Úvodní stránka

Revír Poněšice má zhruba tvar nepravidelného obdélníku, jehož nejkratší jižní stranu tvoří silnice v úseku Hluboká n. Vit. – Chotýčany. Dále pokračuje východní hranice po silnici Chotýčany – Drahotěšice. Odtud pak směrem na Vlkov k řece Vltavě. Západní strana je ohraničena Vltavou směrem k Hluboké n. VLt. Území zasahuje do přírodní lesní oblasti č. 10 – Středočeská pahorkatina. Nachází se v nadmořské výšce 450 – 550 m n.m., ve 4. bukovém lesním vegetačním stupni. Průměrná roční teplota je 7,6° C, průměrný roční úhrn srážek činí 660 mm. Geologické podloží tvoří dvoj s lidé ortoruly.

Celková výměra obory je	1.550 ha
z toho půda porostní	1.443 ha
louky, pastviny a políčka pro zvěř	76 ha
vodní plochy	2 ha
ostatní plochy	29 ha

Obora Poněšice sestává ze smíšeného lesa se zastoupením SM 48 %, BO 2 %, JD 1 %, MD 1 %, BK 28 %, DB 14 %, LP 3 % a ostatní listnáče 3 %. Celkem jehličnaté dřeviny 53 %, listnaté 47 %. Z ostatních dřevin převládá kaštan – jírovec maďal. Část porostů je rozpracována holosečným, část podrostním způsobem. Revír je proložen oborně pastevním typem lesa – což je les, ve kterém je dlouhodobou výchovou nebo umělou výsadbou založená část porostu, charakterizovaná řídkým sponem dřevin (většinou KS a DB) umožňujícím dosažení bohatého bylinného patra. Zvyšuje se tak přirozená úživnost a estetická hodnota honitby. Po roce 1985 došlo vlivem nevhodného výběru při odstřelu k tomu, že převládla zvěř v l. a II. věkové třídě. Zároveň se zvýšil základní kmenový stav jelení zvěře až na 400 kusů. To se promítlo ve vysokých škodách na lesních porostech a v ohrožení genových základen lesních dřevin. Ve druhé polovině 80. let tohoto století byly vydány tehdejším rezortem Ministerstva lesního a vodního hospodářství komplexní prováděcí projekty k realizaci „Opatření k záchraně a reprodukci genofondu lesních dřevin“. Součástí těchto projektů byly i náměty na zřízení tzv. genových základen podle jednotlivých pěstebních oblastí. Tomuto zpracování projektů předcházelo venkovní šetření Lesprojektu ve všech regionech. Jeho výsledkem byl návrh na zřízení genových základen (GZ), které jsou definovány jako původní lesní porosty nebo lesní porosty s významným podílem původních lesních dřevin takové rozlohy, která postačuje k udržení genetické proměnlivosti populace, které jsou při vhodném způsobu hospodaření schopné autoreprodukce. V oboře Poněšice byly v původním návrhu vytypovaný 3 genové základny o výměře cca 1.200 ha pro dřeviny: smrk, buk, dub, javor klen, jasan a lípu. Z genetického hlediska jsou v této GZ nejcennější zbytky původního smrku středního Povltaví, který je vynikajícího růstu a kvality a výborně se osvědčuje v řadě provenienčních pokusů (Šindelář 1989). Rovněž populace buku lesního jsou již experimentálně ověřeny a vyznačují se vysokou produkcí a kvalitou. Vysokou kvalitou se prezentuje i lípa malolistá a v několika porostech i dub letní. Výjimečnost této GZ spočívá v tom, že v rámci jihočeského regionu se pouze na LS Hluboká (na poměrně malé rozloze) vyskytuje tak široké druhové spektrum lesních dřevin v požadované kvalitě. Rozloha GZ hlavních dřevin je následující:

SM	329,9 ha
DB	199,6 ha
BK	380,1 ha
LP	40,5 ha

Do již zmiňovaného širokého spektra dřevin patří také JD, BO, MD, DG, KL, JS, KS, OL, VB, JV, HB, JL a JR. Tato výjimečnost území však byla celá desetiletí negativně ovlivňována neúměrně vysokými stavy jelení zvěře. V důsledku toho se dosud prakticky nepodařilo v potřebné míře reprodukovat původní smrk. Holosečný způsob hospodaření v 70. letech s následným postupem kalamit zredukoval i výskyt kvalitních porostů buku. Přesto však u této dřeviny zůstaly zachovány kvalitní porosty starších věkových tříd, zejména v odděleních 337 a 350. Dosud kompaktní a kvalitní zůstaly zachovány smíšené porosty buku, dubu a lípy v odděleních 335, 336, 348, 351. Jedná se převážně o porosty 5. až 7. věkové třídy. Celá řada ostatních porostů mladších věkových tříd svým současným zdravotním stavem nedává dostatečnou záruku kontinuity bývalých kvalitních bukových porostů. Přestože tyto porosty vznikly přirozenou obnovou, byly následně silně poškozeny ohryzem a loupáním jelení zvěří. Jejich produkční hodnota je výrazně snížena, nicméně z hlediska zachování genetických vlastností cenné jsou. Velkým problém této GZ byla výchova porostů. Cílevědomá výchova již od stadia prvních prořezávek nebyla prakticky nikdy prováděna. Výchovné zásahy spočívaly pouze v odstraňování poškozených jedinců, převážně podúrovňových, což ještě umocňovalo nekvalitu jedinců v úrovni. Tento způsob výchovy přežíval ještě v roce 1994. Odstraňováním poškozených jedinců sice dochází ke zlepšení optického stavu, avšak kvalita a stabilita porostů tímto způsobem zlepšována není. Při revizi hospodaření v genových základnách v roce 1995 byly tyto skutečnosti zváženy. Následně bylo navrženo vyjmout z GZ ty porosty, jejichž poškození je již tak závažné, že nebudou schopny do budoucna splňovat požadavky na ně kladené. Celkově byla výměra GZ snížena o 306 ha. Během posledních několika let byla zrealizována řada opatření v oblasti mysliveckého hospodaření včetně výrazného snížení stavů jelení zvěře. Nastoupený trend se začal příznivě projevovat odrůstáním bukových nárostů a počínajícím se zmlazováním lípy malolisté. Rovněž škody ohryzem a loupáním jsou minimalizovány. Otevřená nadále zůstává problematika smrku a dubu. Názorným příkladem porostu poškozeného zvěří je lokalita „Kameniště“ odd. 347. Ta je svou polohou oblíbeným stávaništěm a krytem jelení zvěře. Vzhledem ke 100% poškození této lokality je účelné využít její oblibu zvěří a nesměřovat zvěř do jiných, méně nepoškozených lokalit. Pestrost pícnin, senáže, jadrná krmiva, dužina a pravidelné denní přikrmování zajišťují dostatečné množství potřebných látek a prvků pro zvěř. Tím se snižuje tlak zvěře na okus, ohryz a loupání.

Obnova porostů

Do budoucna se předpokládá obnova bukových a dubových porostů podrostním způsobem. Především pak sečí skupinovou clonnou zevnitř porostu s postupným uvolňováním nárostů. Případně chybějící meliorační a zpevňující dřeviny budou doplněny umělou obnovou. Důsledně je třeba provádět výchovné a přípravné seče s cílem zkvalitnit porost. Při nich se z porostu odstraňují netvářně, poškozené a úrovňové stromy utlačující koruny cílových stromů. Cílem uvolnění korun nejkvalitnějších cílových stromů je podpora jejich fruktifikace a vytvoření vhodných podmínek pro následnou přirozenou obnovu. Nutné je také důsledné, včas prováděné rozčleňování porostů vyklizovacími liniemi a vytváření optimální velikosti pracovních polí. V kompaktních smrkových porostech se bude pracovat přípravnými sečemi za účelem zkvalitnění porostu a zvýšení fruktifikace. Cílem je postupné clonění ve skupinách uvnitř porostu a následné uvolňování zmlazení. Po uvolnění dojde k doplnění o poloodrostky buku, dubu a dalších listnáčů, l zde je nutné rozčlenit porosty vyklizovacími liniemi a vytvořit trvalá pracovní pole. V době semenných let je vhodné spolupůsobit mechanickým zraňováním půdního povrchu, aby byly vytvořeny podmínky pro přirozenou obnovu. Tuto metodu je nutno kombinovat s utlumením nežádoucí buřeně přípravkem Roundup. Rozvrácené porostní zbytky je nutno podle plošné velikosti těžebně upravit s využitím skupinových podsadeb zevnitř porostů. Žádoucí je doplnění listnáčů, eventuálně jedle. Platnost LHP od roku 1991. Informace u jednotlivých zastávek jsou uvedeny takové, jaké byly v roce 1997.