Popis
HISTORICKÝ ÚVOD
Lesní semenářství vzniklo v souvislosti s rozvojem holosečného způsobu hospodaření a se zaváděním smrkových a borových monokultur. Semena se sice sbírala již v 16. století, ale ne pro lesnické účely, spíše pro pěstování okrasných dřevin pro parky a sadovnické účely.
Koncem 18. století, kdy docházelo k systematickému a plánovitému mýcení lesů (holosečnému způsobu hospodaření) a bylo třeba tyto vykácené plochy zalesnit, zvýšil se zájem o lesní osivo, především smrk a borovici. Požadavky na osivo se zvyšovaly tak, že bylo požadováno každoročně. Pokud byly káceny původní smrkové a borové porosty, šišky se sbíraly a luštily po domácku, jen pro vlastní potřebu. Smrk a borovice byly zaváděny i do míst, kde původně nerostly, to je do oblastí listnatých dřevin, takže potřeba lesního osiva rostla. Dosavadní způsoby sběru a luštění byly již nedostačující. Proto koncem 18. století začaly vznikat první semenářské závody, které zaznamenaly největší rozvoj v polovině 19. století. Nejstarší luštírna byla založena Conradem Applem v německém Darstadtu v roce 1789. Na našem území byl první semenářský závod (Pošumavská luštírna) založen v roce 1910, E. Rechtsem v Českých Budějovicích. Luštírna vznikla rekonstrukcí místního pivovaru a měla kapacitu cca 500 tun šišek za rok. V letech 1946 – 48 vznikl semenářský závod v Janovicích u Rýmařova a to rekonstrukcí starého pivovaru.
Na Slovensku má svou tradici semenářský závod – Semenoles – v Liptovském Hrádku již od r. 1920. V šedesátých letech byl přebudován na semenářský závod, který slouží ke zpracování šišek a plodů pro celé Slovensko.
Majitelům nově vzniklých luštíren šlo většinou o zisk. Nejlevnější surovinu získávali v době bohatých úrod, kdy se šišky sbíraly téměř všude. Nejčastěji ovšem tam, kde to šlo bez obtíží. V případě neúrody v jedné zemi byly šišky nakupovány v zahraničí z neznámých porostů. Není proto vůbec divu, že porosty, které vznikly z takto získaných semen, byly často netvárné, pomalu rostly, byly málo odolné biotickým a abiotickým činitelům. Teprve po zjištění těchto skutečností se začala věnovat pozornost původu osiva.
V našich podmínkách se snahy o zavedení znalosti původu osiva, t. j. aby sběr semen lesních dřevin byl prováděn jen z kvalitních porostů, datují k roku 1927, kdy Dr. Ing. G. Vincent z Výzkumného ústavu pro pěstování lesů a lesnickou biologii v Brně vypracoval konkrétní směrnice. Nedostatkem těchto směrnic byla jejich omezená platnost jen pro státní lesy, kterých bylo v té době pouze 15 %. To byl také důvod, proč se všeobecně příliš neujaly.
První období lesního semenářství bylo tedy zaměřeno převážně na technologii zpracování šišek. Později se začala věnovat větší pozornost kvalitě osiva a přistupovalo se k vyhledávání vhodnějších způsobů ošetřování osiva po sběru, hlavně jeho skladování. Začala se zjišťovat i vnitřní kvalita osiva, energie klíčeni, absolutní hmotnost, klíčivost ap. V další etapě lesního semenářství se začal preferovat genetický základ osiva, reprezentovaný uznanými porosty, později se přistupuje ke šlechtění dřevin.
Luštění šišek a skladování osiva je prováděno jako služba Semenářského závodu vlastníkům lesa. Každý vlastník lesa je, na základě vyhlášky č. 82 Mze – o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin, zodpovědný nejen za původ osiva, ale také za množství osiva tak, aby měl dostatek i v době mezi semennými roky.
Hlavním úkolem lesního semenářství se postupně stalo zajištění dostatečného množství osiva co nejvyšší genetické hodnoty všech požadovaných druhů dřevin pro každoroční výsevy. Semenné roky se neopakují každoročně, např. u naší hlavní dřeviny – smrku, se semenné roky opakují po 10 letech (v poslední době: 1971, 1980, 1992). Obdobně u hlavních listnatých dřevin BK, DB se úrody opakují po 3-5 letech. U semen s vysokým obsahem vody je situace v oblasti skladování a přechování osiva složitější. Tyto dřeviny si přirozenou životnost podrží pouze půl roku.
O výstavbě centrálního Semenářského závodu v Týništi n. O. bylo rozhodnuto na počátku šedesátých let. Duchovním otcem byl ing. František Kotyza, pracovník MLVH.
Důvody, které vedly k rozhodnutí o zbudování centrálního semenářského závodu, který měl zpracovávat semennou surovinu pro celé Čechy a Moravu byly:
zvyšující se potřeba osiva- zastaralost zařízení tehdejších semenářských provozů
- nevyhovující pracovní a hygienické podmínky – prašnost, práce v horkém prostředí na hvozdech, ruční manipulace se šiškami
- neodpovídající zpracovatelská kapacita stávajících luštíren, např. v době velké úrody smrku v letech 1958/59 bylo nutno více než 2000 tun šišek luštit na lesních závodech
- nevyhovující podmínky pro dlouhodobé skladování osiva – sklepní prostory bez možnosti regulace teploty. Tak se stalo, že po velké úrodě smrku v letech 1958-59 neměly lesní závody již v letech 1965-70 potřebné osivo smrku a čekalo se na novou úrodu.
- požadavky na završení prováděné genetické klasifikace lesních porostů – Směrnice z r. 1966 – a vytvoření zpracovatelské kapacity, která by byla schopna požadavky a cíle genetické klasifikace zajistit v semenářské praxi.
Investiční záměr počítal s roční zpracovatelskou kapacitu 2000 – 2500 tun šišek, jednorázovou kapacitu skladu cca 800 tun šišek a kapacitou klimatizovaného skladu 50 – 60 tun.
Součástí projektu byla potřebná mechanizace pro příjem a skladování šišek, tak aby byly namáhavé práce s uskladněním a provětráváním šišek ve skladu omezeny na minimum, při luštění se měla vyloučit práce v horkém prostředí.
Investorem nového závodu byl podnik Státní lesy, průmyslové výrobny Chrudim a odpovědným pracovníkem byl pan Ludvík Tměj. Investiční úkol a technologickou část řešil Státní ústav pro typizaci a vývoj zemědělských a lesnických staveb Praha. Zpracovatelem projektové dokumentace stavební části byl Agroprojekt Praha. Dodavatelem stavební části byl Stavební závod Státních lesů Hradec Králové a technologické části Strojárně statných lesov Slovenská Lupča. Dodavatelem technologie kotelny byly firma GEUL ze SRN, olejové hospodářství dodávaly Adamovské strojírny. Výstavba byla započata v r. 1965. Roku 1971 byl zahájen zkušební provoz a v následujícím roce proběhla kolaudace objektu. Dnem 1.1.1971 byl rozhodnutím podnikového ředitele Státních lesů, průmyslové výrobny Chrudim zřízen Semenářský závod v Týništi nad Orlicí, jako organizační jednotka tohoto podniku.