Úvodní stránka

Jestli-že jste ještě nikdy o ořechovci vejčitém neslyšeli, nemusíte se stydět. Jde totiž o vzácnou dřevinu původem ze Severní Ameriky, kterou pozná jen opravdový odborník. U nás se s ním můžeme potkat především v parcích. Existuje však jedna lokalita, kde byl vysazen i do lesního porostu. Ale nejprve je třeba tuto dřevinu představit.

Tento zajímavý strom se přirozeně vyskytuje ve východní části Severní Ameriky od středního Mexika až na jih kanadského Quebecu. Nejvíce roste v říčních údolích v okolí vodních toků společně s duby, jasany a jilmy, ale i na skalnatých svazích, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1400 m. Potřebuje úrodnou, dostatečně vlhkou půdu a polostinné stanoviště. Snáší mrazy až do – 30 °C. Maximální výška stromů je 30 m a průměr kmene je 100 cm. Do Evropy byl zaveden v roce 1689, u nás se poprvé objevil v roce 1865 na Hluboké.

Ořechovec vejčitý spadá do čeledi ořešákovitých (Juglandaceae). Kůra dospělého stromu je velmi nápadná odlupuje se v podélných šupinách, které odstávají od kmene. Listy jsou lichozpeřené, 20–25 (–30) cm dlouhé, s (3–) 5 (–7) lístky, terminální lístek je největší, 12–15 cm dlouhý, obvejčitý, zašpičatělý, všechny lístky jsou na okraji pilovité. Plodem je ořech ukrytý v dužnatém obalu podobně jako u ořešáku černého. Na rozdíl od ořešáku se však při dozrávání dužina rozpadá na dílky. Ořech je elipsoidní se špičkami na obou stranách. Jeho povrch je téměř hladký a je lemován 4 – 6 podélnými lištami. Uvnitř ořechu se nachází jádro, které se však nedá bez poškození vyloupnout. V Severní Americe se používá v tradiční medicíně, poskytuje i cenné dřevo známé pod názvem hikory.

V České republice byl vysazován v parcích jako zajímavá cizokrajná dřevina. Velmi zajímavou lokalitou výsadby této dřeviny je arboretum Tři grácie v Lednicko-valtickém areálu, dnes lesní porost 702B8. Vznik arboreta, které má dnes spíše charakter lesního porostu, spadá podle letokruhových analýz na přelom 20. a 30. let 20. století. Ke vzniku tohoto porostu přispěla pozemková reforma prováděná podle záborového zákona č. 215 z roku 1919. Podle této reformy měl tehdejší majitel zemědělských pozemků Jan II. Lichtenschten o pozemky pod dnešním arboretem přijít. Aby tomu zabránil, využil Lichtenschtein ve svůj prospěch § 20 přídělového zákona č. 81 z roku 1920, který z pozemkové reformy umožňoval vyjmout pozemkovou základnu památkových objektů. Zalesněné pozemky mohl Jan II. Lichtenschtein snáze připojit k pozemkové základně nedalekého zámečku Tři grácie. Můžeme se domnívat, že i z důvodů nedostatku sadebního materiálu byl pro výsadbu použit i sadební materiál řady cizokrajných dřevin pěstovaných v lichtenschteinských školkách. Důvodem však mohl být i záměr vyzkoušet pěstování nových cizokrajných dřevin ve zdejších podmínkách lesnickým způsobem, nebo nejistá politická situace, která zhatila plány na jiné využití tohoto cenného sadebního materiálu exotických dřevin. V takto založeném lesním porostu byla vysazena oddělení dřevin jako je kupříkladu kaštanovník jedlý, katalpa trubačovitá, cypřišek Lawsonův, ořešák černý, liliovník tulipánokvětý, korkovník amurský, platan javorolistý, zelkova ostrolistá, ale také ořechovec vejčitý.

Některé z vysazených dřevin se již na území arboreta nevyskytují, ale několik exemplářů ořechovce vejčitého zde můžeme vidět i dnes. Jedná se o vitální dřeviny s rovným kmenem poskytující kvalitní dřevní sortimenty. Ořechovce ve zdejších podmínkách každoročně plodí. Ořechy opadávají i s oplodím kolem poloviny října. Semenáčky se však pod mateřským porostem téměř nevyskytují. Opadlé ořechy jsou oblíbenou potravou drobných hlodavců, kteří tenkou skořápku snadno prokoušou, aby se dostali k chutnému jádru. Při pohledu na tyto exempláře ořechovců se nabízí myšlenka na hospodářské využití tohoto druhu v podmínkách České republiky. Tato introdukovaná dřevina by si jistě zasloužila větší pozornost minimálně lesnického výzkumu.

Ing. Jan Dovrtěl,
referent ochrany přírody, LZ Židlochovice