Popis
HISTORIE
Chceme-li pochopit podstatu a jedinečnost svérázného území, na němž zřídily LČR, s. p. demonstrační objekt Vlára, musíme alespoň částečně poznat historicko – politické, ekonomické, ale hlavně praktické lidské pohnutky a okolnosti, které jej vytvářely do dnešní podoby.
Některé z nich, dány duchem doby, působily v našich zemích obecně, jiné byly rázu regionálního a místního. Ačkoli je nemůžeme od sebe oddělovat, zdá se, že právě ty místní a lidské, založené na specifických okolnostech a potřebách, formovaly dnešní stav především. A to zvláště v kraji tradičně drsném a chudém, kde les svým způsobem představoval obživu pro většinu obyvatel.
Vydejme se po stopách, které zdánlivě píše doba, ve skutečnosti však živí lidé, na jejichž vůli, rozhodnosti, vytrvalosti, ale také na nezodpovědnosti či zaslepenosti často závisí osudy dalších generací.V lesnictví, kde se úspěchy i chyby projevují po čase desítek a stovek let, záleželo a záleží především na kvalitě lesních hospodářů. Snad pro tuto odpovědnost, podmíněnou důkladným poznáním přírody, je lesnické řemeslo spjato s pečlivostí, pracovitostí a osvíceností. A jestliže se dnešní moderní trendy, prosazované u LČR, obracejí k vnímání lesa jako vyváženému komplexu stejnohodnotných funkcí, všimněme si, že tento postup, třeba více empiricky a pocitově, vnímali a ctili právě nejlepší lesní hospodáři minulosti.
Vývoj lesního hospodářství
Les měl vždy v historii Evropy významnou roli. V raných dobách byl ničen a klučen, aby se na jeho místě mohla rozvíjet zemědělská činnost zajišťující obživu zvyšující se lidské populace. Období 17. a 18. století je známé tzv. „světovou krizí dřeva“, kdy prakticky celá Evropa trpěla nedostatkem dříví. Stav lesů byl hrozivý – obrovské holiny, proředěné porosty, degradace půdy na rozlehlých pustinách. Dříví bylo používáno z 90% na palivo a zásadní zlom, znamenající odlehčení tlaku na těžbu v lesích, přineslo až používání kamenného uhlí jako zdroje energie. Dá se říci, že právě v této době se lesnictví stalo samostatným hospodářským odvětvím. Byly zakládány lesnické školy, vydávány zákony na ochranu lesa a přistoupilo se k rozsáhlému zalesnění vytěžených ploch v celé Evropě. V tomto období byl učiněn historický obrat, kdy ničení lesů nahradila cílevědomá snaha o zajištění trvalosti produkce dříví. To, že tento gigantický úkol byl zvládnut v poměrně krátkém časovém období, bylo dáno především volbou dřevin při obnově, kde převažoval smrk. Jeho nenáročnost, vysoká přizpůsobivost a zajištění ekonomického přínosu již od mládí, zapříčinily změnu druhové skladby ve prospěch jehličnanů. Realizace tohoto zalesnění zaslouží obdiv i dnes, když si uvědomíme, jakých výsledků bylo dosaženo, na jaké plochy byl vrácen les a zajištěna nemožnost opakování „dřevní krize“ na dlouhou dobu, a to při poměrně nízké lesnické vzdělanosti a odbornosti, S odstupem let následovalo poznání chyb a problémů, které změněná druhová skladba Evropě přinesla. Nenávratné zmizení genofondu původních dřevin, nízká stabilita porostů, hniloby, živelné a hmyzí kalamity, problémy výživy a koloběhu živin. Je pochopitelné, že zpětné zvyšování výměry lesů se dělo na úkor půdy zemědělské a naráželo mnohdy na tvrdý odpor. Prakticky až do současné doby byl les, zejména menší majetky, využíván obyvateli vlastně jako jiná forma zemědělské plochy – pro pastvu dobytka, polaření, těžbu trávy, hrabání steliva, palivové dříví, letninu, žír semen atd. Některé větší majetky trpěly zase častým střídáním majitelů, případně přetěž-bami na úhradu dluhů. Snížení úrovně hospodaření se z existenčních důvodů dopouštěli i samotní lesníci, když jim například obce, města nebo majitelé dávali většinu mzdy v naturální formě nebo umožňovali příjmy z prodeje dříví.
Lesnické zákonodárství
U zrodu lesních zákonů a nařízení nestály žádné vznešené myšlenky nebo nálady společnosti, ale především výše vzpomínaná dřevní krize a jasná perspektiva úplného zničení všech lesů při pokračování zavedeného způsobu hospodaření. Prameny lesního práva a zákonodárství, pokrývající platností celé území dnešní České republiky, začínají různými lesními řády, zejména z roku 1754. Od 1. 1. 1853 nabyl platnost Lesní zákon č. 250 ze dne 3. 12. 1852 ř.z., který platil až do roku 1960, tedy po dobu 108 let (!). Povinnost vyhotovování lesních hospodářských plánů byla zakotvena zákonem č. 11/1893 češ.z.z. a hlavně zákonem č. 37/1928 Sb. pro všechny lesy nad 50 ha. Vypracování lesních hospodářských plánů a povinnost hospodařit podle nich se týkaly asi 85% veškeré rozlohy lesů. V § 22 lesního zákona z roku 1852 je uloženo majitelům „dostatečné“ výměry zajištění odborného lesního hospodáře.
Narušení přirozených základů života na Zemi staví současné lesní hospodářství do jiné polohy než tomu bylo na lesnických počátcích, kdy převažoval finanční pohled a regionální poptávka po lesních produktech. Například to, že lesy vlastní přibližně 1,5% obyvatel při lesnatosti 33% plochy České republiky, vyjadřuje dostatečně specifičnost majetku, zejména ve vztahu k takzvanému obecnému užívání lesů občany.
Valašská kolonizace, vývoj obyvatelstva
Jestliže jsme se v minulých odstavcích seznámili s obecnými historickými okolnostmi v českých zemích a s vývojem lesnického zákonodárství, věnujme se nyní blíže problematice Valašska, které prošlo specifickým vývojem, dosti odlišným od zbytku Zemí koruny české.
Valašská kolonizace vyšla jako mohutný proud na rozhraní 13. a 14. století z rumunské Valachie a šířila se, podporována snahou tehdejších feudálů, přes Podkarpatskou Rus a Slovensko na východní Moravu. Valaši požívali v ohledu soudním a správním značné autonomie, od vrchnosti se jim dostávalo rozsáhlých pastvin, a tak vedle osobních svobod vynikali nad starousedlé obyvatelstvo i hospodářsky. Na panství Brumovském bylo osídlování Valachy silné, jejich salašnický způsob hospodářství velmi ničil lesy pastvou dobytka, prořeďováním porostů a odlesňováním pro získání lepších pastvin, l když tento způsob hospodaření byl od vydání tereziánského lesního řádu postupně omezován, jeho zánik znamenala až konkurence australské vlny v 19. století. Nejstarší zprávy o užívání rozsáhlých lesních latifundií poddanými dávají obraz o vývoji těchto svobod. Zpočátku bylo palivové a stavební dříví, pastva na žaludu a bukvici, braní krmného klestu a hrabanky, salašnictví, travaření a brtnictví poskytováno Valachům zdarma, později za nájem. Zejména výnos z hrabání steliva daleko převyšoval příjmy z prodeje dříví, avšak ani tyto vedlejší produkty nebyli obyvatelé schopni platit, jak dokládají časté prosebné listy vrchnosti o prominutí úhrady.
V českých zemích bylo Valašsko oblastí s nejchudším obyvatelstvem, prakticky bez průmyslové výroby. Do konce 18. století byly na valašskokloboucku pivovar v Brumově, malé mlýny a pily, družstvo soukeníků a papučářů s vodní valchou. Za hraběte Jana Babtisty llleshazyho byla v roce 1788 založena první dílna na sklo při slovenských hranicích, kterou nazval po své manželce Sidonii. Jeho nástupce Štěpán llleshazy založil v roce 1815 druhou dílnu a osadu nazval Svatý Štěpán. Hutě byly založeny proto, aby rozsáhlé listnaté lesy alespoň něco vynášely. Soda, Glauberova sůl a arzenik byly dodávány z Vídně, ostatní suroviny z Moravy. Zaměstnáno bylo 400 sklářských dělníků mimo úředníky a zdejší sklářské výrobky byly dodávány do všech obchodů v rakouských zemích. Značné množství převážně jedlového dříví se spotřebovalo na výrobu šindele v režii velkostatku Brumov i drobných řemeslníků.
Vývoj vlastnických vztahů a počátky lesního hospodářství
Po roce 1029, kdy se Slovensko připojilo ke království uherskému, byla župa Brumovská z pověření Přemysla Otakara II. spravována purkrabím Emilem, který byl příslušníkem slavného rodu pánů z Kunštátu, z jejichž jedné větve pocházel i král Jiří z Poděbrad. Začátkem XIV. století přišlo panství brumovské na čas z rukou zeměpanských do soukromých, avšak císař Karel IV. získal koupí majetek zpět pro korunu. V letech 1463 až 1500 byl majetek několikrát zastavován, až poslednímu zemskému hejtmanovi Janu Meziříčskému z Lomnice ho král Vladislav v roce 1503 prodal. Od té doby zůstal majetek v soukromých rukou a střídali se různí majitelé, i několik současně, kteří území různě dělili. Z významných majitelů lze vzpomenout poslední dědičku pánů z Lomnice, vévodkyni Misterberskou, která prodala v roce 1573 brumovské panství Zdeňku Říčanskému z Říčan, do roku 1622 ho vlastnil rod Kavků, po nich Forgačů, kteří ho rozdělili na pět stejných dílů. Pak následovalo období rychle po sobě jdoucích změn majitelů, až v roce 1718 velkou část roztříštěného panství koupil Josef llleshazy. Ten ho v roce 1750 zanechal jedinému synu -již zmíněnému Janu Babtistovi – a ten ho dále předal v roce 1780 synu Štěpánovi, který se oddal marnotratnému životu a v roce 1835 prodal panství baronu Siny z Dubnice. Od jeho dědiců koupil brumovský majetek v roce 1894 vídeňský velkoobchodník Antonín Dreher. Na základě dekretu prezidenta E. Beneše byl majetek v roce 1945 konfiskován.
Počátky skutečného lesnického hospodaření spadají do druhé poloviny 18. století, kdy podle hospodářské instrukce Josefa lllesházyho z roku 1750 bylo zavedeno plánovité hospodaření s dokonalými přehledy o všech výtěžích z lesa (hmotové i hospodářské). O století později – za barona Siny – byl vypracován první řádný hospodářský plán pro lesy velkostatku Brumov a celý majetek byl oceněn v roce 1851 celkovou sumou 511.550 zlatých, přičemž různé stavby, mlýny, grunty a skelné hutě byly dlouhodobě pronajaty. Požadavky kapitalistického způsobu hospodaření se projevily zdokonalenými metodami porostního hospodářství po celou dobu života porostu, zejména po stránce trvalosti a zlepšení výnosu. Od prvního soupisu lesů v roce 1659, přes zápisy v dominikálním tereziánském katastru panství Brumova v roce 1754, dále Josefínském katastru z roku 1787, všechna zařízení lesů, je možno sledovat záměry a výsledky lesního hospodářství. Velmi zajímavé je sledování růstu lesnatosti území z původních zhruba 3 tis. ha na současných 9 tis. za posledních 200 let, při zásadní změně druhové skladby ve prospěch smrku.
Od doby, kdy si stát, majitelé lesa a lesní hospodáři uvědomili potřebu plánovitosti svého hospodaření a začali ji realizovat, včetně jisté ochrany lesních majetků, se vyvinula hospodářská úprava lesů v samostatnou plnohodnotnou lesnickou disciplinu. Posledním zásadním systémovým krokem na LHC Brumov bylo první zařízení veškerých drobných lesů a jejich zahrnutí do LHP, které bylo poprvé zajištěno v roce 1957 Lesprojektem Kroměříž pod vedením Ing. Zatloukala na základě směrnice k zákonu č. 66/1951 Sb.
Na první pohled lze na vybraném území doložit, že zde nejsou prakticky žádné holiny. Obnova je prováděna na velkých plochách přirozenou obnovou. Od roku 1968 započalo vnášení takzvaných ekonomických dřevin. V první fázi jedle všech druhů, později i smrk formou kotlíků. Značný zaboř porostní plochy byl způsoben výstavbou lesní dopravní sítě. Na lesním majetku je poměrně vyrovnané zastoupení všech věkových tříd, zajišťujících vysokou hmotovou produkci. Podrostní hospodářství eliminuje produkční ztráty obvyklé při holosečném hospodaření.