Úvodní stránka

NOVOHRADSKÉ HVOZDY

Demonstrační objekt, který zřídily LČR, s. p. na LS Nové Hrady dostal za úkol ukázat široké odborné i laické veřejnosti výsledky dlouhodobého pěstování smíšených lesních porostů s využitím přirozené obnovy. Tímto způsobem se na LS Nové Hrady hospodaří již déle než 40 let. Necháme tedy na každém jednotlivci, ať sám posoudí práci generací minulých, současných a snad i těch budoucích.

Vývoj lesního hospodářství

Hospodaření v lesích na Novohradsku má bohatou historii. Počátky systematického hospodaření spadají do let 1790-1804. S tím souvisí i první kroky v úsilí o rozsáhlejší zaměřování lesů. Docházelo k němu v souvislosti s postupujícím klučením lesů, kdy bylo třeba vyměřit poplatky za zemědělské pozemky a zjistit výměru hájemství a revírů.

Panství Nové Hrady tvořily tři lesní celky: Dolní Hvozd, Střední Hvozd a Horní Hvozd sestávající tehdy z 18 revírů. Doba obmýtní byla stanovena na 120 let. Bohužel se nám nedochoval přehled o zásobách a o únosné výši těžby.

První zmínka o pěstování lesů pochází z roku 1768. Pokyny tehdejších pěstitelů hovoří o ponechávání předrostů a výstavků do doby předepsané těžby. Byl kladen důraz na vypěstování kultur a výchovu mladých porostů. V roce 1839 bylo konstatováno, že podstatná část kultur byla obnovena přirozeně. Umělá výsadba se prováděla v chomáčcích tvořených 15 kusy semenáčků, které byly získávány vyrýpnutím náletových sazenic s balíkem. Byla rovněž využívána šíje do porostů. Počet jedinců při výsadbě v chomáčcích byl od roku 1872 snížen na 3 až 4 kusy ve sponu 1,5 x 1,5 metrů. Bohužel však stále převládaly smrk a borovice. Pro vylepšování starších kultur se používaly i odrostky listnatých dřevin. V Dolním Hvozdu sázely i do vyvýšených kopečků. Všude však převažoval záměr na dosažení maximální produkce s vysokým zastoupením smrku. Buková příměs se objevovala v omezeném rozsahu. Borovice tvořila v té době, stejně tak jako smrk, čisté porosty hlavně v oblasti Dolního Hvozdu. Jen místy byly přimíseny listnáče včetně břízy v náletech smrku, olše a osiky. V Dolním Hvozdě se později borovice vyskytovala na velkých plochách částečně se smrkem a jedlí, případně s bukem. Dub tvořil v té době zhruba 10% porostní skladby, ale vlivem zvěře se nezmlazoval.

Souvislé komplexy smrkových porostů, založené v letech 1790 až 1844 po velkoplošných holosečích řazených vedle sebe, byly silně ohrožovány větrem a sněhem, což vedlo k rozvrácení lesních porostů a k velkým hospodářským ztrátám. Bylo tedy zvoleno hospodářství porostní s možností vyšší pohyblivosti hospodaření. Porosty byly zpřístupňovány pro dopravu dříví a porostní stěny byly zpevňovány proti větru. V roce 1895 bylo u příležitosti exkurze České jednoty lesnické konstatováno, že: „díky založení náseků, rozdělení mýtosledů a dík vtroušenému buku nebylo žádných škod větrem a lze tedy považovati tento způsob hospodaření za zdařilý.“

Z historických záznamů vyplývá, že hospodářství porostní, označované později jako hospodářský způsob pasečný s postupem vedeným proti převládajícím větrům, bylo v lesích na Novohradsku využíván až do roku 1945. Obnova se prováděla jak umělou výsadbou sazenic na holinách po holosečích, tak přirozeně clonnými sečemi, neboť bohaté nárosty všech dřevin se objevovaly všude tam, kde byl omezen škodlivý vliv zvěře.

Z dochovaných záznamů dále vyplývá, že rozhodujícími činiteli, ovlivňujícími hospodaření v posledních 150 letech byly:

1. Stoupající zužitkování dříví po vybudování plavebního systému v roce 1783. Odbyt dříví se od původních skláren přesměroval na pilu Jakuli, která byla zbudována v roce 1852. Stejně tak ke zvýšení odbytu přispělo vybudování železnice z Českých Budějovic do Vídně. V tomto období bylo vybudováno také 300 km lesních cest.

2. Vysoké stavy jelení zvěře, která redukovala v porostech jedli, buk a ostatní listnáče. Vznikaly tak převážně čisté jehličnaté porosty, na horách smrkové a v nižších polohách borové. Škody zvěří byly hlavní příčinou rozhodnutí majitele panství pro založení obory. V roce 1850 zaujímala obora 1.800 ha, v roce 1876 byla zvětšena na 5.255 ha, a to v revíru Obora a části revírů Pohoří, Bělá a Hojná Voda. Škody působené zvěří dále narůstaly i mimo oboru. Tento stav trval až do roku 1945. V té době se zvěř v důsledku poškození oborního plotu rozšířila na celou oblast Novohradská. Její stavy kulminovaly v šedesátých letech.

3. Opakující se sněhové polomy působily ve zdejší oblasti větší škody než vichřice. Zejména v porostech, vzniklých v polovině 19. století z chomáčkových výsadeb, které byly přehoustlé a loupané, čímž docházelo ke snížení jejich stability. Na kalamitních plochách docházelo k zamokření půdy, které situaci ještě zhoršovalo. Ke konci 19. století bylo přikročeno k melioracím odvodněním.

4. Negativní vliv na hospodaření měly první i druhá světová válka, kdy v důsledku nedostatku kvalifikovaných lidí a poklesu pracovní morálky došlo ke snížení péče o les a snížila se i úroveň hospodaření.

5. Kolonizace dříve řídce obydleného území vedla v 18. a 19. století k růstu spotřeby produktů lesa. Obyvatelstvo páslo v lesích dobytek a hrabalo stelivo na úkor kvality lesní půdy.

Vývoj vlastnických vztahu a lesní hospodářské plánování

Hlavní část současné lesní správy Nové hrady náležela většinou jen jednomu majiteli, proto bylo hospodaření i v minulosti ucelené. Původními majiteli byli páni z Michalovic, od roku 1378 zde dominovali Rožmberkové. Mezi kolonizátory převažovalo především německy mluvící obyvatelstvo z alpských zemí. 6.února 1620 získal Novohradské panství Karel B. Buquoy de Longueval, baron de Vaux. Majetek byl této rodině zkonfiskován 6. října 1945 podle dekretů prezidenta Beneše.

V roce 1945 byly na území Novohradská vytvořeny lesní správy I. Horní Hvozd a II. Dolní Hvozd. V roce 1948 pak byly stanoveny lesní závody Horní a Dolní Hvozd, k nimž byly postupně přiřazovány lesy soukromé, lesy obcí, církve, družstev i společenství. V roce 1951 začaly přípravy na vypracování LHP pro oblast mimo hraniční pásmo na výměru 3.369 ha. V r. 1952 byla provedena další změna organizace, a to rozdělením celé oblasti na Správu lesního hospodářství a Lesní průmysl /Šumavský, Jihočeský později Třeboňský/.

V r. 1956 se změnila organizace lesního hospodářství tak, že byly znovu vytvořeny lesní závody Horní a Dolní Hvozd ze všech stávajících obhospodařovaných lesů, se sídlem v Nových Hradech. V r. 1971 vznikl sloučením obou lesních závodů nový lesní závod Nové Hrady s výměrou 28.829 ha lesní půdy. Vnitřní organizace byla upravena zřízením 6 lesních správ v r. 1973. Jedna ze správ náležejících do historického celku Horní Hvozd byla v r.1985 v důsledku pochybného rozhodnutí přiřazena k jinému LZ. Tento stav trval do r. 1992, kdy se nově zformovala organizace lesů a spolu s jejich transformací vznikla v rámci LČR, s. p. lesní správa Nové Hrady.

V současné době je lesní správa provozně rozdělena na 12 revírů. Její pracovníci obhospodařují cca 19.200 ha státního lesního majetku, a na cca 4.600 ha lesa vykonávají funkci odborného lesního hospodáře.

Původní měření a odhad lesů provedl v letech 1790 – 1804 v Novohradských lesích tehdejší nadlesní Adalbert Kastl. V roce 1844 pověřil majitel panství, hrabě Buquoy inženýra Wiliama Rowlanda vypracováním nového elaborátu pro řádné hospodaření v lese. Byla stanovena stoletá doba obmýtní pro horské lesy a osmdesátiletá pro lesy nižších poloh a současně byla založena síť rozdělovačích průseků. Podle tohoto plánu se hospodařilo do roku 1870, kdy byl na základě původních plánů vytvořen nový. Lesní hospodářské plány vyhotovené před druhou světovou válkou obsahovaly řadu opatření sledujících maloplošný způsob hospodaření a využívání přirozené obnovy porostů. V meziválečném období se plány řídily revizí provedenou podle záborového zákona č. 215/1919. Tehdy vznikla polesí Hranice, Jakule a Těšínov a byla převzata správou státních lesů. Pro zbývající revíry byly postupně vypracovány LHP v období let 1928 až 1932. Ty v podstatě stanovily hospodářský způsob pasečný s použitím úzkých sečí od severu až východu a skupinových sečí s využitím přirozené obnovy. Výsledky těchto postupů jsou dodnes v porostech patrné.

Pro polesí Hranice, Jakule a Těšínov na Buquoyském panství; Obora z panství Fúrstenberg; Hrdlořezy, Jílovice, Zborov z panství Schwarzenberg, byly vypracovány LHP na období 1927 až 1937. K jejich revizi a obnově již bohužel nedošlo.

Válečné hospodářství popřelo všechna dobrá předsevzetí. Došlo k neuváženým holosečím a posléze k prosvětlování porostů bez ohledu na dříve přijaté pěstební zásady. Negativní důsledky mělo rozdělení státních lesů na Správy lesního hospodářství a Podniky lesního průmyslu v období let 1952 až 1955.

Po roce 1945 byly na Novohradsku zpracovány lesní hospodářské plány pracovištěm pro hospodářskou úpravu lesů v Hluboké nad Vltavou. Cílem nových LHP byla konsolidace lesního hospodářství po válečném období a stanovení zásad hospodaření. S obnovami LHP bylo po druhé světové válce započato v r.1951 /do té doby platil nerespektovaný LHP z r. 1938 -není k dispozici/. Zahájený cyklus obnov LHP po 10 letech byl dodržován do roku 1988, kdy musela být platnost LHP zkrácena v důsledku mimořádných kalamit na 6 let, tedy do konce roku 1993. Současně platný LHP byl schválen pro období 1.1.1994 až 31.12.2003.