Současná kalamita v lesích má odlišný charakter než rozmnožení kůrovců v minulosti

| Aktuality

Rozhovor s Tomášem Pospíšilem, pověřeným vedením státního podniku Lesy České republiky, v deníku Právo –  26. května 2018.

  • Minulý týden jste byl po­věřen vedením státního podni­ku Lesy České republiky. Kde jste pracoval dosud?

Ke státním lesům jsem na­stoupil v roce 1998 hned po absolvování vysoké školy. Po­stupně jsem prošel provozními pozicemi od revírníka přes les­ního správce, krajského ředitele v Šumperku až do pozice ředitele lesního a vodního hospodář­ství. V této funkci jsem byl od ledna letošního roku.

  • Nyní jste pověřen vedením firmy s tím, že toto období ne­ní časově ohraničeno. Mělo by trvat do vypsání výběrového řízení na funkci generálního ředitele.

Je to tak. Nicméně toto pově­ření neznamená řízení společ­nosti pouze v nouzovém, pro­vizorním režimu. Podnik musí plnit všechny úkoly v plném rozsahu, a to zejména s ohledem na aktuální kalamitní situaci.

  • Jaké jsou tedy vaše priori­ty, s nimiž se funkce ujímáte?

Jednoznačnou prioritou je včasné zpracování kalamitního dříví, které je napadené kůrov­ci nebo postižené chřadnutím lesů obecně. Letošní jarní ob­dobí nám opět ukázalo, že si­tuace se změnou klimatu může být výrazně rychlejší, než jsme předpokládali, a ostrý přechod ze zimy přímo do letního obdo­bí nám při práci v lesích působí značné problémy.

  • V kterých oblastech je si­tuace s kůrovcem nejdrama­tičtější?

Největší rozsah kalamitního stavu je v oblastech s nedostat­kem srážek a spodní vody, což vytváří stresové stavy pro lesní porosty. Jde o severovýchodní a střední Moravu. Zasažena je také Vysočina a část jižních až západních Čech.

  • Kde jsou příčiny součas­ného stavu? Pouze v suchu?

V naší republice jsou rozsáh­lé smrkové lesy různého stáří. V minulosti dosahovalo zastou­pení smrku více než 70 procent celkové plochy lesa. Jde o dě­dictví po našich předcích, ale těžko jim to dnes můžeme vy­čítat. Hospodařili podle svých zkušeností a tehdejších znalostí. V současné době ale dochází k tomu, že vlivem klimatické změny, která je mnohem rych­lejší, než se dalo předpokládat, ubývá srážek a zároveň roste průměrná teplota. Srážky jsou navíc nerovnoměrně rozpro­střené v průběhu roku a spíše se střídají přívalové deště se suchý­mi periodami. Narušuje se tak vodní bilance v krajině. Tedy rozdíl mezi množstvím vody přijímané a vydávané. Pokud se vodní bilance zhoršuje tím, že nám z prostředí více vody ubý­vá, než zůstává, tak potom sa­mozřejmě vláha chybí na polích i v lesích.

  • A se suchem přichází ků­rovec?

Nedostatek vody se projevu­je v první řadě tím, že stromy nejsou schopny vytvářet obran­né látky, například pryskyřici. A chybí-li obranné látky, nejsou schopny tvořit si přirozenou imunitu a podléhají druhotným škůdcům. U smrku to jsou pře­devším kůrovci, ale například i houba václavka. Samozřejmě i zdravý porost bývá občas napadán škůdcem, ale většina stromů je schopna se ubránit. Kůrovec je přiroze­nou součástí smrkového lesa. Ovšem v případě, že se stromy nejsou schopny přirozeně brá­nit, dochází k rozsáhlému napa­dání větších porostů a populační dynamika škůdce roste výrazně rychleji.

  • Je možná nějaká obrana?

Lesníci mají dlouhodobě vy­zkoušené metody boje s podkor­ním hmyzem. Jsou to například úmyslně pokácené stromy – la­páky, nebo lapací feromonové pasti – lapače. Nejdůležitějším prvkem boje proti kůrovci je ale včasné nalezení napadených stromů, jejich odvezení z lesa a následná asanace. A jak jsem se již zmínil, pokud jsou porosty dostatečně zdravé, jsou schopny se kůrovcům bránit a fungují i lesnické obranné mechanismy. A naopak, v případě, že je osla­bena obranyschopnost porostů, stávají se konvenční metody ne­funkčními.

  • A v této fázi se nacházíme nyní?

Pokud bych použil příměr, pak je to podobná situace jako například s chřipkou. Onemoc­ní-li jinak zdravý člověk, do týdne by měl chřipku běžnými medikamenty vyléčit. V přípa­dě, že má ale narušenou imuni­tu, chřipku paralenem nevyléčí, naopak může pro něj mít i fatál­ní důsledky.

  • Velká kůrovcová kalamita postihla Česko v 80. letech. Je možné ji srovnat s tou součas­nou?

Dnes se nacházíme v situa­ci, která je výrazně odlišná od předchozích kalamit. A to právě z toho důvodu, že v minulosti byly neoslabené, zdravé poros­ty polámány větrem a následně v nich došlo k přemnožení ků­rovců. V tuto chvíli je situace diametrálně jiná, protože škůdci napadají rozsáhlé oslabené po­rosty, jimž chybí imunita.

  • Jak se tedy bránit?

Pro řešení aktuální situace je nejdůležitějším, respekti­ve jediným opatřením včasné zpracování napadených stromů a jejich odvezení k asanaci tak, aby se populační dynamika ší­ření brouka co nejvíc zpomali­la. Tím by neměly vznikat tak rozsáhlé holiny a měli bychom dostat větší časový prostor pro obnovu smíšených, stabilnějších lesů.

  • Je situace opravdu katast­rofická, jak se o tom v posled­ních dnech hovoří?

Kalamitní situace v oblasti se­verovýchodní Moravy a Slezska je poměrně dramatická. Po těž­bě kalamitního dřeva tu vznika­jí rozsáhlé plochy v desítkách až stovkách hektarů. Naštěstí tako­vá situace není ve všech oblas­tech republiky. Do budoucna ale není vyloučeno, že se poškození nerozšíří. Pokud bude změna klimatu (ubývání srážek a zvy­šování teploty) pokračovat sou­časným tempem, tak může být obdobná situace brzy například na Vysočině, v jižních Čechách, západních Čechách a rozsah bu­de nesrovnatelně větší. Je proto dobře, že se o tomto problému více hovoří a společnost vnímá potřebu plnění všech funkcí lesa mnohem významněji.

  • Zásadním řešením do bu­doucna je tedy změna druhové skladby dřevin?

Ano, ovšem dlouhodobá opat­ření nejsou vůbec jednoduchá. S ohledem na vývoj počasí bo­hužel nevíme, které dřeviny se stanou v budoucnu náchylné k různým chorobám či odu­mírání. Pouhá změna druhové skladby tedy situaci nevyřeší. V případě, že bychom znali dal­ší vývoj, zasadíme odolné dru­hy. Dnes trpí suchem nebo jinak odumírají zejména smrky, boro­vice, duby, jasany nebo napří­klad jilmy. Bohužel předvídat, jaké druhové složení by bylo pro budoucí lesy tou správnou ces­tou, stoprocentně neumíme. Pro budoucí stabilitu lesů je proto nutné vytvořit nejen druhovou pestrost, ale i prostorovou a vě­kovou rozmanitost.

  • Lesy České republiky se ale přece už několik let snaží o pestřejší výsadbu. Znamená to, že to je stále málo?

Ano, Lesy České republiky skutečně už několik desítek let vysazují druhově pestřejší po­rosty. Ale při běžném hospoda­ření se ročně obnoví jen zhruba jedno procento lesních porostů. Nám, coby státnímu podniku, legislativa přikazuje vysazovat meliorační a zpevňující dřeviny do výše minimálně 25 procent. Jsou to převážně listnaté stromy, ale i například jedle. Naopak nejde o modřín, smrk nebo bo­rovici. Už dlouhodobě ale tuto hodnotu překračujeme a vy­sazujeme více než 50 procent, a v nižších polohách dokonce 80–90 procent.

Když se na problém podíváme matematicky, tak Lesy České republiky hospodaří na 1,2 miliónu hektarů plochy lesa. Roč­ně obnovíme zhruba 12 tisíc hektarů. Potrvá tedy desítky let, než se druhová skladba obmění stoprocentně. Změna ve výsad­bě je výrazná, ale protože hos­podaříme s dlouhověkými dře­vinami, tak pocítíme změnu až za relativně dlouhou dobu.

  • Je kůrovec problémem pouze státních lesů?

Kalamitní situace vzniklá mimo jiné klimatickými změ­nami postihuje v rámci České republiky všechny vlastníky bez ohledu na způsob obhospo­dařování. Obdobně jsou na tom i ostatní státy středoevropského regionu – Rakousko, Němec­ko, Slovensko nebo Polsko. Pro představu, v celé České repub­lice se dlouhodobě ročně těží 18 miliónů kubíků dříví. Z toho bylo v roce 2017 celkem 5,4 mi­liónu kubíků dřeva kůrovcové­ho. Státní podnik Lesy České republiky, který hospodaří na méně než polovině lesní výměry v republice, zpracoval 2,7 miliónu kubíků kůrovcového dře­va. Z toho je patrné, že se tento problém týká všech vlastníků.

Osobně se domnívám, že je velmi důležité, aby celá spo­lečnost vnímala chřadnutí lesů jako celospolečenský problém. Vždyť lesy přinášejí nejen hos­podářské užitky, ale mají mnoho mimoprodukčních funkcí. Od tvorby kyslíku, čištění ovzdu­ší, zadržení vody v krajině přes ochranu proti erozi až po funkci rekreační nebo estetickou.

  • Může pomoci změna le­gislativy? Respektive v čem by vám mohla pomoci?

Při kalamitě máme coby stát­ní podnik omezené možnosti pružněji reagovat. Potřebujeme rychle zpracovat kalamitní dře­vo, ale náš postup je pevně řízen zákonem o zadávání veřejných zakázek. V případě, že je stav u všech vlastníků lesa stejný, tak může být tento systém méně pružný. 

 Pokud krajinou projde po­vodeň nebo zemětřesení, je to vnímáno jako mimořádný stav a samosprávy i společnost přijí­mají okamžitá opatření. Chřad­nutí lesních porostů je v tuto chvíli chronické, ale k obdobné­mu posouzení zatím nedochází.

  • Po kalamitní těžbě vzni­kají holiny. Stíháte je znovu zalesnit?

Holiny vzniklé po velkoploš­ných kalamitních těžbách by bylo možné zalesnit v poměrně krátké době, ale v mnoha pří­padech to nemusí být žádoucí. Právě z toho důvodu, že by nám opět vznikaly stejnověké, má­lodruhové porosty, byť složené z listnatých dřevin. Domnívám se, že je do budoucna potřeba využít i například přípravných porostů pionýrských dřevin. Došlo by tak k okamžitému oze­lenění vykácených ploch s tím, že k obnově dřevinami cílovými bychom přikročili až po deseti dvaceti letech. Tím bychom do­sáhli větší druhové, prostorové i věkové pestrosti.

Současná legislativa nám ale velí zalesnit každou plochu do dvou let, využití pionýrských dřevin v uvedeném smyslu je možné pouze na výjimku. My­slím, že by tento způsob obnovy lesa měl být všem vlastníkům umožněn.

Důležité pro obnovu lesa po kalamitě je také snížení stavu zvěře v lesích.

  • Snížení stavu zvěře v le­sích?

Ano. K rozšíření smrkových monokultur přispělo i to, že jeh­ličnaté stromy jsou zvěří méně poškozované. Pokud budete mít vedle sebe listnatý strom nebo třeba jedli a vedle smrkový po­rost, zvěř si vybere vždy raději listnáče. Ani využití pionýrských dřevin, o kterém jsem hovořil, nebude možné s vysokými stavy zvěře, protože by mladé stromy okousala dříve, než vyrostou.

Pokud budeme mít přiměře­né stavy zvěře v našich lesích, tak obnova druhově, věkově i prostorově pestrých lesů bude probíhat v mnohem rychlejším tempu, než tomu je dnes.

  • Přesto věříte, že se podaří kůrovcovou kalamitu v čes­kých lesích zvládnout?

Nemám strach, že by z české krajiny les zmizel, je třeba si ale zvyknout na to, že bude jiný, a také mít trpělivost, protože to chvíli potrvá. Jsem přesvědčen o tom, že všichni lesníci maxi­malizují úsilí pro zvládnutí to­hoto dnes nepříznivého stavu. Je ale velmi dobře, že se o tom­to problému více hovoří, že je o něm veřejnost informována. Lesy jsou obnovovány zejména pro budoucí generace a samo­zřejmě jim nemůžeme zanechat krajinu bez stromů a života.