Úvodní stránka

Lesní správa Náměšť nad Oslavou se nachází v jižní části České republiky a obhospodařuje 16.971 ha (PUPFL) západním směrem od moravské metropole Brna. V současné době má 13 revírů s přímou správou s poměrně velkými rozdíly jak z hlediska polohy, členitosti, dřevinné skladby tak také ve způsobech hospodaření na nich. Na jižních revírech převažují zejména smíšené porosty s převahou listnáčů a borovice, někde jsou časté i čistě listnaté lesy. Naopak na severu lesní správy dominuje smrk s příměsí borovice, modřínu a jedle a na nejsevernějším revíru mají porosty již klasický charakter Vysočiny.

Harvestorová technologie (HT) se začala na lesní správě využívat přibližně od roku 2004. Z počátku se jednalo o nasazení harvestorů v mýtních porostech, ale brzy se objevily i menší stroje určené pro výchovné těžby. Nejdříve byla tato technologie především ve výchovných zásazích pro všechny „jedna velká neznámá“, dá se říci, že nikdo z provozního personálu neměl žádné praktické zkušenosti. Někteří, zejména starší kolegové – lesníci  měli k této technologii velmi rezervovaný přístup a nasazení HT na svých úsecích odmítali. Postupem let se však situace začínala měnit a v současné době je HT zpracováváno cca 50% veškerých těžeb na lesní správě. V případě výchovných zásahů se jedná přibližně o 70% celkového objemu.

Pokusím se podělit o několik provozních postřehů při nasazení HT ve výchovných zásazích, a to zejména v probírkách do čtyřiceti let. V dnešní době, kdy je těžebních kapacit v lesích pouze omezené množství, je zvládnutí tohoto závazného ukazatele lesního hospodářského plánu bez použití HT na většině revírů s příhodnými terény takřka nemyslitelné.

Výběr pracoviště

Již při tvorbě těžebních projektů je vhodné vybrat určité ucelené těžební bloky příhodné pro tuto technologii. To znamená – pokud možno co nejvíce soustředit pracoviště, nejlépe celé oddělení nebo i několik inklinujících, např. k jedné odvozní cestě. U revírů s méně souvislými komplexy lesa je dobré si vyčlenit celé jednotlivé lokality. Snažme se, aby harvestor zbytečně nepřejížděl. Využijeme jej i na zpracování nemýtních nahodilých těžeb v okolí realizovaných probírek. Výběr porostů je samozřejmě podmíněn svahovou dostupností HT a také jejich druhovou skladbou. Harvestor zvládne těžbu i v relativně prudkém svahu, je však limitován technickými schopnostmi vyvážečky. K čemu by nám bylo vytěžené dříví, které bychom nemohli vyvézt? Harvestory jsou konstruovány prioritně na těžbu jehličnatých dřevin. Jsou schopny samozřejmě těžit i listnaté dřeviny, problémy jim nečiní rovné stromy s průběžným kmenem a malou korunou. U měkkých listnatých stromů jako jsou: lípa, jíva apod., jsou ale schopny odvětvit také poměrně silné větve. Problém ovšem nastává v listnatých nebo smíšených porostech s častým výskytem listnatých obrostlíků, dvojáků, výrazně křivých jedinců apod. Pokud se přesto rozhodneme pro těžbu v těchto porostech, musíme počítat s malým výkonem harvestoru a s nutností nasazení dřevorubce s motorovou pilou na“ problémové stromy“.

Období těžby

Jako jednoznačně nejpříhodnější doba pro těžbu je zimní období, kdy dochází k nejmenšímu poškození těžených porostů a přibližovacích linek a cest. Pokud možno, snažíme se v tomto období realizovat většinu těžeb.  Na některých lokalitách se ovšem nevyhneme provádění výchov v pozdějším období (např. dopravně nepřístupné porosty se skládkováním na strništi po ukončení zemědělských prací, podmáčené lokality apod.). Někdy nás tlačí i výrazný časový skluz v plnění plánu výchov k rozhodnutí, zda pokračovat v těžbě probírek (smrk) v jarním a letním období. V těchto případech podstupujeme určité riziko namnožení kůrovců v těžebních zbytcích. Toto je naštěstí částečně eliminováno tím, že zbytky zůstávající v porostech na linkách jsou z části odkorněné nebo pomačkané od posuvných válců kácecí hlavice. V této době dochází také k výrazně většímu poškození kmenů stromů a kořenových náběhů a to nejen pojezdem strojů, ale i samotnou těžbou, protože stromy jsou v plné míze a jsou velmi náchylné na mechanická poranění.

Způsob vyznačování

Každý těžený strom je vhodné vyznačit z důvodu dobré viditelnosti nejlépe ze tří stran vyznačovací barvou (přičemž spotřeba je jedna vyznačovací barva na cca 180 stromů). Jako nejvhodnější se jeví reflexní oranžová barva, která je dobře vidět i v hustších porostech a na listnáčích. Při vyznačování je účelné dělat „značky – tečky“ poněkud výše na kmeni než jako při vyznačování klasické těžby. Musíme si uvědomit, že operátor sedí v kabině harvestoru v určité výšce a takto jsou pro něho vyznačené stromy lépe rozpoznatelné. V případě, že se v těžené lokalitě nachází bezprostředně vedle sebe dvě porostní skupiny, kde je prováděn výchovný zásah, je vhodnější každou z nich vyznačit pro odlišení jinou vyznačovací barvou. Není vhodné vyznačovat výchovný zásah dlouhodobě dopředu, stav  porostu se neustále vyvíjí a námraza, mokrý sníh nebo kůrovec okamžitě mění situaci a přeznačování již jednou vyznačeného porostu časově velmi zatěžuje. Při předání pracoviště před vlastním zahájením těžby je nutné operátorovi harvestoru předat porostní mapu se zákresem výchovného zásahu a společně pak obejít hranice těžených porostů. Zejména je vhodné se soustředit na místa s nejasnými hranicemi porostních skupin, různé záběhy apod., které často vznikly při tvorbě lesního hospodářského plánu sloučením původních porostních skupin různého stáří do jedné. Je také nutné, aby měl kopii porostní mapy i operátor vyvážecí soupravy a podle ní rozděloval vyvážené dříví na odvozní místa. Nedochází tak k míchání vytěžené hmoty z jednotlivých porostů. Většina operátorů, jak harvestorů, tak také vyvážecích souprav mívá lesnické vzdělání a v porostních mapách se dobře vyzná.

Rozčlenění porostu

Každý porost, ve kterém je plánován výchovný zásah, je trochu jiný a má svá specifika. Vlastní vyznačení vzdálenosti a šířky rozčleňovacích linek je vhodné před zahájením těžby prokonzultovat se samotným operátorem. Každý stroj má poněkud odlišné technické parametry (šířka stroje, dosah ramene). Většinou přesně nevíme dopředu, jaký typ bude mít smluvní partner k dispozici. Všichni smluvní partneři nemají k dispozici svůj vlastní malý probírkový harvestor. Občas si jej také musí najímat. Zcela zásadní je, se vyvarovat nasazení neadekvátně velkých harvestorových uzlů v předmýtních úmyslných těžbách do čtyřiceti let věku. Pozor na nesolidní firmy vlastnící jeden střední harvestor, kterým mají v úmyslu vykonat veškeré těžby na smluvní územní jednotce.  Zkušený operátor počítá při tvorbě linek s technickými možnostmi vyvážecí soupravy, která je delší a nemá tak velké manévrovací schopností jako harvestor (týká se to především výjezdu z linek na hlavní přibližovací linku). Je třeba mít také na mysli, že pokud by byly linky příliš úzké, způsobí nám vyvážecí souprava při pojezdu a naklánění se na nerovném terénu velké škody klanicemi, kterými odře vysoko kmeny stromů. V úvahu musíme také brát skutečnost, že ne všechny porosty lze rozčleňovat stejným způsobem. V zapojených porostech z umělé obnovy je dobré využít na linky celé řady stromů, které se vytěží. V jiných porostech je zase lepší udělat linky (ne zcela rovné) využívající větších přirozených mezer mezi jednotlivými stromy, někde je vhodná kombinace obou způsobů. Ke každému porostu je potřeba přistupovat individuálně. Při dobře promyšleném a provedeném rozčlenění porostu nezůstávají po provedení výchovného zásahu téměř žádné nevytěžené vyznačené stromy.              

Výkon

V případě probírek do čtyřiceti let věku, zejména v prvních zásazích, kde ve většině porostů převládá hmotnatost do 0,09 se dá uvažovat u zapracovaného operátora malého probírkového harvestoru (Sampo 1046, Rottne H8, R2004 apod.) o denním výkonu cca 300 – 500 vytěžených stromů (tzn. cca  25-40 m³). U stejné hmotnatosti  zvládne vyvážecí souprava vyvézt za den okolo 40 m³ (samozřejmě v přímé závislosti s přibližovací vzdáleností). S rostoucí hmotnatostí  až do cca 0,29 m³ výkon harvestorového uzlu adekvátně stoupá. Do porostů s větší hmotnatostí je již pak potřeba nasadit větší stroje.

Zavěr

Harvestorová technologie se stala nedílnou součástí moderního lesního hospodaření. Stroj, který budil v minulých letech nedůvěru, je dnes zcela běžný na každé lesní správě u Lesů ČR.  Na některých revírech by bez něj těžební činnost prakticky neprobíhala.  „Doba se posunula a my musíme jít s ní“.

Jan Gloser
revírník, LS Náměšť nad Oslavou