Popis
PONĚŠICE
Oborní chov vyžadoval již v minulosti odlišný způsob hospodaření v lesních porostech, ať se jednalo o druhovou skladbu (používání více plodonosných dřevin, zejména kaštanu, dubu a buku), nebo o zakládání a výchovu porostů (které se musely přizpůsobit tlaku zvěre).Pěstitelskému cíli, založení smíšených, stanovištně odpovídajících porostů, nebylo možno, hlavně s ohledem na oborní chov, vždy vyhovět. Na téměř polovině plochy Poněšické obory bylo často přistupováno k intenzivním holosečím. Volné plochy byly následně využívány jako pastviště pro vysokou zvěř.Těžby, stejně jako probírky, se s ohledem na loupání zvěří prováděly hlavně v zimním období. Větve a probírkový materiál se ponechaly nezpracovány ležet 2 – 3 měsíce pro ohryz zvěří. V lesních hospodářských plánech z padesátých let jsou uváděny takzvané zvěrníky, což jsou místa s měkkými dřevinami sloužícími k okusu zvěři.Smíšené porosty bylo možno zakládat pouze v oplocení, protože všechny dřeviny (vyjma SM) byly vysokou zvěří okamžitě zničeny. Zakládání porostů po holosečích bylo prováděno převážně smrkem, pouze na nejlepších stanovištích se sázely dubové odrostky chráněné proti zvěři rozsochami.V přestárlých, mezernatých a zabuřeněných porostech, kde se již ani při oplocení nedalo počítat s přirozeným zmlazením, byly zakládány četné bukové a jedlové skupiny.Přirozené zmlazení bylo podporováno na všech vhodných místech. K vylepšování se používala douglaska a vejmutovka.