Úvodní stránka

Právo životního prostředí. Praktický průvodce

Miloš Tuháček, Jitka Jelínková a kolektiv

Ochrana přírody a krajiny – správní řízení a správní řád – pokuty, sankce, lhůty, zákazy a omezení – odpadové hospodářství – konkrétní příklady z praxe – vzory úkonů dle správního řádu.

Ojedinělá publikace na českém trhu s právní literaturou obsahuje na jednom místě všechny důležité informace týkající se ochrany životního prostředí, které jsou jinak roztříštěné do mnoha zákonů. Neklade si ambici být dalším z vědeckých děl, monografií či právnických učebnic, jichž je na knižním trhu celá řada. Měla by sloužit praktické potřebě uživatele práva – ať již s právním vzděláním, či bez něj. Je také pokusem o „zalepení“ jisté „díry“ na trhu, spočívající v absenci právních učebnic pro studenty práva životního prostředí na mimoprávních vysokoškolských oborech. Publikace je komplexní a zároveň a psána tak, aby ji pochopil každý, kdo se zpracovávanou oblastí zabývá. A takových uživatelů je opravdu hodně – od investorů či konkrétních stavebníků, lesníků, zemědělců, až k pracovníkům mnoha kategorií správních úřadů či nevládních ekologických organizací.

Kniha vychází z obvyklého pojetí struktury práva životního prostředí, když začíná obecnou částí, pokračuje popisem ochrany jednotlivých složek životního prostředí (voda, vzduch, půda, příroda a krajina a jiné), ochranou životního prostředí před zdroji znečišťování (odpady, obaly) a konečně stručně zmiňuje i ochranu životního prostředí při některých střetových či souvisejících činnostech (hornictví, energetika, ochrana památek). Od „klasických“ učebnic se liší zařazením kapitoly o správním řízení (to z toho důvodu, že slouží i neprávníkům, kteří tuto materii nemusejí znát) a především závěrečným zařazením vzorů postupů jak správních orgánů, tak občanů při aplikaci práva životního prostředí.

Autoři této knihy se vesměs desítky let zabývají otázkami životního prostředí a jeho právní ochrany, a to jak ve svém každodenním profesním životě (prací v orgánech státní správy, advokacii, obchodních korporacích a obcích), tak mimo něj (formou konzultací či aktivní účasti  v ekologických neziskových organizacích, publikační, přednáškovou a pedagogickou činností). Jsou si vědomi úskalí právního „slangu“ pro „normální“ smrtelníky, a odborný právní jazyk tedy volí pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné.

Vydala Grada Publishing, a.s., Praha, 2015, v edici Právo pro každého.

Právní vztahy k dřevinám – praktický průvodce

Jitka Jelínková a Miloš Tuháček

Ochrana dřevin, povolování kácení – památné stromy – ochrana lesních porostů – související předpisy včetně občanského zákoníku – vlastníci, ekologické spolky, samospráva – příklady z praxe a vzory úkonů.

Potřebu publikace, která by co nejkomplexněji pojednávala o právních vztazích k dřevinám rostoucím mimo les a přinášela nejdůležitější informace o právní ochraně lesních dřevin, si autoři uvědomují takřka denně. Tak často, ať již při řešení konkrétních kauz či na školeních a seminářích, se setkávají s dotazy správních orgánů, obcí, ekologických spolků a aktivních občanů, vlastníků a správců dřevin i dalších subjektů, které se při své činnosti s dřevinami potýkají. Způsobilost odpovídat na základní i právně složitější otázky týkající se ochrany dřevin a jejího případného střetu s jinými zájmy zakládají autoři jak na svých dlouholetých zkušenostech z aktivního působení ve státní správě, resp. advokacii zaměřené na otázky životního prostředí, tak na své občanské angažovanosti, ať již našla svůj výraz v působení v samosprávě nebo v podpoře činnosti ekologických neziskových organizací.

V publikaci se autoři snaží poskytnout ucelený právní návod, jak řádně vykonávat státní správu na úseku ochrany dřevin rostoucích mimo les, především, jak správně rozhodovat o zamýšleném kácení dřevin. Jde o nejfrekventovanější agendu v oblasti ochrany přírody, se kterou se potýkají i nejmenší obecní úřady a která přitom nezřídka vede až k soudním sporům. Upozorňují na rozšířené chyby správní praxe a snaží se přispět ke zkvalitnění výkonu státní správy. K tomu slouží jak důsledná citace v zásadě kvalitních metodik Ministerstva životního prostředí v této oblasti, tak i vybrané vzory správních úkonů zařazené v závěru knihy. Autoři se nevyhýbají ani vysvětlení právně nejobtížnějších vztahů ochrany dřevin rostoucích mimo les, zakotvené v zákoně o ochraně přírody a krajiny, k jiným právním předpisům práva veřejného (zákon o pozemních komunikacích, zákon o drahách, vodní zákon, energetický zákon, zákon o státní památkové péči) i soukromého (občanský zákoník). V rámci občanskoprávního exkurzu se věnují jak sousedským sporům spojeným se stromy, tak frekventovanému tématu odpovědnosti vlastníka za škodu způsobenou pádem stromu či větví, včetně odpovědnosti vlastníka lesa vůči návštěvníkům a vlastníkům nemovitostí ohrožených vlivy z lesa. Dále autoři přináší nejdůležitější informace o ochraně lesních dřevin, vztazích lesního zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny i kompetenci újmy za omezení lesního hospodaření.

Vydala Grada Publishing, a.s., Praha, 2016, v edici Právo pro každého.

Venkovní pochůzka po lesním majetku rodiny Bartoň – Dobenín s trasou z roku 2002

Průvodce exkurzí (Nové Město nad Metují, 25. 5. 2017), kterou pořádaly Česká lesnická společnost, z.s., a Statky Bartoň, s.r.o. Dne 4. září 2002 proběhla na majetku rodiny Bartoň – Dobenín exkurze se zaměřením na lesnické hospodaření na majetku střední velikosti. Po 15 letech proběhla obdobná venkovní pochůzka, zaměřená na vývoj rodového majetku především s ohledem na lesnické hospodaření. Zahájení bylo na zámku v Novém Městě nad Metují, po němž následovala jeho krátká prohlídka se seznámením historie rodiny Bartoň-Dobenín. Rod Bartoňů pochází z venkovského prostředí z obce Žďárky na Náchodsku. Na přelomu 19. a 20. století se rod stal jedním z nejbohatších v textilním průmyslu, a právě toto bohatství jim umožnilo v roce 1908 zakoupit novoměstský zámek včetně velkostatku. Zámek kompletně zrekonstruovali a dalšími nákupy, především lesních pozemků, postupně dosáhli celkové výměry velkostatku 2 163 ha v roce 1948, tj. před znárodněním.

Cílem pochůzky bylo seznámení s problematikou hospodaření na majetku střední výměry spolu s ukázkami vývoje stavu lesa za dobu od restituování majetku, tj. za 25 let hospodaření Lesní správy Bartoň – Dobenín. Při venkovní pochůzce bylo na začátku provedeno obeznámení s charakteristikou lesního hospodářského celku a byla podána informace o aktuálním lesním hospodářském plánu platném pro období 2016-2025. Následně byly navštíveny lesní porosty přesně tak, jak proběhla pochůzka před patnácti lety.

Vydala Česká lesnická společnost, z.s., Praha, 2017.

Srnčí zvěř III.
Výživa – její význam pro mysliveckou praxi, fenomén parožení

Kniha, která je posledním dílem monografické trilogie o srnčí zvěři, je členěna do osmi obsáhlých kapitol a čtyřiceti devíti systematicky seřazených podkapitol. Výpravná publikace je reprezentativní obrazovou publikací, která se svým pojetím a originalitou zcela vymyká tradičním monografiím o srnčí zvěři. Smyslem jejího vydání je podat komplexní informace o biologii, etologii a fyziologii srnčí zvěře a primárně vyvrátit mýty a dogmata, která se bez kritického zkoumání předávala z jedné myslivecké generace na generaci následující. Kniha je cíleně zaměřena do nejvíce diskutované a stále aktuální oblasti myslivecké praxe – výživě a jejího významu pro mysliveckou praxi. Tato publikace pomůže čtenáři získat správný náhled na celou problematiku výživy a zejména pomůže doplnit odborné vědomosti a znalosti z této myslivecky nejvýznamnější oblasti, která se v dnešní době stává předmětem mnoha dohadů a diskusí o jejím významu. Další část knihy se věnuje úzce specializované oblasti – vývojovému cyklu srnčích parůžků a všem jeho biologickým souvislostem. Kromě růstu, vytloukání a shazování je zde vysvětlen i složitý cévní a nervový systém ve vztahu k růstu parůžků a další fyziologické jevy s vývojem tohoto citlivého a hormonálně řízeného útvaru spojené. Kapitola „Fenomén parožení“ je pro mysliveckou praxi velkým přínosem, neboť v ní čtenář nalezne odpovědi na dosud nevyjasněné otázky, které se často vykládaly podle zastaralých názorů a které dlouhou dobu stály na vratkých pilířích hypotéz. Mimo výše uvedené kapitoly se kniha věnuje i stupňům a tvarům srnčích parůžků, patologickým formám reprodukce, osvětě o srnčatech a příčinám snížení stavů srnčí zvěře a faktorům, které populaci ovlivňují. Rozsahem 316 stran a více než 950 autentickými snímky jde o historicky nejobsáhlejší monotématické odborné dílo zaměřené na toto téma.

Vydal Pavel Scherer, Sudice, 2017.

Ministerstvo zemědělství 1918-1938

Svatopluk Herc, Kristýna Kaucká a Tomáš Zouzal

Půda je dědictvím předávaným z generace na generaci a civilizační úroveň států a národů je patrná z toho, jak o svoji půdu a krajinu pečují. Tato kniha je věnována zemědělskému vývoji v meziválečném Československu, zejména pak jeho nejvyššímu úřadu – ministerstvu zemědělství. Snaží se nejen o zachycení správní struktury a představení jednotlivých ministrů, nýbrž klade si také otázky po nejdůležitějších úkolech ministerstva a jejich naplnění.

Ministerstvo zemědělství vytvořené roku 1918 bylo novým úřadem samostatného státu, navazovalo ale na zkušenosti z dřívějších dob, především na působení Zemědělské rady pro Království české a ministerstva orby ve Vídni. Již v habsburské monarchii došlo během posledních 150 let její existence k výrazné intenzifikaci zemědělské výroby a kvalitativnímu a kvantitativnímu nárůstu v oblasti pěstitelství, chovatelství i zemědělského průmyslu. Do vcelku úspěšného rozvoje těžce zasáhla první světová válka. Nový stát neměl snadnou startovní pozici a postupně se vyrovnával s jejími důsledky. Válka ukázala, jak je vyspělá zemědělská výroba předpokladem silného a soběstačného státu i v nejhorších dobách. Od této myšlenky se odvíjela činnost prvorepublikového ministerstva zemědělství, které usilovalo o všestranný rozvoj výroby a dosažení soběstačnosti.

Význam ministerstva spočíval také v množství obyvatel pracujících v zemědělství, neboť v době vzniku republiky představovalo základní zdroj obživy pro dvě pětiny obyvatel a ve státě se nacházelo přes milion a půl zemědělských podniků. Rozhodování o zemědělských otázkách s sebou tudíž neneslo jen moc, nýbrž také rozsáhlou zodpovědnost. Vždyť chyby a potíže v zemědělství svými důsledky ohrožovaly pevnost republiky, a naopak stabilita a konjunktura dávaly předpoklad k dalšímu hospodářskému i společenskému rozvoji státu.

Kniha sestává z těchto hlavních kapitol: Ministerstvo jako nový centrální úřad, Ministři zemědělství první republiky, Rezort zemědělství v meziválečné ČSR (tato kapitola obsahuje mimo jiné i krátké podkapitoly Vodohospodářské práce a Správa státních lesů a statků), Pozemková reforma, Vzdělávací, výzkumná a kulturní činnost ministerstva, Sociální péče o zemědělce a hospodářská krize, Druhá republika (epilog).

Vydalo Ministerstvo zemědělství, Praha, 2017.

Biostatistika

Jan Lepš a Petr Šmilauer

Biostatistika je moderní učebnicí statistiky, která představuje statistické nástroje klíčové pro čtenáře z biologických a biologii blízkých oborů. Autoři nejprve představují problémy, které daná statistická metoda řeší, s poté uvádějí princip metody a její nezbytné předpoklady. Podstatnou část knihy tvoří praktické příklady. Jejich řešení, postup zpracování a podobu výsledků autoři ukazují s použitím dvou statistických programů: „Statistica“ a „R“, běžně využívaných v České republice. K praktickým příkladům také doplňují, jak mohou být statistické výsledky prezentovány v anglicky psaných odborných publikacích, i jak v těchto publikacích použité statistické metody popsat.

Vydala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2016, v edici Episteme.

Jiří Uhlíř