Úvodní stránka

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) je obecně známou rostlinou. Je považována za posla jara, neboť kvete v brzkých jarních měsících. V teplejších oblastech vykvétá obvykle počátkem března. V některých letech v závislosti na počasí a lokalitě není vzácností spatřit její květy již koncem února. Mnohdy jsou v okolí kvetoucích sněženek ještě i zbytky sněhu, odtud druhové jméno podsněžník. Na sníh odkazuje i její druhové latinské označení – nivalis (sněžná). Její latinské rodové jméno je odvozeno ze slov gala – mléko a anthos – květ, neboť její květy jsou bílé jako mléko. V botanickém systému je řazena do čeledi Amaryllidaceae – amarylkovité.

U nás se vyskytuje roztroušeně po celém území, nejčastěji podél větších řek, v lužních lesích, ale vystupuje i do vyšších poloh. Lze ji také běžně nalézt v listnatých lesích – doubravách, bučinách, suťových lesích nebo na okrajích lesa, ve stráních a podél potoků či na okrajích luk. Sněženkám se dobře daří na polostinných stanovištích s vlhkou humózní půdou. Druhotně se vyskytuje v parcích, zahradách a okolí zástavby, odkud se může šířit a zplaňovat. Na mnohých našich lokalitách, proto nemá sněženka původní výskyt.

Sněženka je geofyt s podzemní cibulí, který využívá zásobní látky v cibulce k rychlému rozvoji v jarním období, kdy vykvete a vytvoří plod se semeny. Po olistění stromů a rozvoji okolní vegetace se celá rostlina zatahuje a ukládá zásobní látky do cibule. Plodem je trojpouzdrá tobolka. Stvol se v době zralosti tobolky sklání k zemi. Sněženka se šíří semeny a dceřinými cibulkami. Semena nejčastěji rozšiřují mravenci, kterým chutná rohovitý přívěsek na semenech. Mravenci tak roznášení celá semena a sněženku tak nechtěně rozmnožují. Druhým způsobem šíření je tekoucí voda (při povodních, zvýšených průtocích, na prameništích, při březích potoků). V místech výskytu se zpravidla nacházejí velmi početné populace tvořící až kobercové porosty, které jsou nápadné zejména v jarním aspektu.

Celá rostlina nejvíce však cibule je mírně jedovatá (obsahuje několik toxických alkaloidů), které se u člověka po pozření projevují průjmem, zvracením a bolestmi břicha.

Sněženka podsněžník patří podle zákona na ochranu přírody a krajiny mezi ohrožené druhy naší květeny a proto je chráněna ve všech jejích podzemních i nadzemních částech. Je rovněž chráněna úmluvou CITES. Trhání květů, vyrývání rostlin či cibulek je tedy zákonem zakázáno.

Dnes je možno sněženky zakoupit a pěstovat v několika odrůdách, např. ve formě plnokvěté, se žlutou kresbou na květech nebo s vyšším vzrůstem. Množí se cibulkami, které se sází na podzim až 15 cm hluboko.