Týdeník Respekt – rozhovor s novým šéfem státních lesů Tomášem Pospíšilem o tom, proč v lesích hynou miliony stromů a kudy z kalamity ven
Chce to čas
Sucho a kůrovec letos v lesích způsobily nevídané problémy. Ministr životního prostředí mluví o největší krizi za 200 let. Vidíte to podobně?
Spíše ano. Mluví se o největší kalamitě od dob Marie Terezie, kdy se s dnešním typem hospodaření a ochrany lesa začínalo. Jen je třeba mít na paměti, že od konce 18. století se naše lesy samozřejmě hodně proměnily. Tehdy jich byla zhruba polovina a byly naprosto zdecimované.
Kdo viděl dnešní holé stráně Jeseníků, možná by neváhal použít slovo „zdecimované“ i nyní, nemyslíte?
Ano, pokud jde o rozměry současné kalamity, tak ta je skutečně mimořádná. Ale těch 200 let je určitá mediální zkratka.
V čem?
Právě v tom, jak se lesy rozrostly. Jejich dnešní plocha je největší v historii. Také je třeba říct, že byly i větší kalamity. Po první světové válce padlo kvůli škůdcům přes 100 tisíc hektarů lesa, v sedmdesátých a osmdesátých letech imise zničily přes 80 tisíc hektarů. My teď po pěti kalamitních letech máme holiny na 40 tisících hektarů. Z tohoto pohledu tedy dnešní stav ještě není nejhorší. Ale rozhodně ho nechci bagatelizovat. Hrozba dalšího šíření je obrovským rizikem.
Spletli jsme se
Zkuste tedy sám shrnout, v čem ten příměr s 200 lety platí. V čem jsme na tom nejhůř?
V množství poškozených stromů, v rozsahu zasaženého území a zejména v hrozbě dalšího šíření. Zhruba polovinu českých lesů tvoří smrky a z velké části jde o smrky na nepůvodních stanovištích, mimo jejich přirozené prostředí ve vyšších polohách. Roste i věk stromů a tím klesá jejich odolnost. Jsou náchylnější ke škůdcům, což se plně projevuje při dnešním nástupu klimatické změny. Ta zatěžuje i jiné dřeviny, ale u smrku je to nyní nejvíce vidět.
Čili stručně řečeno – příliš mnoho smrků?
Zjednodušeně řečeno ano. Ale pokud chceme hledat viníky, tak je znovu třeba vnímat kontext doby. Dnešní vzrostlé smrky jsou staré 70, 100 i více let. V jednom lese se vystřídá několik generací lesníků a já nyní těžko mohu těm před námi vyčítat, že zakládali ve velkém smrkové porosty. Z jejich pohledu to vypadalo jako správné rozhodnutí.
Těm, kteří tu byli před 100 lety, nikdo nic nevyčítá. Sám ale určitě znáte řadu lidí, kteří k odklonu od smrků vybízejí posledních deset dvacet let. Není načase uznat, že toho skutečně šlo udělat víc i v nedávné době?
Samozřejmě jsou věci, které člověk vždycky může dělat lépe. Můžu vám ale doložit, že už dvacet let při obnově lesa převažuje výsadba listnatých dřevin, a to velmi výrazně. Jenže my za rok vykácíme a obnovíme jen jedno procento celkové plochy. To je tempo, které je trvale udržitelné – odpovídá tomu, jak stromy dorůstají. Dvacet let je příliš krátká doba.
Nebude třeba zrychlit, když dnes při kalamitě odumírají miliony stromů ročně?
Ano, to je samozřejmě druhá věc. Jsme v situaci, kdy nám odcházejí větší plochy a musíme na nich obnovit les rychleji. My ale proti tomu tlumíme těžbu jinde. Nemůžeme několik let těžit například dvojnásobné množství a pak nic.
Ještě před nástupem do funkce jste mluvil o tom, že dnešní stav není nutné brát jen jako apokalypsu, ale že jde zároveň o příležitost k reflexi. Co by se v rámci zmíněné reflexe mělo zlepšit?
Pro obnovu lesa je teď třeba využít všech sil, které má sama příroda. Musíme také začít rychleji s podsazováním starších porostů tak, aby tam nové dřeviny byly s předstihem a les měl pestrost nejen druhovou, ale i věkovou. My lesníci dnes máme mnohdy zafixované tradiční postupy obnovy, ale vědění je mnohem dále a měli bychom z toho více čerpat.
Proč se to nedělo dřív? I laik přece vidí, že kdyby se v Jeseníkách začaly vzrostlé smrky „podsazovat“ něčím jiným dřív, nemusely tam teď být místo lesů holé stráně.
Česká společnost obecně byla trochu skeptická k tomu, že klimatické změny vůbec probíhají. I my lesníci, stejně jako vlastníci lesů, jsme byli příliš konzervativní. Uklidňovali jsme se, že nástup suššího a teplejšího počasí je jen krátkodobý výkyv, který třeba nebude mít tak fatální důsledky. Poslední roky nám však ukazují něco jiného. Kromě toho je nutné vědět, že podsadby samy o sobě nejsou jednoduchá ani levná záležitost. Můžeme být rádi, že k nim v některých lokalitách došlo.
Hrajeme na nulu
Není problém v tom, že váš podnik je dlouhodobě veden primárně k tomu, aby vydělával peníze, a že ostatní věci se vždy řešily až poté?
Lesy ČR vznikly před 25 lety. Dnešní rozsáhlé smrkové porosty vznikaly dlouho předtím, takže my pracujeme s tím, co nám zanechaly předchozí generace. Les se opravdu nedá změnit za dvě desetiletí. Teď je třeba, abychom zakládali lesy stabilnější a aby jejich funkce byly vyrovnané po stránce produkční i mimoprodukční.
Chcete naznačit, že teď vyrovnané nejsou? Že ta produkční má navrch?
Jsou oblasti, kde převládá jedna funkce, jinde převládá jiná.
V Japonsku je „hospodářsky“ řízeno jen kolem deseti procent lesů. Zbytek se spravuje jako příroda a stát to podporuje dotacemi. V Česku je to naopak. Japonsko je možná extrém, ale není i u nás čas trochu pozměnit zadání, co vlastně od lesů chceme?
Nejsem schopen vám říct, jak to mají v Japonsku. Ale rozumím tomu, že jak společnost bohatne, mění se i nároky na to, jaké funkce má les plnit. Pokud je společnost chudá, preferuje záležitosti ekonomické. Když začne bohatnout, bude více preferovat ty ostatní. To je přirozený vývoj a těžko posoudit, jestli už jsme dospěli do stavu, kdy svoje preference začneme měnit. Já věřím, že ano.
Přál byste si, aby se zadání změnilo?
Zadání vytváří vlastník a vlastníkem je Česká republika. Nejde o to, co vymyslí jeden člověk nebo malá skupina lidí. Je třeba se dohodnout. Myslím, že dnes již diskuse intenzivně probíhá a že možná opravdu přišel čas na změnu.
Jak byste si ji představoval?
Jak jsem říkal, je nutné zachovat všechny funkce lesů ve vyváženém stavu. Není nutné rezignovat na produkci dřevní hmoty. Můžeme však více využívat přirozené procesy a tím dosáhnout přírodě bližšího způsobu hospodaření, což nám bude garantovat i plnění těch ostatních, mimoprodukčních funkcí. Snížíme náklady, a přesto zachováme tržby. Les je schopen si na sebe dlouhodobě vydělat.
Státní lesy ale dnes nevydělávají jen „na sebe“. Za posledních pět let si od vás vláda stáhla 30 miliard, je to tak?
Ano, v letech 2013–2017 jsme do fondu zakladatele odvedli 29 miliard korun. Nešlo však jen o výdělek za pět let, šlo i o nerozdělený zisk z předchozího období. Předtím v podstatě neexistoval mechanismus, kterým by bylo možné převést náš nerozdělený zisk do státního rozpočtu. Proto byl zřízen fond zakladatele, kam byly tyto peníze deponovány.
Troufáte si řídit podnik podle vašich ideálů a vedle toho dál odvádět miliardy? Jdou obě tyto věci dohromady?
To hodně závisí na vnějších vlivech, hlavně na ceně dříví. Řekl bych to tak, že lesy by měly zůstat v majetku státu ve stávajícím rozsahu, že jsme schopni jejich stav postupně zlepšovat a udržet je přitom v hospodářské nezávislosti.
Co to znamená? Nebýt ve ztrátě?
Přesně tak.
Odvádět státu nulu, nebo 29 miliard je však velký rozdíl.
Ano, ale my jsme v situaci, kdy tu máme kvůli kalamitě nejnižší cenu dříví v historii. Proti loňsku spadla zhruba o 30 procent. Ve stejné situaci jsou i jiní vlastníci, u nás i v okolních zemích.
Letos tedy připravujete vládu na to, aby s žádnými penězi nepočítala? Zvenčí se kalamita jeví tak, že možná padají ceny, ale zas máte na prodej víc dřeva.
To rozhodně nemáme, protože jsme zastavili úmyslné těžby v nekalamitních oblastech, abychom dále nezahlcovali trh. Z hlediska hospodářského výsledku to tedy v několika následujících letech nebude vůbec jednoduché. Zvyšujeme rozpočet na kalamitní těžbu, asanaci a skládkování dříví. Narůstají nám také režijní náklady spojené s nabíráním nových lidí, které kvůli kalamitě potřebujeme. Hledáme úspory, ale pro letošní rok jsme museli začít jednat se zakladatelem o přehodnocení finančního plánu.
Platí, že kvůli penězům mimo jiné odkládáte stavbu nového sídla, slibovanou největší dřevostavbu v zemi?
Ano, v tuto chvíli je tato věc pozastavena. Běží pouze dokončování projektové dokumentace a příprava stavebního povolení, ale zakázku na samotnou výstavbu vyhlašovat nebudeme. Počkáme podle vývoje naší finanční situace.
Můžeme už leda brzdit
V únoru jste si pro letošní rok nalajnovali čtyři scénáře vývoje podle počasí. Zatím jsme někde mezi tím, čemu říkáte „pesimistická“ a „mimořádně pesimistická“ varianta. V obou má počet odumírajících stromů dál stoupat, je to tak?
Ano, klimatická situace se letos nevyvíjí dobře. Po mrazech v březnu jsme přešli téměř ihned do léta. Počasí nahrávalo škůdcům, naopak bylo nepříznivé pro jarní pěstební práce a pro zalesňování. Rychle vysychala půda, kvůli nedostatku sněhu se nedoplnily zásoby spodní vody. Letošní jaro v žádném případě nebylo příznivé. Podle odhadu za všechny vlastníky se může kalamita letos týkat šesti až sedmi milionů stromů.
Co se tím změní z pohledu návštěvníků lesa? Na co se mají připravit?
Pro nás je nyní prvořadým úkolem dříví zpracovat, asanovat a dostat z lesa. V některých lokalitách tedy bude návštěvníky i obyvatele obtěžovat zvýšený pohyb techniky a odvozních souprav. Bohužel se někde dočasně změní i krajinný ráz. Ubude míst pro sběr lesních plodů, lokálně to může mít i závažnější vliv na nedostatek vody v krajině. Tyto jevy ale, věřím, budou pouze dočasné, protože do všech oblastí se nám les vrátí. Bude jiný, ale bude tam. Krajina i bez našeho přičinění zaroste. Naším úkolem bude přizpůsobit to našim potřebám a celý proces urychlit.
Koncem května jste prohlásil, že pokud se počasí nezmění, tak už kalamitu nepůjde zastavit, leda zpomalit. Bude se tedy šířit dál, do dalších oblastí?
Ano, pokud nám výrazným způsobem nepomůže počasí, tak naše snahy další šíření mohou jen zmírnit, ale nikoli zastavit. Dnes skutečně čelíme extrémní situaci. Pojem „kůrovcová kalamita“ nemám rád, nevystihuje ji v celé šíři. Hodí se spíš na popis situací po větrných polomech, třeba na Šumavě. My však teď řešíme souběh mnoha jevů v lesích pod chronickým stresem, tedy problém jiného rázu podobný spíš tomu, co se dřív dělo v Krušných a Jizerských horách kvůli imisím.
Vy jste do centrály Lesů ČR přišel právě z Jeseníků, kde je epicentrum kalamity. Nemůže někdo namítat, že z kozla udělali zahradníka?
Může to tak vypadat, ale věřím tomu, že čas ukáže situaci i z jiné strany.
Už víte, jaké z té situace v Jeseníkách plyne ponaučení?
Že sytý hladovému nevěří. Lesníci si myslí, že když budou s kůrovcem bojovat tak, jak byli zvyklí, nemůže se jejich lesu nic stát. To ale není pravda – v Jeseníkách jsme viděli, že konvenční postupy přestávají být účinné a průběh kalamity může být velmi rychlý. Je třeba včas posílit kapacity v ohrožených místech, naučit se vyhledávat napadené stromy v raném stadiu vývoje brouka a důsledně dbát na včasné zadání a zpracování dříví.
Přijdou kromě těchto akutních kroků i nějaké hlubší změny? Dnešní špatný stav se často dává do souvislosti s tím, že práce v lesích se převedly na privátní firmy a vy jste se stali jejich rukojmími. Na kalamitu nestíhají dost rychle reagovat, navíc si vždy budou hlídat svoje zájmy, které nemusí být pokaždé plně v souladu s péčí o zdraví lesa. Vidíte nějaký prostor pro změnu nebo pro zlepšení?
Naši dodavatelé se dnes potýkají s nedostatkem pracovních sil, stejně jako bychom se potýkali my. Je však nutné říct, že úpravy obchodního modelu budeme intenzivně diskutovat, abychom ve vztahu ke kalamitním situacím mohli být pružnější a akceschopnější.
Další věcí je přejít při správě lesa na náročnější západní standardy. Ministr zemědělství již uznal, že místy by se mohlo začít hospodařit podle přísnějšího ekologického certifikátu FSC, ale udělal to až poté, kdy firmy jako Ikea začaly otevřeně vyhrožovat, že jinak české dříví nebudou kupovat…
Zlepšení musí nastat zejména tím, že budeme obnovovat lesy druhově bohatší. Ale nemyslím si, že jedinou zárukou je certifikace FSC. Jsme nyní v kontaktu se standardizační komisí FSC a diskutujeme pravidla pro Česko s ohledem na lokální podmínky. Přechod bude záležet na dohodě s naším zakladatelem.
Často se mluví také o tom, že je potřeba snížit stavy zvěře, které je moc, což vyhovuje myslivcům, ale ne stromkům, které zvěř sežere. Sám jste to nedávno naznačil. Změní se něco?
Je pravda, že zvěř je v tuto chvíli v podstatě největším limitujícím faktorem pro obnovu lesa. Pokud někde vysadíme jedli nebo buk a spase nám je zvěř, tak to samozřejmě bude obnovu porostů brzdit a bude to také stát více peněz.
Proto se na to ptám. Lesníci dnešní stav popisují vcelku rezignovaně v tom smyslu, že myslivost je koníček bohatých lidí, kteří mají pronajaté honitby a chtějí mít co střílet. Co s tím chcete dělat?
Nevím, jestli to popisujete úplně správně, ale ano – toto je jeden z úkolů, který nás čeká. Musíme snížit stavy zvěře na únosnou mez, což obnáší zvýšenou komunikaci s uživateli honiteb a případně i legislativní změny, abychom měli na stav zvěře větší vliv.
Jak to chcete zařídit?
Pomohlo by, kdyby se lov víc řídil mírou škod, které zvěř způsobí. Množství lovené zvěře nyní určuje ten, kdo v lese myslivost provozuje na základě sčítání kusů. Posčítat volně žijící zvěř je však velmi obtížné, proto je i těžké rozporovat čísla, se kterými myslivci přijdou. Proto by byla žádoucí změna v tom smyslu, že při větším poškození se lov navýší.
Dosavadní ministr zemědělství je prý velký příznivec lovu. Už jste to s ním probíral?
Zatím byl jen prostor řešit akutní kůrovcové záležitosti, toto jsme neprobírali.
Zatím jste od něj jen pověřen řízením. Budete se hlásit i do výběrového řízení na regulérního ředitele?
Na to v tuto chvíli neumím odpovědět. Výběrové řízení není vyhlášené, a tak ani neznám případné podmínky. Bude záležet na mnoha okolnostech. Z hlediska fungování podniku ale teď nevidím rozdíl.
Ve funkci šéfa státních lesů za posledních 15 let padlo deset lidí. Už víte, co je třeba dělat, aby člověk na této židli vydržel?
Nejde mi o to udržet se na nějaké židli. Chci odvést práci, za kterou se nebudu muset stydět. Mám nějaké představy, které se budu snažit uplatnit, a pokud se mi to nebude dařit nebo to nebude v souladu s tím, co si vlastník přeje, tak nebudu hledat způsob, jak tu za každou cenu zůstat. Uvidíme, jak se situace vyvine.
Jiří Nádoba / foto Matěj Stránský