste

Lesů naopak stále přibývá. Podle tzv. Zelené zprávy od r. 1930 vzrostly celkové zásoby dřeva v lesích z 307 mil. m³ na téměř 700 mil. m³ (2021). Po zvládnutí kůrovcové kalamity se opět vracíme k běžnému hospodaření a zjednodušeně řečeno za rok vytěžíme méně dřevní hmoty, než přiroste. Děláme maximum pro to, aby hospodaření v lesích a produkce obnovitelného materiálu – dříví byla trvalá, tedy podle doporučení OSN o životním prostředí a rozvoji z roku 1992. Naše krajina je tak dnes historicky „nejzelenější“ od dob Marie Terezie.

Mýtus 6: Lesům je lépe bez zásahů člověka, obnovují se samy

Lesní ekosystém se určitě bez člověka obnoví, je ale otázkou, jak dlouho to bude trvat a k čemu pak člověku bude. Les ponechaný svému osudu bude jiný, než na jaký jsme zvyklí. Výrazně větší je riziko pádu stárnoucích stromů a velkých větví. Místo volného průchodu lesem se tak třeba houbaři budou muset vydat jen po značených cestách, v jejichž okolí vlastník nebo správce lesa viditelně nebezpečné stromy odstraní. V lese ponechaném ladem totiž nelze zajistit bezpečnost lidí ani jejich majetku a velkým reálným rizikem jsou i požáry. Fatální příklad v hospodářsky neudržovaných tuzemských lesích asi není třeba připomínat. Následky takového přístupu se odrazí v krajině, ale hodně ovlivní i život lidí.

Mýtus 7: Staré lesy jsou důležité pro adaptaci na klimatickou změnu

Staré stromy se hůře přizpůsobují změnám. A pokud jsou změny razantní a rychlé, porosty se rozpadnou. Naopak mladší stromy, které v měnících se podmínkách vyrůstají, odolají změně klimatu podstatně lépe. Lesy ve středním věku přirůstají nejvíce, vážou do dřeva uhlík, a tedy i pohlcují skleníkové plyny. Staré hospodářské porosty naopak přirůstají výrazně méně. Zhruba ve sto letech strom téměř přestává růst a tím i ukládat uhlík. Z mrtvého dřeva se pak uhlík ve velkém uvolňuje. Kontinuální obnova lesa je podle Adaptační strategie na změnu klimatu, strategického vědeckého dokumentu Lesů ČR, nejúčinnějším nástrojem při adaptaci lesů na klimatickou změnu, která je reálným problémem celé planety.

Mýtus 8: Lesy ČR ilegálně kácí staré stromy

Lesníci rozhodují o těžbě na základě konkrétních lokálních podmínek a vždy v souladu s legislativou, která je v Česku jednou z nejpřísnějších v Evropě. Každý vlastník lesa je povinen dodržovat parametry stanovující objem těžby, v zákonné lhůtě a do dvou let od těžby pak vytěženou plochu opět zalesnit. Parametry jsou nastavené tak, aby les odpovídajícím způsobem plnil své funkce. V hospodářských lesích se těží podle Lesního zákona v souladu se schváleným lesním hospodářským plánem. Úřady tedy není třeba žádat o žádné povolení. A pokud podezření existuje, ctěme zásady právního státu a presumpci neviny. Je to ostatně i jedna z hlavních zásad Lesů ČR v jednání s ostatními.

Mýtus 9: Staré lesy představují původní druhovou skladbu lesa, kterou je třeba zachovat

Je otázkou, kde je historická hranice původnosti porostů. Člověk totiž do dřevinné skladby lesa zasahuje už od středověku. Tam lze najít počátky trvale udržitelného lesnického hospodaření. Obnovované lesy většinou sázeli lesníci jako hospodářské porosty s cílem těžby. V dnešním dobrém stavu jsou tedy právě díky jejich péči a dlouhodobému odbornému hospodaření. Obnova také souvisí s úpravou dřevinné skladby. Jen „lesy nové generace“, smíšené a věkově i druhově bohaté, navíc o několika výškových patrech, se v krajině udrží a zvládnou kalamity i škůdce.

Mýtus 10: Pokud člověk vstoupí do lesa, tak na vlastní nebezpečí

Podle Lesního zákona skutečně každý vstupuje do lesa na vlastní nebezpečí. Kdo ale neviděl padat strom, těžko si dokáže takové nebezpečí představit. A v okamžiku, kdy si to uvědomí, je už zpravidla na jakoukoliv reakci pozdě. Proto musí vlastníci a správci porostů zbytečným rizikům a neštěstím předcházet. Do lesa se ročně vydávají stovky tisíc lidí. Lesy navíc často hraničí se soukromými pozemky i podnikatelskými objekty. Právě staré stromy starší 120 let se často vyvrací nebo zlomí, a nemusí mít viditelné defekty. Takové případy řeší Lesy ČR mnohokrát ročně. Zda tyto porosty obnovovat a předejít tak fatálním zraněním lidí nebo poškození majetku tedy není otázkou preference, ale nutnosti. 

PROTO je požadavek na zastavení plošného kácení porostů starších 120 let neodborný a také nezodpovědný.

Leták ke stažení v pdf zde.