Popis
DEMONSTRAČNÍ OBJEKT KOLIBA
Demonstrační objekt Koliba se nachází na území lesní správy Choceň, v revíru Vysoká nad Labem a byl vybrán s cílem ukázat možnost podrostního způsobu hospodaření v příměstském lese, s přechodem od holosečného k podrostnímu hospodaření, s aplikací přírodě blízkého mysliveckého hospodaření, při odpovídajících stavech zvěře. Na revíru je vybudována naučná stezka pro veřejnost s revitalizovanou vodní nádrží „Bučina“ a funkčním informačním servisem.
Vývoj vlastnických vztahů revíru Vysoká
Hospodaření v lesích bylo v letech 1750 a později ovlivňováno různými vlivy, potřebou různého dřeva, pastvou apod. Již v této době lze najít jakési zárodky hospodaření s lesem. Provádělo se odvodňování, těžily se celé části lesa na šindel a ostatní bylo ponecháno. Vytěžené části lesa zůstávaly až 15 let stát bez povšimnutí! Při velkoplošných těžbách byly ponechávány výstavky, ale nálet byl ničen pastvou. V pozdějších letech byla prováděna ve větší míře šíje žaludů, borového a smrkového semene. V roce 1759 byl jmenován do funkce lesního hospodáře lesmistr Vláhová, na svoji dobu značně pokrokový lesník. Vedl přehledy o těžbách a zalesnění. V roce 1770 předává soupis všech holin, které je třeba zalesnit a to ve výši 1480 ha na pardubickém panství!
Stanovuje obmýtní dobu pro DB na 300 let, BK a měkké listnáče na 160 let, pařeziny 50 let, vrby 20 let a olši 25 let. Revír Vysokou získal v roce 1931 okresní velkostatek od velkostatku Dašice, a to 1603 ha, z toho 1552 porostní půdy. Pro tento celek byly v roce 1935 vypracovány nové lesní hospodářské plány.
Myslivost na Pardubickém panství v průběhu 18. století
1. polovina 18. století je obdobím vrcholného rozkvětu myslivosti. Stavy vysoké a černé zvěře dosahují enormní výše a úlovky při okázalých císařských honech předstihují v číslech daleko předchozí dobu. Lov zvěře se prováděl dvojím způsobem. Buď běžně myslivci a hajnými, nebo jednou za čas u příležitosti panských honů na panství. V této době převládal jednoznačně tento způsob lovu. Zvěř byla po dlouhý čas uchovávána pro příležitost honů za účasti panstva. Za tohoto stavu docházelo velmi často k přemnožení zvěře a ke katastrofálním škodám na poddanské půdě a úrodě. Tomuto nepomohlo ani vytrvalé pytláctví. V roce 1752 odhadl vrchní pardubického panství celkové škody zvěří na 20 672 zlatých a v několika podáních do Vídně se přimlouval, aby byl na panství povolen mimořádný odstřel hlavně černé zvěře. V roce 1755 vydal císař příkaz vrchnímu lovčímu k úplnému vystřílení černé zvěře. Následujícího roku bylo v oblasti hlášeno pouze 40 rozptýlených kusů. Éra dvorských honů se uzavírá na panství dekretem Marie Terezie z 15. 10. 1757, kdy myslivost na panství se propůjčuje císařskému důstojnictvu. V dalších letech je zvěř téměř vyhubena nekontrolovaným odstřelem. Výnos je nulový, přičemž by myslivost měla vynášet ročně 1000 zlatých. Rozmáhá se pytláctví. Správa panství navrhuje odebrat důstojnictvu oprávnění honitby a důstojníky na hony pouze zvát, tak jako jinde.