Úvodní stránka

Zaměstnanost a potřebnost absolventů všech typů lesnických škol

Sociální aspekty lesnického sektoru

Sborník příspěvků ze semináře (Hranice, 16. 3. 2017), který pořádala Česká lesnická společnost, z. s., pod záštitou ministra zemědělství Ing. Mariana Jurečky, za podpory Ministerstva zemědělství ČR a Lesů České republiky, s. p., a ve spolupráci se Střední lesnickou školou v Hranicích. Už několik let dochází ke snižování zájmu žáků základních škol o studium lesnictví. Na trhu práce začíná chybět dostatečná nabídka přijatelně kvalifikovaných uchazečů o zaměstnání v lesnictví. Nepříznivě se mění úroveň vzdělávání i v lesnickém školství. Chybí motivační podněty k výběru studia na středních lesnických školách zakončených státní závěrečnou zkouškou i státní maturitní zkouškou. V České republice neexistuje sjednocující celorepublikový pohled na otázku počtu lesnických škol a jejich koncepční rozvoj z pohledu potřeb praxe. Chybí národní strategie, vše je ponecháno na krajích jako zřizovatelích a daných středních lesnických školách. Chybí koordinace společného postupu na úrovni zaměstnavatelů v odvětví lesního hospodářství, ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, při respektování úlohy zřizovatelů škol (úloha Asociace krajů). Není známý výhled možné zaměstnanosti či nezaměstnanosti absolventů. Proč je zemědělství vnímáno jako odvětví s relativně nižší perspektivou uplatnění? Zanikne postupně jeden z nejstarších oborů lidské činnosti? Uvolní se prostor pro aktivisty, kteří kritizují mnohaletý ověřený systém soužití ochrany přírody s lesnickým hospodařením? Tato problematika byla nastíněna na semináři na Střední lesnické škole v Hranicích. Vydala Česká lesnická společnost, z.s., Praha, 2017.

Starobylé výmladkové lesy

Tomáš Slach (editor) a kolektiv

Starobylé výmladkové lesy jsou lesní porosty s dlouhodobou kontinuitou vývoje obhospodařování výmladkovým způsobem, který využívá schopnosti dřevin vegetativním způsobem obnovovat nadzemní aparát pařezovými a kořenovými výmladky, méně často zakořeňováním nízko položených větví. Tímto způsobem člověk hospodařil v lesích již od neolitu. Výmladkové lesy pak postupně převládly v krajině České republiky téměř na všech vhodných stanovištích a vrchol rozšíření nastal ve středověku v 15. – 16. století. Výmladkový les je pak společným dílem člověka a přírodních sil a díky dlouhodobému lidskému vlivu se ve výmladkových lesích vytvořily specifické přírodní a kulturně-historické hodnoty, o kterých pojednává předkládaná kniha.

S plynulým nástupem moderního lesnictví a zvýšenou potřebou produkce dřeva, jak v množství, tak v kvalitě, byly výmladkové lesy postupně převáděny na lesy vysoké, to je na lesy generativního původu, což bylo, zejména v posledních stoletích, spojeno s radikální změnou druhové skladby lesů z listnatých dřevin na jehličnaté. Poslední vlna převodů nastala po druhé světové válce, kdy se často používala metoda vyjednocování výmladkových kmenů a vznikaly tak nepravé kmenoviny, porosty sice výmladkového původu, ale většinou bez výmladkových polykormonů, kdy na pařezu po vyjednocení zůstává jediný, nejkvalitnější kmen. Tyto porosty se dnes dostávají postupně do mýtného věku a jsou těženy většinou holosečným způsobem. Nepravé kmenoviny společně s lesy, kde se doposud výmladkovým způsobem aktivně hospodaří (takových se v ČR uvádí asi 7000 ha), mohou být posledními ukázkami tohoto tradičního lesnického managementu, který byl dříve nedílnou součástí starosídelní krajiny. V těchto posledních zbytcích lesů, které lze považovat za starobylé výmladkové lesy, se doposud zachovaly jak přírodní, tak zejména kulturně-historické hodnoty, které mohou být v budoucnu nenávratně ztraceny. Doposud není k dispozici celkový přehled výskytu nepravých kmenovin, protože v lesních hospodářských plánech se tento typ lesa eviduje jako les vysoký. Předkládaná kniha, jejíž podstatnou součástí je bohatá autentická dokumentace pocházející přímo z popisovaných lokalit, proto nejenom představuje hodnoty a krásy starobylých výmladkových lesů, ale současně i vybízí k jejich rychlé inventarizaci a ochraně. Cílem autorského kolektivu z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně bylo při koncipování knihy zejména upozornit na akutní nebezpečí ztráty tohoto tradičního kulturního fenoménu naší krajiny. Zájemce jistě potěší i ukázky stopy, kterou zanechal tento fenomén ve výtvarném umění. Drobné sondy do zahraničí umožní čtenáři učinit si představu, k jakým změnám došlo ve využívání naší krajiny.

Vydala Mendelova univerzita v Brně, 2016.

Průvodce v soužití s bobrem

Aleš Vorel, Tomáš Dostál, Jitka Uhlíková, Jana Korbelová a Petr Koudelka

Bobr byl přirozenou součástí naší přírody až do poloviny 18. století, kdy došlo z důvodu nadměrného lovu k jeho vyhubení. Po úspěšných reintrodukčních programech provedených v okolních zemích se v 70. letech 20. století bobr znovu objevuje na našem území. Jeho početnost narůstá a z obdivovaného navrátilce se na řadě míst stává nevítaný soused.

Bobr je klíčový druh mokřadních a břehových ekosystémů, který na některých stanovištích může pozitivně ovlivňovat krajinu a akumulaci vody, výrazně přeměňovat prostředí vodních toků, vodních ploch a jejich přilehlého okolí. Na straně druhé se životní projevy bobrů dostávají do střetu s hospodářskými zájmy člověka v krajině. Mezi nejčastější konflikty patří konzumace dřevin a zemědělských plodin, zamokřování či zaplavování pozemků v důsledku přehrazení toku nebo narušování hrází rybníků a protipovodňových hrází hrabáním nor.

V současném době nejsou veřejnosti ani státním či soukromým subjektům k dispozici informace, jaká opatření je vhodné aplikovat pro snížení rozsahu škod působených bobrem evropským. Proto autoři připravili tuto publikaci, jejíž stěžejní částí je soubor postupů, jak je možné předcházet škodám a konfliktním situacím, anebo jak jejich rozsah alespoň zmenšovat. Pro porozumění principu a způsobu aplikace jednotlivých opatření jsou v publikaci uvedeny navíc základní informace o biologii a ekologii bobra evropského. Druhou podstatnou částí materiálu je podrobný rozbor právního rámce ochrany bobra evropského, včetně popisu stávajícího systému finančních náhrad škod. Představena je i koncepce managementu bobří populace na našem území, tzv. Programu péče o bobra evropského v ČR.

Většina uvedených opatření je založena na zkušenostech ze zahraničí (zejména z evropských zemí, ale i mimo ně), kde mají delší a rozmanitější zkušenosti s technickými přístupy, jak se bobrům bránit. Zkušenosti se zmiňovanými opatřeními v ČR jsou velmi omezené. I přes snahu získat a vměstnat do tohoto materiálu co nejvíce informací, se u některých opatření nepodařilo shromáždit dostatek uspokojivých údajů (např. o účinnosti, trvanlivosti atp.), tyto nedostatky jsou však u jednotlivých opatření patřičně okomentovány. Realizace některého z uvedených opatření může být sporná z hlediska ustanovení dotčených právních předpisů, např. zákona o vodách, nebo může být v rozporu s požadavky na ekologickou či retenční funkci dotčených prvků krajiny. Z těchto důvodů bude možné některá opatření použít spíše lokálně, na základě konsenzu vhodnosti aplikace od všech zainteresovaných stran.

Vydala Česká zemědělská univerzita v Praze, 2016.

Doupovské hory

editoři: Jan Matějů, Petr Hradecký a Vladimír Melichar

Kniha Doupovské hory je první komplexní monografií, která shrnuje nejnovější poznatky o přírodě, krajině a dílem i o historii Doupovských hor. Kolektiv čtyřiceti autorů, specialistů z oblasti geologie, zoologie, botaniky a dalších, na ní pracoval po několik let.

Doupovské hory jsou pravděpodobně nejméně známým pohořím v Čechách. Jen málokomu se v minulosti podařilo proniknout do tohoto bohem zapomenutého prostoru, jehož krása a přírodní bohatství v současnosti předčí i naše chráněné krajinné oblasti. Také literatura věnovaná tomuto sopečnému pohoří na severozápadě Čech byla donedávna spíše kusá a běžnému čtenáři většinou nedostupná. Už proto je vydání první samostatné monografie o Doupovských horách nepochybně událostí. Obrazově bohatě vypravená kniha s četnými boxy a množstvím příloh přináší na více než 500 stranách nejnovější informace z výzkumů za poslední desetiletí i pohledy do historie, či dokonce dávné geologické minulosti. Je určena jak laikům, tak odborníkům, kteří jistě ocení také hojné odkazy na původní vědecké práce nebo obsáhlý místopisný česko-německý rejstřík s lokalizací a dalšími podrobnostmi.

Krajina kolem zaniklého města Doupova zůstala od konce 2. světové války, po odsunu německých a posléze i dosídlených obyvatel, pustá. V roce 1953 zde byl zřízen vojenský újezd Hradiště, a území se na dlouhou dobu uzavřelo návštěvníkům, ale také přírodovědeckým výzkumům.

Navzdory vojenským cvičením se v Doupovských horách zachovaly ojedinělé geologické fenomény – štítový vulkán a zbytky jeho erodované kaldery, pyroklastické i výlevné horniny a mnoho mladších dílčích vulkanických center. Výjimečná jsou též přírodní společenstva. Žijí zde například vzácní listonohové a žábronožky letní, hnědásek chrastavcový, kuňka ohnivá nebo užovka stromová. Z ptáků tu lze spatřit tetřívka obecného, včelojeda lesního a s velkým štěstím i orla křiklavého. Vyskytuje se zde také mnoho vzácných druhů rostlin, jako koniklec otevřený, hořec hořepník, kruštík ostrokvětý, pochybek severní nebo řada druhů kavylů a záraz. Rostlinstvo Doupovských hor je mimořádně pestré, bohaté na dnes již vzácné druhy nehnojených luk a neodvodněných mokřadů. Fragmenty pralesovitých lesů hostí množství vzácných orchidejí. Unikátní je také rozvoj lesostepních a keřových formací na vojenských cvičištích.

I přes nepřístupnost jejich centrální části Doupovské hory neustále přitahují zájem přírodovědců, historiků i turistů toužících po dobrodružství. Nyní navíc došlo ke zmenšení vojenského prostoru, a kraj se tak ještě více otevírá návštěvníkům.

Ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary vydala Česká geologická služba, Praha, 2016.

Červená kniha ohrožených druhů bezobratlých lužních lesů Biosférické rezervace Dolní Morava

Zdeněk Laštůvka a kolektiv

Biosférická rezervace Dolní Morava se nachází v jihovýchodním cípu České republiky. Studované území zahrnuje úzký pás lužních biotopů podle nejspodnějších úseků řek Dyje a Moravy a zaujímá rozlohu asi 124 kilometrů čtverečních. Úvodní kapitoly poskytují základní informace o geomorfologii, klimatu, zoogeografických poměrech, antropogenních vlivech, historických změnách lužního lesa, obecné problematice ochrany bezobratlých v území. Jsou stručně charakterizovány důležité biotopy (lužní les, mokřady, stojaté a tekoucí vody, louky, sušší písčiny, křoviny, lesní lemy, ochranné hráze a suché stromy) a vymezena kritéria pro zařazení druhů do jednotlivých kategorií ohroženosti. Následující červený seznam ohrožených druhů bezobratlých tohoto území je sestaven v systematickém pořadí taxonů. Celkem seznam obsahuje 769 druhů, z toho je 18 považováno za regionálně vymizelé, 141 je kriticky ohrožených, 205 ohrožených, 301 zranitelných a 104 téměř ohrožených. Pokud jde o zvláště chráněné druhy v České republice (vyhláška č. 395/1992 Sb.), bylo zjištěno 83 z nich (2 jsou hodnoceny jako regionálně vymizelé, 17 kriticky ohrožených, 17 ohrožených, 11 zranitelných, 2 téměř ohrožené a 34 málo dotčených). Dále byly zaznamenány dva druhy evropského významu (vyhláška č. 166/2005 Sb.). Všechny druhy uvedené v republikovém červeném seznamu a zvláště chráněné druhy v České republice (obě vyhlášky), které se v území vyskytují, ale nejsou zde považovány za ohrožené (128 druhů), jsou jmenovány v kategorii „málo dotčený“. Pro 100 vybraných ohrožených druhů jsou zpracovány krátké charakteristiky, obsahující stručnou informaci o morfologii, biologii, obývaném stanovišti, rozšíření, výskytu v území, ohrožení a možnostech ochrany. Pro zpracování textů byly vybírány pokud možno nápadné, snáze zjistitelné a rozpoznatelné druhy, preferovány byly druhy buď zařazené do vyšších kategorií ohroženosti, nebo typické pro lužní les. Charakteristiky jsou doplněny fotografiemi dospělců (živých nebo preparovaných jedinců) a podle potřeby fotografiemi preimaginálních stadií, hostitelských rostlin, symptomů přítomnosti (požerky, výletové otvory) a biotopů.

Vydala Mendelova univerzita v Brně v nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, 2016.

Martin Patřičný – Monografie

editor: Amálie Maurer

Kniha obsahuje vývoj tvorby a díla Martina Patřičného, který je veřejnosti znám především svými výstavami jako výtvarník a neúnavný objevovatel a vykladač řeči dřeva. Je známý i z televizního seriálu Kus dřeva ze stromu. Součástí jeho monografie je nejen náčrt uměleckého vývinu a dozrávání autora, ale i galerie jeho obrazů a artefaktů ze dřeva, které přitahují čtenáře svojí teplou vztahující barevností. Publikace svým zaměřením volně navazuje a doplňuje předcházející vydání knížky Martina Patřičného „Dřevo krásných stromů“. Vydavatel se pokusil vyprávět část jeho příběhu převážně obrazovou cestou.

Vydalo ISMC BOHEMIA, s.r.o., Brno, 2009.

Jiří Uhlíř

Seznam nově pořízených norem od 2. 2. 2017 do 1. 4. 2017

• ČSN EN ISO 18217 Třídicí znak: 496124 Bezpečnost dřevoobráběcích strojů – Olepovací stroje poháněné řetězem
  Vydána: 1. 3. 2017 Způsob převzetí: překlad
• ČSN 75 0434 Třídicí znak: 750434 Meliorace – Potřeba vody pro doplňkovou závlahu
  Vydána: 1. 3. 2017
• ČSN 75 2405 Třídicí znak: 752405 Vodohospodářská řešení vodních nádrží
  Vydána: 1. 4. 2017
• ČSN EN 1610 Třídicí znak: 756114 Provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení
  Vydána: 1. 4. 2017 Způsob převzetí: překlad

Bc. Ivo Šlesinger