Puštík obecný
Puštík obecný osídluje nejčastěji listnaté nebo smíšené lesy vyšších věkových stupňů při okrajích lesních celků. Méně početné jsou populace uvnitř lesa nebo ve vrcholových bučinách. Loveckým prostředím jsou především lesní okraje a navazující krajina s liniovými remízky nebo krajina parkového typu. Uvnitř lesních celků loví v přehledném terénu zapojených, nejčastěji listnatých porostů a na lesních mýtinách nebo podél cest a v průsecích.
Upřednostňuje lov na čekané, tj. sedí na vyvýšeném místě, a především sluchem vyhledává kořist. Vzhledem k nedostatku prostorných přirozených dutin rád přijímá nabídnuté budky s vnitřním minimálním rozměrem 25x30x40 cm a vletovým otvorem o průměru 12 cm. Ve větších budkách úspěšněji odchovává větší množství mláďat. Protože si hnízdo sám nestaví, je nutné na dno hnízdní budky vložit dostatek hnízdního materiálu (sena, slámy apod.).
Puštíkovníky je nejlépe instalovat do rozvolněných listnatých nebo smíšených porostů, nejméně 50 m od okraje lesa na kmen do výšky nejméně 5 m. Podobně jako u ostatních dutinových druhů orientace vletu ke světovým stranám není podstatná. Volný přílet ke hnízdišti bez větví okolních stromů usnadňuje dospělým ptákům ochranu hnízda před kunami.
Podle charakteru krajiny je vhodné budky instalovat rovnoměrně 1‑2 km od sebe. Protože puštík je sova, která si své teritorium proti příslušníkům svého druhu intenzivně hájí, nevytváří početnější uskupení hnízdících párů a vytváří rovnoměrně rozptýlenou populaci. Hustota hnízdících párů se odvíjí od převažující početnosti kořisti a v lesním prostředí dosahuje až 5 páru na 10 km2. Puštík obecný je v ČR nejrozšířenější sovou.