Nejúspěšnější účastník fotografické soutěže Rok v lese

Datum publikace:

Kdo pozorně sledoval průběh fotografické soutěže Rok v lese, jistě si všiml, že se s některými autory setkává častěji. K nim patří i pan Michal Tuška, který je autorem mimo jiné také celkově nevýše hodnocené fotografie: „Rys v zimě“.

rys-mt-301.jpg 

Požádali jsme ho o pár slov, týkajících se jeho vztahu k fotografování:

Co Vás k focení přivedlo?

Focení jsem zřejmě zdědil po tátovi, kterého mám ve vzpomínkách snad jen s fotoaparátem v ruce nebo alespoň zavěšeným na krku (dnes již to chápu).

Jaké byly Vaše první „krůčky“?

S vlastními pokusy jsem začal velmi podobně jako třeba pan Stach, jeden z významných současných fotografů volné přírody. Tomu v „nácti “ letech řekl otec, také fotograf: „Když už jsi pořád v lese, tak se pokus něco vyfotit.“ Tak jak jemu i mně byl svěřen fotoaparát s teleobjektivem. Na tu dobu a naše mládí to byl od našich otců opravdu hrdinský čin. Jako většina mladých jsme byli více „lovci“ než fotografové a radost z prvních „úlovků“ byla opojná. Naproti tomu vyvolávání filmů a zpracování fotografií v temné komoře nás spíše obtěžovalo.

Tady je potřeba se od pana Stacha oddělit, aby snad nevznikl dojem, že vzhledem k našemu obdobnému stáří jsme spolu vyrůstali a fotili zvěř. Jde jen a pouze o úžasnou shodu začátku focení, kterou jsem vyslechl na jedné jeho přednášce.  Připadala mi jako  Déjà Vu.

První má výbava byla Zenit ES – fotopuška, koupená „z druhé ruky“.  S tímto vybavením jsem prožil asi 7 let, většinou okolo Moravice na Bruntálsku v Jeseníkách a v okolí řeky Bystřice u Jívové.

Hodně se věnujete focení v prostředí lesa. Co Vás k tomu vedlo?

Nyní musím připomenout osobu, která mne velmi ovlivnila ve vztahu k přírodě předáním mnohaletých zkušeností a vědomostí. Byl jím lesník Standa Bambousek, tehdy technik polesí na Kopečku, v těch dobách bez přívlastku „Svatý“… Umožnil mi seznámení s myslivostí a entomologií, brával mne na čekanou na černou zvěř. V zimě jsme se spolu brodili sněhovými závějemi s nákladem krmení pro zvěř do odlehlých krmelců. Tehdy jsem taky pochopil, že jediná spoušť, kterou chci mačkat, je spojena se závěrkou fotoaparátu…

foto1-mt_289x193.jpg foto2-mt_290x206.jpg
foto4-mt_250x330.jpg foto3-mt_209x310.jpg

Pak však přišlo období, kdy jste se věnoval spíše krajinným motivům.

Po vojně a s příchodem rodiny poněkud ubylo času a vyfotit zvěř při nahodilé pochůzce lesem je téměř nemožné. Nevyužité vybavení jsem prodal a v mém volném čase nabyly „vrchu“ vrcholky hor, které soupeřily s focením celá předchozí léta. Tady byl prostor pro focení krajiny, i když většinou ve stylu „tu som bol“.

A jaký byl Váš další fotografický vývoj?

Po čtyřicítce jsem se pomalu začal ke snímání zvěře vracet, nejdříve s videokamerou VHS. Tato aktivita mne opět vrátila do starých chodníků a s větším množstvím času se dostavily i pěkné zážitky.

Třetí etapu mé fotografické aktivity zahájilo náhodné setkání se skupinou mladých fotografů z Bruntálu, kteří mi pomohli zorientovat se v nových možnostech fototechniky.  Tato náhoda mne posunula od vcelku nevážného filmování k vážnějšímu zájmu o fotografii. Po postupném získání potřebné výbavy znovu fotím asi 9 let.“

Děkujeme panu Michalu Tuškovi nejen za toto povídání, ale i hezké fotografie, které poskytl k tomuto článku a těšíme se ještě na další příspěvky nejen od tohoto úspěšného autora.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA kód